Pokud nechceme, aby se z Evropy stal skanzen, musí dojít k zásadním změnám v současné podobě Green Dealu. V předvolebním rozhovoru pro Echo24 to říká lídr pirátské kandidátky do eurovoleb a zároveň kandidát na eurokomisaře Marcel Kolaja. Hovořil také o nebezpečí, které by podle něj Evropě hrozilo, kdyby vznikla v Evropském parlamentu konzervativní většina opřená o hlasy extrémní pravice, ale také o migračním paktu či o střetu s hnutím STAN o nominaci eurokomisaře.

Jak hodnotíte dosavadní průběh kampaně?

Každá kampaň je něčím specifická. Musíte reagovat na to, co se v posledním mandátu událo a jaká jsou očekávání od mandátu příštího. Musím ale říci, že základní aspekty jsou velmi podobné. My se soustředíme na setkávání s lidmi a při tom se ptáme, jak vnímají Evropskou unii, co by chtěli změnit… O Pirátech se traduje, že je volí jenom mladí lidé, ale mám radost z toho, že za námi často chodí senioři, kteří nás podporují a kteří říkají, že máme vydržet, protože jsme pro ně jedinou alternativou, která nemá korupční skandály a myslí na budoucnost jejich vnuků a vnuček.

Když to takhle říkáte, tak to zní vlastně jen pozitivně. Součástí je ale i negativní kampaň, namířená třeba proti Danuši Nerudové, kterou vedou i vaši kandidáti, například Mikuláš Peksa. Je to podle vás dobrá strategie?

Já si nemyslím, že by bylo nějak zvláštní, že se politické strany vůči sobě v kampani vyhraňují. Strany musí ukázat, jaké jsou mezi nimi rozdíly, zvláště pro strany, které jsou spolu v jedné vládě. Tam totiž hrozí, že se rozdíly mezi nimi v očích voliči slijí do jednoho. V rámci vlády se politici snaží vystupovat jednotně, což je správné a státnické, ale zároveň je potřeba si udržet vlastní tvář. Na tom není nic zásadně odlišného od jiných kampaní. Co vnímám jako negativní, je pokud se někdo snaží to stavět na rozdělování společnosti.

Tím máte asi na mysli sněmovní opozici?

Ve sněmovních volbách v roce 2021 jsme viděli extremismus i u velmi mainstreamových stran. Hnutí ANO nás nařklo z toho, že chceme stěhovat uprchlíky někomu do chat, což je samozřejmě nesmysl, a cílili tím na to rozdělování společnosti. Tak toho my se chceme vyvarovat. A pak samozřejmě SPD, to je od nás úplně na druhé straně názorového spektra. To je fakt, voliči si to velmi dobře uvědomují.

Jak vnímáte současnou pozici Česka v EU? Premiér Fiala avizuje ambici mít více Čechů ve středním a vyšším managementu. S tím souhlasíte?

Jsme devátá největší země Evropské unie a pozici budeme mít takovou, jakou si ji uděláme. Já jsem rád, že se mi podařilo v posledních pěti letech být velmi aktivní v předsednictvu Evropského parlamentu. Tím pádem i zvyšovat prestiž České republiky, protože kolegové předsednictva oceňují konstruktivitu jednání, vzájemně se respektujeme, i když máme třeba jiné názory. Podařilo se mi třeba vyjednat tak velkou změnu IT vybavení pro europoslance a jejich kanceláře, že to ušetří 75 milion korun z peněz daňových poplatníků. Pokud budeme takto postupovat, tak nám to zvyšuje šanci na to, že nás budou evropští partneři brát vážně, ale také pro to, že pak dokážeme obsazovat důležité posty.

Teď je naprosto klíčové zajistit pro Českou republiku silné ekonomické portfolio v Evropské komisi. To je pro obraz ČR naprosto zásadní. Druhá rovina jsou pak úředníci na vysokých postech. Tam musíme strukturálně zapracovat. Není totiž úkolem politiků, aby nakráčeli do EK a začali tam protlačovat Čechy jenom proto, že to jsou Češi. Pro kvalitní fungování EU je potřeba mít na těch postech kvalitní lidi. Naše evropské partnery nejvíce přesvědčí, když budou mít Češi kvalitní zástupce. My se musíme už v Česku snažit získávat úředníky, kteří opravdu rozumí tomu, jak funguje Evropská unie. Předsednictví k tomu byla dokonalá příležitost, protože jsme takové úředníky s vysokou kvalifikací. A s tím se prostě musíme naučit pracovat, abychom získávali vysoké manažerské posty v EU. Politická podpora ano, ale důležitá je to strukturální řešení.

