Ve čtvrtek 14. března zemřel nizozemský biolog Frans de Waal, náš velvyslanec u příbuzných. Kterých? Šimpanzů a bonobů, nám nejbližších dvou druhů, které ještě chodí po planetě Zemi. Různých hominidů nám ještě bližších bylo v pravěku dost, ale všichni vymřeli, případně „byli vymřeni“ zásluhou našich předků. Šimpanzi a bonobové, obyvatelé afrického rovníkového pralesa, si s námi tolik nekonkurovali o zdroje, a dokázali tak přežít až dodnes.

Zajdete-li do zoo a podíváte se do expozice lidoopů, pochopíte intuitivně to, čemu Waal věnoval celý život: oni jsou to opravdu skoro lidé. V upřených očích, které na vás hledí zpoza skla, je inteligence stejného druhu jako ta naše, i když se třeba neumí vyjádřit mluvenou řečí, protože na rozdíl od nás nemá k dispozici hlasivky. A de Waal dokázal tenhle intuitivní vjem podepřít desítkami let odborných pozorování.

Je zvláštní, že ve světě, který se z plných sil vrhl na výzkum a rozvoj umělé inteligence, věnujeme tak málo pozornosti inteligenci přirozené. A přitom jí v té přírodě vůbec není málo: vysokou úroveň abstraktního uvažování mají někteří ptáci jako krkavcovití a papoušci, ale nápadně chytře se chovají i chobotnice nebo pavouci, bytosti od nás (a od šimpanzů) oddělené stamiliony let separátního vývoje. Ačkoliv se jejich chytrost projevuje podobně jako ta naše – schopnost plánovat, řešit úkoly, někdy i podvádět –, musí být biologicky úplně jiné podstaty. Stálo by za to jí rozumět do větší hloubky, ale peníze v tom, na rozdíl od AI, bohužel nejsou. „Bohužel“ proto, protože ty přírodní mechanismy by v lecčems mohly fungovat líp než ty počítačové.

Částečně je to asi dáno tím, že lidstvo si úplně neví rady se svojí vlastní inteligencí. Její zkoumání se, hlavně na Západě, dostalo v první polovině dvacátého století do „špinavé společnosti“ v podobě různých eugeniků s pronacistickými sklony, a nikdy se z toho úplně nevzpamatovalo. Coby reakce na totalitní ideologii, která viděla příčiny všeho v rase a dědičnosti, se mezi intelektuály ujala „vznešená lež“ v podobě víry, že záleží hlavně na kvalitním vzdělání. Poslední dobou se kyvadlo trochu vrací zpět do středu mezi oběma extrémy; ale celému tématu stále ještě nerozumíme dost a obor je podfinancovaný. Ostatně zcela stejně jako to studium inteligence zvířat.

Aspoň jedno se de Waalovi nepochybně podařilo – vzbudit zájem širší veřejnosti. Byl to talentovaný popularizátor vědy a dokázal nám svoje šimpanze představit opravdu zblízka. Je to jedině dobře. Čím více si tu vzájemnou blízkost uvědomíme, tím méně budeme nosit ty svoje lidské nosy nahoru.