Necelý milion korun, který měl premiér Petr Fiala (ODS) uložen v pochybné kampeličce, ukazuje na neprofesionalitu a v očích veřejnosti jde jistě o amatérismus. Ve srovnání se „strýčkem“ Vikem bývalého premiéra Stanislava Grosse ale nejde o něco, co by mělo předsedovi vlády politicky zlomit vaz. Pro Echo24 to uvedli oslovení experti.

Podle politologa Aleše Michal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je hlavní otázkou, kterou si lze klást v souvislosti s řešením stavu majetkových přiznání premiéra Fialy, je, zda se jedná o záměr nebo spíše jakousi nedbalost. „Na to není stoprocentně jednoduché odpovědět. V každém případě i z informací v médiích je zřejmé, že poradci Petra Fialy na záležitost již dříve upozorňovali, její vyřešení tak určitě v nějaké podobě přijít mohlo,“ uvedl Michal.

„Toto dění samozřejmě nevrhá na vládní koalici zcela dobré světlo, možná až příliš problémů se její politici často snaží vysedět a vyčkávají, až je přebije jiná agenda. Na druhou stranu, slýchat kritiku takového jednání od Andreje Babiše logicky musí směřovat k tomu, jestli i politici jeho hnutí měli vždy podobné situace lépe ohlídané,“ řekl pro Echo24 Michal.

Z obecnějšího hlediska to podle Michala není zdaleka poprvé, co se řeší nejasnosti v majetkových přiznání politiků, zejména poslanců, ne vždycky se ale musí jednat o záměr a často jde skutečně spíše o nedbalost nebo neznalost platných opatření. „To samozřejmě politiky v ničem neomlouvá, je na nich a jejich poradcích, aby si v situaci, kdy na ně veřejnost klade vyšší nároky, podobné situace hlídali. Právě to, jestli se jedná o záměr, hraje klíčovou roli,“ uvedl Michal s tím, že jeden z poměrně významných případů, kdy politik musel kvůli takovému jednání z funkce odejít, byl v roce 2011 ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek.

S Kocourkem je spojený nejasný obchod s dluhopisy, díky kterému v březnu 2008 vydělala Kocourkova matka 16 miliónů korun. Jindřiška Kocourková, v té době už v důchodu, obchodovala s dluhopisy prostřednictvím společnosti Key Investments, která v té době získávala velké zakázky od energetické firmy ČEZ. Martin Kocourek byl přitom v letech 2006–2010 předsedou dozorčí rady ČEZu.

„U Petra Fialy se ale nezdá ze současně dostupných informací, že by věc mohla mít podobný rozsah, a tedy i podobné následky,“ dodal Michal.

Politický jánabráchismus

Politolog z Cevro Institutu Daniel Kunštát pro Echo24 řekl, že každý politik by měl být velmi opatrný na to, kam své peníze investuje či ukládá a také by neměl „zapomínat“, kde se mu potuluje milion korun. „Asi se nestalo nic nelegálního, dost možná ani nic nemravného, ale ‚umělecký dojem‘ v očích voličů nemůže být příliš dobrý,“ uvedl Kunštát s tím, že premiérova neprozíravost spočívá hned ve dvojím významu.

„Nejen, že podle všeho zřejmě nevědomky porušil příslušné byrokratické předpisy, ale navíc dle svého vyjádření netušil, že své peníze ukládá do dosti pofiderní finanční instituce. Ani jedno, ani druhé není dobrou vizitkou pro šéfa vlády, která si zakládá v protikladu s předchozími kabinety na odborné erudici, solidnosti a zodpovědnosti,“ poukázal Kunštát s tím, že rozhodně nejde o kauzu, která by měla Fialovi zlomit vaz.

„Je to příznak neprofesionality, který představuje nepříjemný reputační problém? Rozhodně ano. Petr Fiala nevykázal vklad v kampeličce jako družstevní podíl, podal lidské vysvětlení, chybu nepopírá ani nezlehčuje, okamžitě vysvětlil pozadí celé transakce. Peníze ‚neodklonil‘ ani neukradl. Zbytečně ovšem opozici nabil politickou munici. A v politice zkrátka platí, třeba i nespravedlivě, že chyba – v tomto případě minimálně chybný úsudek – je někdy opravdu horší než zločin,“ domnívá se Kunštát.

Že se spolustraníci i koaliční partneři k celé věci staví velmi zdrženlivě či jistým s pochopením je podle něj pochopitelné, především s odkazem na kauzy třeba lidovců nebo hnutí STAN. „A premiér zatím řadu aktérů větších či menších přešlapů včetně svých spolustraníků podržel a velkoryse je toleroval. A ti se mu nyní zkrátka odvděčují stejnou mincí,“ řekl Kunštát s tím že otázkou je, jestli je tento solidární „jánabráchismus“ politicky – respektive z pohledu veřejného vnímání – „estetetický“. „Obávám se, že není,“ dodal Kunštát.

Jako Gross?

Na sociálních sítích byl Fiala přirovnán k někdejšímu premiérovi, zesnulému Stanislavu Grossovi, který z politiky odešel, protože nedokázal vysvětlit, odkud vzal peníze na koupi bytu. Politolog Otto Eibl z Masarykovy univerzity v Brně nicméně uvedl, že paralelu s Grossovým případem nevidí. „Nejde o problematický či nejasný původ peněz jako v Grossově případně ani o to, že by Petr Fiala o případu mlžil. Naopak mi reakce přijdou transparentní a uvěřitelné. Šlo možná o problematickou záložnu, nicméně těžko vinit klienty – ať už je to kdokoliv,“ uvedl pro Echo24 Eibl. Podobně hovoří i Kunštát s tím, že Fialův administrativní omyl je velký rozdíl oproti Grossovu „strýčku Vikovi“.

V souvislosti se zmíněnými kauzami například večírku Mariana Jurečky (KDU-ČSL) po střelba na Filozofické fakultě UK nebo setkání Pavla Blažka s Martinem Nejedlým v restauraci Eibl řekl, že oba politici byli v těchto případech aktivními účastníky událostí, oba měli kontrolu nad situací. „V kontextu diskutované kauzy je vzájemná podpora naprosto v pořádku a znakem toho, že vláda spolu chce fungovat dál a koaliční partneři si věří a nehledají příležitost, jak na sebe házet další špínu,“ dodal Eibl.