Velmi aktuální je téma rozšiřování EU. Jaký stát má v současnosti nejblíže a jaká je vaše pozice ke vstupu Ukrajiny?

Já bych nechtěl vypichovat konkrétní zemi. Mediálně nejzajímavější je samozřejmě Ukrajina, ale je tu celá řada dalších zemí, která se o připojení snaží a ve svých reformách zásadně postoupili, aby se mohly stát členem EU. To je třeba Severní Makedonie. Myslím si, že je v zájmu Evropské unie, abychom k tomu rozšiřování přistoupili zodpovědně. A je to i v zájmu České republiky. Rozšiřování jednotného trhu je geopoliticky strategická záležitost, která nás posílí ekonomicky. Když se budeme bavit o Ukrajině, ale i dalších bývalých postsovětských zemích, tak je to důležité z hlediska bezpečnosti. Nebýt v EU znamená být v každodenní obavě, že ta země spadne do sféry ruského vlivu. A nám se samozřejmě vyplatí, aby se to nedělo. Velmi aktuální téma je to teď třeba v Gruzii. Ale i připravena na to musí být i samotná Unie. Ale nebude to zítra, ani za rok. Je to běh na dlouhou trať. Ale jakékoliv časové předpovídání je nyní bezpředmětné.

V souvislosti s Ukrajinou se čím dál častěji skloňuje mír. Mluvil o tom nedávno prezident Pavel, chystá se summit ve Švýcarsku… Jak se k tomu stavíte?

Když se řekne, že dnes začíná být mír častěji skloňován i těmi, kteří podporují Ukrajinu, je trochu mediální zkratka. Lidé, kteří jsou na straně Ukrajiny, svou podporou přece celou dobu jasně říkají, že chtějí mír. Znamená to: My chceme co nejrychleji ukončit válku, proto musíme podpořit toho, kdo se brání. Samozřejmě perspektivy různých zemí v EU jsou různé. A Česko získalo mnoho respektu tím, že jsme se bez jakýchkoliv otazníků postavili za Ukrajinu a byli jsme v čele toho tažení na podporu Ukrajiny. Jsem rád, že v tom pokračujeme i teď a že třeba ministr Lipavský táhne tu iniciativu získání munice pro Ukrajinu.

Podporujete vznik pozice eurokomisaře pro obranu?

Je potřeba říci, že Evropská komise už obranu jako takovou pokrytou má. Spadá to do portfolia vysokého představitele EU, který je dokonce místopředsedou Komise. Vytvoření portfolia pro obranu dává smysl, byť bude záležet na tom, kdo to portfolio povede, kdo bude komisař. To počáteční nadšení z nového portfolia, které bylo všeobecné, trochu střídá vystřízlivění způsobené tím, že se ukazuje, že by to bylo trochu prázdné portfolio, bez generálního ředitelství a tak dále. V Česku bychom řekli, že to bude ministerstvo bez portfeje. A to souvisí s výběrem eurokomisaře. Je totiž otázka, zda budou velké a zkušené politické osobnosti takové portfolio chtít. Ale to ukáže až čas. Nevím o tom, že by se teď zásadně diskutovala jména, ale například (polský ministr zahraničí) Radek Sikorski se skloňuje.

A co evropská armáda, ta za vás dává smysl?

Jsem rád, že v Evropě rozšiřujeme spolupráci v oblasti obrany v rámci projektů takzvané stálé strukturované spolupráce PESCO. Vidíme i v podpoře Ukrajiny, jak je roztříštěná obranná technika, kterou v Evropě využíváme. To, co se jim na Ukrajině sešlo, je takový katalog vojenské techniky. Prohlubování spolupráce a koordinace například společných nákupů je důležitá, protože pak ty nákupy budou efektivnější ekonomicky i prakticky. Nemám problém tomu říkat evropská armáda, pokud máme na mysli tohle prohlubování spolupráce. I Spojené státy by podle svých slov ocenily, kdyby Evropa dokázala být více koordinovaná v rámci NATO. Kdo tvrdí, že by evropská armáda oslabila NATO, tak buď má jinou definici než já, nebo je to nesmysl.

Velké téma je Green Deal. Piráti obecně záměr podporují, přesto ale navrhujete změny k vylepšení. O co jde?

