V době, kdy se vedou pravidelné debaty o potřebě snižovat státní výdaje, vyšly statistiky o výši platů a odměn ve státní správě za loňský rok. Z dat sesbíraných organizací Hlídač státu pro její projekt Platy úředníků vyplývá, že největší platy v roce 2022 brali šéfové České pošty nebo Správa železnic, podobné to bylo i s bonusy nad rámec základního platu. Jejich celkový roční výdělek tak pohodlně přesahoval 5 milionů korun. Do žebříčku nejvíce vydělávajících státních zaměstnanců se ale dostali i další.

Nyní už bývalý generální ředitel České pošty Roman Knap bral dostal vloni 4 370 484 korun s bonusy ve výši 1,25 milionu, celkem tedy 5 620 484 korun. To je 468 374 měsíčně. Generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda si za rok 2022 přišel na podobný plat 4 227 258 korun, k tomu navíc inkasoval bonus přes 2,8 milionu. S příplatkem tak vloni dostal zaplaceno přes 7 milionů korun.

Vysoké platy mají také vrcholní představitelé České národní banky, předseda Ústavního soudu a vedení Nejvyššího soudu. Všichni berou od 3 do 3,7 milionů ročně. Trochu jinak situace vypadá z hlediska výše odměn. Tam si na největší přijde právě šéf Správy železnic Svoboda a po něm ředitel Budějovického Budvaru či vedení fakultních nemocnic. Odměny všech se pohybují od 1,2 do 1,8 milionu.

Hlídač státu zveřejnil také informace o nejnižších platech pracovníků ve vedoucích pozicích. Ty většinou míří do všemožných muzeí, kde vedoucí berou v průměru 40 tisíc korun měsíčně.

Čtvrtina úřadů se dělit nechce

Výše platů a odměn za rok 2022 poskytlo 242 institucí z dotázaných 323, což je téměř přesně 75 procent. „Stále vysoké je procento institucí, které instituce odmítají poskytnout, a to i přes zákonnou povinnost, od začátku roku 2023 v zákoně o právu na informace přímo přikázanou. Po výzvě a dalším odvolání i tak 36 organizací odmítlo (opakovaně) a 45 se neobtěžovalo reagovat ani na jednu ze zaslaných výzev,“ uvádí organizace.

Největšími hříšníky jsou v tomto ohledu instituce spadající pod ministerstvo dopravy, 18 z 23 informace vůbec neposlaly. O své platy se podělila také jen polovina institucí pod ministerstvem obrany a necelá polovina pod resorty zemědělství a průmyslu a obchodu.

Stát rezignuje na šetření

Některé vyplacené částky jsou nicméně trochu v rozporu se snahou státu vzhledem k vývoji veřejných financí usilovně hledat, kde uspořit. Deficit státního rozpočtu je pro letošek naplánován na 295 miliard korun a jeho dodržení se zatím příliš nedaří. Na konci května dosáhl schodek hodnoty už 271,4 miliardy a většina ekonomů má za to, že ho ministr financí Zbyněk Stanjura udržet nedokáže.

Jedním z úsporných kroků tak původně mělo být snížení sumy na platy ve veřejném sektoru o 4 procenta s poklesem platových tarifů o 5 procent. Z toho ale nakonec resort financí vycouval. Veškeré množství prostředků na platy teď chce snížit „minimálně“ o 2 procenta, na tabulkové tarify sahat nebude vůbec.

„Vláda na posledním jednání rozhodla, že zachová tarifní platy pro rok 2024 na úrovni roku 2023,“ potvrzuje Petr Habáň z resortu financí

„Co se týká snížení objemu prostředků na platy ve veřejném sektoru, v tuto chvíli platí v konsolidačním balíčku avizované snížení toho objemu v příštím roce o minimálně o 2 procenta, přičemž nelze vyloučit, že v průběhu dalších jednání o státním rozpočtu na příští rok bude dohodnuta úspora v tomto ohledu vyšší. Obecně lze říci, že je na každé organizaci, jakou formu řešení v tomto ohledu zvolí,“ dodává mluvčí. Podle něj tak záleží na jednotlivých resortech, kde konkrétně škrtnou.

Podle dřívějšího návrhu ministerstva financí by platy klesly úplně všem a nemalá část resortů by navíc měla propouštět. Nejvíce, asi 7,9 miliardy právě na platech mělo ušetřit ministerstvo školství. Dále pak ministerstvo vnitra 2,9 miliardy a ministerstvo práce a sociálních věcí 1,1 miliardy. Celkově se mělo ušetřit přibližně 16 miliard. Propustit asi 2200 lidí mělo opět ministerstvo práce, okolo tisícovky pak znovu vnitro a také resort pro místní rozvoj. Naopak nabírat mělo ministerstvo obrany, a to asi 1200 lidí.

Bonusy slouží jako motivace k větší efektivitě práce a jako následné odměnění za dobrou práci. „Takovou situaci firmy v soukromém sektoru často řeší pohyblivou složkou mzdy v podobě odměn, provizí a podobně,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. Prostor pro podobný přístup je podle něj i ve veřejném sektoru. Problém je ale v tom, že stát je v krizi, přičemž bonusy vyplácí dál.