Minulý týden jsme byli svědky dvou zlomových událostí: Francouzi a Jihokorejci odevzdali ČEZu podklady pro stavbu několika jaderných reaktorů. Zároveň vláda schválila novou důchodovou reformu. Až se zapomene na rozpačitosti spojené s vládní pětikoalicí, bude to společně s nákupem amerických stíhaček něco, co zůstane po Fialově kabinetu jako politický odkaz.

Reakce různých politických stran na důchodovou reformu ministra Mariana Jurečky daly možnost si uvědomit, jakou pomyslnou smlouvu s českými voliči chtějí vládní a opoziční politici před sněmovními volbami uzavřít.

Ke změnám v penzijním systému vláda přikročila kvůli neudržitelné demografické situaci. Jen minulý rok se vybralo o 73 miliard korun méně, než se nakonec rozdalo na důchodech. V případě zachování dnešního modelu by toto číslo v příštích letech dramaticky narostlo. Zvlášť poté, co do důchodu přijdou lidé narození v době tzv. Husákova babyboomu z let 1972–1979.

Hlavním bodem Jurečkových opatření je prolomení hranice odchodu do důchodu, která je nyní 65 let. Poprvé se to bude týkat lidí narozených v roce 1966 a mladších. Podstatné je, že drtivá většina změn se nedotkne dnešních seniorů nebo lidí v předdůchodovém věku. Případný odchod do penze se bude postupně vázat na dožití, aby byl každý v důchodu v průměru 21,5 roku.

Každý by také měl mít garantováno dovědět se o podmínkách pobírání penze už v padesáti letech. Zároveň se zdvojnásobí minimální penze a sníží se dosavadní nárůst těch nejvyšších. Rozšíří se také rozsah profesí, které budou moci odejít do předčasného důchodu. Aktuální výchovné (500 Kč na dítě) zůstane u dnešních penzistů zachované, u budoucích bude jen u třetího a dalšího dítěte.

Aktivní senioři

Vláda hlavně usiluje změnit celkovou atmosféru spojenou s odchody lidí z trhu práce. V době transformace devadesátých let zanikla řada firem a odvětví. Tehdejší vlády chtěly nárůstu nezaměstnanosti vzdorovat tím, že výrazně ulehčily odchod lidí do předčasného důchodu.

Od listopadu 1989 však dramaticky vzrostl průměrný věk dožití o víc než deset let. Jak rostl počet důchodců a měnil se počet práceschopných, překlopilo to důchodový systém do velké ztráty. Navíc dnes je úplně odlišná situace na trhu práce. Předčasné odchody do důchodu teď zbytečně stahují stále aktivní lidi do neproduktivní sféry.

Dnešní sedmdesátníci se navíc nedají srovnat s těmi před třiceti lety. Způsobem myšlení, vztahem ke sportu a vůbec životním stylem. Babička Boženy Němcové přijela na Staré bělidlo v 53 letech. Část dnešních sedmdesátníků jsou děti uvolněné kulturní atmosféry šedesátých let a často poslouchají ostřejší hudbu než jejich vnoučata. Díky lepšímu lékařskému zabezpečení se rovněž dožívají významně vyššího věku. Ano, umírá se na některé zhoubné nemoci, stejně jako v minulosti. Tvrdá fakta o dožití však hovoří jasně: věk odchodu ze světa se bude postupně prodlužovat. To vytváří neudržitelnou situaci nejen v penzijním systému.

Svými opatřeními chce Fialova vláda, i když to tradičně mizerně prezentuje, dát najevo asi toto: je žádoucí a životu ve dvacátých letech 21. století odpovídající být aktivní a oddalovat věk odchodu do důchodu. Právě proto je v Jurečkově reformě opatření, díky němuž nebudou muset pracující důchodci platit sociální pojištění. Je to jeden z mnoha signálů o tom, že se na společnost nelze dívat očima devadesátých let. Navíc tehdy ještě neměli lidé na důchod nic naspořeno a automaticky se stávali nejchudší společenskou vrstvou.