Obecně je potřeba vědět, o čem se bavíme. Podívejte se do USA, do Číny, kde masivně investují do udržitelných technologií. A speciálně ve Spojených státech je to důvod, proč mají takový ekonomický růst. V Evropě se nám to v této míře nedaří a pokud se nechceme stát skanzenem, tak musíme investovat do moderních technologií.

Evropská komise proto připravila Green Deal a myslím si, že udělala Komise vcelku dobrou práci v nastavování těch klimatických cílů. Důvody jsou jasné. Jen v Česku podle WHO zemřelo v roce 2019 osm tisíc lidí na znečištěné ovzduší. Nebo nedávno zmrzly ovocné stromy, což bylo způsobeno tím, že zimní měsíce byly teplé a pak to zmrzlo. To pak ústí v to, že to musíme sanovat z peněz daňových poplatníků. A to je jen malý díl té skládačky. Takže je to smysluplné. Studie ukazují, že bez investic do udržitelnosti propadne HDP až o 11 procent.

Co Evropská komise nezvládla, tak je vytvoření toho samotného investičního plánu, který motivuje průmysl, aby investoval do moderních technologií a tím nastartoval ekonomický růst, jak to vidíme v USA. Piráti navrhují daňové úlevy po vzoru amerického Inflation reduction act, což by přineslo podle našich odhadů 15 miliard euro ročně. Navrhujeme možnost pro občany spořit si na důchod skrze Evropskou investiční banku, čímž by dostali do investic dalších 10 miliard eur. Zároveň vnímáme přebujelý systém dotací a to, že peníze z emisních povolenek často končí v kapsách nějakých uhlobaronů. Takže bychom z výnosů chtěli deset miliard přesunout do sociálně-klimatického fondu a pomoci tak domácnostem.

Debata o Green Dealu je často poměrně hysterická. Vypadá to, že tady je nějaký plán, který už se nebude měnit a zničí evropský průmysl. To ale nemusí být nutně pravda, změny možné jsou. Jak to může legislativně probíhat?

Bavíme se řádově o desítkách legislativních textů, které mají revizní klauzule. Evropská komise tak bude muset po čase vyhodnocovat, zda to opatření pomáhá k naplnění cíle nebo ne. Případně navrhne nějakou legislativní úpravu. A tam je prostor hledat cesty k tomu, aby ta legislativa byla účinnější. Ta revize ale vychází z Evropské komise. Takže ta představa, kterou někteří kandidáti artikulují, že oni ten Green Deal v EP zruší, je opravdu blbost. To není možné. Zároveň Green Deal není dokončen. A myslím si, že by se měli hodně držet právě té motivace průmyslu k modernizaci.

Další klíčové téma je migrace. Před pár dny byl definitivně schválen migrační pakt. Jak ho hodnotíte a co dalšího může Evropa dělat, aby se s tím problémem vypořádala?

Dělat se toho musí mnoho. My jako Piráti jsme drtivou většinu migračního paktu nepodpořili. My jsme z těch asi deseti legislativních kusů podpořili jenom dva. Jednak integraci lidí, u kterých rozhodneme, že mají nárok na azyl. Tam jde o zájem jak těch uprchlíků, ale i Evropy. Pokud někdo prchá z oblasti, kde je pronásledován za své názory nebo za náboženské vyznání a my jim poskytneme ten bezpečný přístav, tak je v zájmu obou stran, aby se ti lidé rychle integrovali a začali v té společnosti normálně fungovat. Zbytek jsme nepodpořili, protože si myslíme, že to ničemu zásadně nepomůže.

Proč?

Nepomůže to tisícům uprchlíků, kteří se topí v moři, když skočí na špek pašerákům. Nepomůže to ani bezpečnosti Evropanů, protože ty frontální země jako Itálie či Řecko budou nadále přetížené. Nebudou mít dostatek prostředků, aby ty lidi řádně prověřili. Bude to trvat dlouho, bude vznikat riziko radikalizace těch lidí. Jsme jím velmi zklamáni a bude podle nás potřeba výrazně reformovat Dublinský systém. Protože ta přetíženost je opravdu největší evropský problém z hlediska bezpečnosti. Musíme také působit pozitivně v těch zemích, odkud ti lidé vyráží. Jednou z klíčových věcí, která nebývá dostatečně akcentována, je ruská propaganda v těchto zemích, která jim říká: Běžte do Evropy, je to tam super, dají vám tisíce eur. Pak ta realita je samozřejmě jiná, takže my musíme v těch oblastech šířit pravdivé informace. A pak samozřejmě musíme bojovat s pašeráky.

Řada průzkumů ukazuje, že by příští europarlament mohl po volbách být výrazně více konzervativní, dokonce by mohli dát dohromady i většinu. Co na to říkáte?

My budeme dělat všechno proto, aby většina v europarlamentu byla sestavena kolem politického středu. Ta v uvozovkách konzervativní většina ve skutečnosti zahrnuje extrémní pravici, protože jinak tam takovou většinu nelze najít. A byla by pro Čechy a Evropu extrémně nebezpečná. Já jsem si našel zprávu Národního úřadu duševního zdraví, která říká, že až u 52 procent homosexuálů se vyskytuje alespoň jedna duševní porucha, až čtvrtina reportuje sebevražedné sklony, což je pětinásobek ve srovnání s heterosexuální populací. To je podle průzkumu důsledek nepřijetí ze strany společnosti, tedy i důsledek konzervativní politiky. Když se podíváte na vládnutí bývalé polské vlády, největšího evropského partnera ODS, tak za jejich vlády docházelo k vytváření takzvaných LGBTQ+ free zón. A můžeme se bavit i o zákazu interrupcí, které vedlo ke smrti několika polských žen. Podívejte se do Itálie, další partner ODS. Nebo spolupráce německé AfD s webem Voice of Europe. Tohle není Evropa, kterou my chceme. Tento směr by Evropě hrozil, že se někteří občané budou bát vyjít na ulici.

Pojďme ke sporu s hnutím STAN o nominaci eurokomisaře. Už je jasno, zda máte nominovat i vy, nebo jen Starostové? Přece jen času už moc nezbývá.

Je to jasné od začátku. Ta nominace podle koaliční dohody náleží Pirátům a Starostům. Potvrdily to špičky všech koaličních stran s výjimkou hnutí STAN. Vnímám to jako jakýsi jejich marketing, který vnímám jako podpásový. Ale radši bych řešil to portfolio, protože je potřeba debatovat o tom, jak ho získat. Pokud dokážeme nominovat osobu s potenciálem získat silné portfolio, tak máme extrémně vysokou šanci takové portfolio získat. Je to i důvod, proč jsem se o to portfolio ucházel. Myslím si, že nejlepší krok, který může udělat česká vláda, je nominovat dvě osoby – jednu od Starostů, jednu od Pirátů. A tím zvýšit šanci na vyjednání kvalitního portfolia. Piráti a STAN jsou členy jiných politických skupin, což také hraje do karet tomu vyjednávání. Řada evropských zemí tuhle strategii dělá z dobrých důvodů.

A řešíte tu možnost dvou kandidátů na vládní úrovni, například prostřednictvím pana předsedy Bartoše?

V konečném důsledku je to odpovědnost pana premiéra, jestli to silné portfolio pro Česko vyjedná. Bude to jeho úspěch, neúspěch. Pan premiér ví, že jsem kandidátem Pirátů, není nutné mu to nějak dál podsouvat. Je to na něm. Že hnutí STAN ještě nemají finálního nominanta, chápu jako problém. Ne pro Starosty, ale pro Českou republiku. Pan premiér by měl znát obě ta jména a na základě těch nominací vést jednání na evropské úrovni. Silná portfolia získávají často zkušení politici, bývalí premiéři, ministři či vlivní europoslanci. Úspěchy či neúspěchy jdou na hlavu předsedkyně Evropské komise a je v jejím zájmu mít na těch klíčových postech kvalitní politicky zkušené osoby.

Je jasné, že to vyjde z výsledků voleb. Přesto ale, jakou očekáváte příští Evropskou komisi? Bude předsedkyní opět Ursula von der Leyenová?

Těch kandidátů je ve skutečnosti mnoho, protože stejně jako národním stranickém systému, kde lídr kandidátky je většinou automaticky kandidátem na premiéra. V eurovolbách se bavíme o tzv. spitzenkandidátech a já jsem například kandidátem evropských Pirátů na předsedu Evropské komise. V realitě se ale nejčastěji opravdu skloňuje jméno Ursuly von der Leyenové, to je třeba uznat. My jako Piráti podpoříme takového kandidáta či kandidátku, který bude mít dobrý program a nebude se ani názorově ani hlasy opírat o extrémní pravici. Pokud jeho či její program bude akcentovat bezpečnost, proevropskou politiku, podporu Ukrajiny a potřebu ekonomické transformace, aby Evropa nezchudla, tak takového kandidáta či kandidátku podpoříme. Ale zatím je to předčasné.