Opozice v čele s hnutím ANO už před řadou dní reagovala na vládní návrh reformy penzí prohlášením, že až přijde na podzim 2025 k moci, okamžitě ji zruší. O co tu běží? Andrej Babiš chce před volbami jen vyhrotit generační střet. Ve sněmovních volbách 2013 ještě hnutí ANO uspělo tím, že oslovilo nespokojené voliče pravého středu. Celým svým vystupováním, způsobem myšlení a vztahem ke komunistické minulosti se Andrej Babiš však stal ztělesněním levicových voličů, kteří kvůli rozporuplné politice začali opouštět ČSSD. To se jasně ukázalo ve sněmovních volbách 2017, které jsou nejspolehlivějším průzkumem veřejného mínění.

Po dalších sněmovních volbách v roce 2021 Babiš zakormidloval ještě jinam. Stal se mluvčím starodůchodců z vesnic, malých měst a bývalých Sudet. Ti pak zhruba z 65 procent vytvořili jeho voličskou základnu a zúžili mu prostor pro samostatnou politiku. Babiš uzavřel s těmito společenskými vrstvami nepsanou smlouvu už v době covidové, kdy penzisté byli jediná skupina, které se zvýšila životní úroveň. Aby si pojistil svoje zvolení, zároveň přikročil k výrazně vyšším rozpočtovým deficitům, než bylo reálně třeba, a udělal řadu přerozdělovacích opatření typu mimořádné valorizace.

To podpálilo inflační růst cen, který by sice přišel tak jako tak, ale ne v takovém rozsahu. Babišových voličů, kteří podle průzkumů mají nižší úspory, se to však tolik nedotklo.

Po nás potopa

Není všechno, co Andrej Babiš dělá, jenom výsledkem marketingových úvah. On sám se často dívá na společnost z pozice začínajícího sedmdesátníka. To mu dává jinou životní perspektivu než většině společnosti. Vede k politickému stylu „po nás potopa“. Se starší částí české společnosti tím uzavřel specifickou smlouvu.

Babišovou výhodou je, že jako jediný český politik má privátní politickou stranu, s níž může nakládat podle vlastního uvážení. Naproti tomu zbylé politické strany integrují různé věkové skupiny a tím mezigeneračně spojují společnost. Hnutí ANO je jenom nástroj k osobnímu použití. To mu umožňuje měnit politickou linii z hodiny na hodinu.

Podstatou jeho společenské smlouvy je zajistit další vlny přerozdělování nad rámec zákonných valorizací. Z prohlášení ANO jde už nyní odvodit, že Babišův příští kabinet bude primárně vláda pro šedesátníky až osmdesátníky. Touto zkratkou lze označit způsob Babišova uvažování.

Poznání, že můžeme být v Česku svědky nadvlády zájmů jedné generační skupiny nad druhou, musí nutně vyvolat generační konflikt. Prostě dříve nebo později to vnese do politického života úplně jinou dynamiku a politické strany začnou silněji oslovovat určité generace. Dnešní rozmazané konflikty pravice a levice mohou zčásti nahradit boje mezi „staročechy“ a „mladočechy“. To by bylo to úplně nejhorší, co by mohlo společnost stojící na mezigenerační solidaritě potkat.

Matějkova smlouva a běžec s batohem

Do této situace vstoupil ekonom a matematik Filip Matějka, který se pokouší zformulovat novou smlouvu pro Česko na základě anketních otázek a digitální kalkulačky (viz www.smlouvaprocesko.cz). Společně s analytičkou Lenkou Zlámalovou zpracovali systém otázek, odpovědí a modelových příkladů, na jejichž základě si každý respondent bude moci zvolit svou budoucnost. Jinak řečeno, když chci odcházet do důchodu v tom a tom věku, musím udělat určité kroky. Tyto modelové příklady zatím dali na servery vydavatelství CNC. Smyslem je zjistit, co si lidé o své budoucnosti myslí.

Tematicky to začíná výpočty penzí a bude to pokračovat otvíráním dalších témat. Souběžně s tím bude dělat výzkum na podobná témata agentura IPSOS. Ve druhé fázi chtějí oba subjekty vyvolat expertní a následně politické debaty ve společnosti. Záměrem je pokusit se popsat, jak si lidé představují svoji budoucnost. Je to pokus předložit jinou společenskou smlouvu, než zatím koncipuje Andrej Babiš.

Každý z nás si pochopitelně může napsat svou specifickou smlouvu s Českem. Jak by to asi mohlo vypadat pro někoho, kdo upřednostňuje svobodnou společnost? Nazvěme cílový stav slovy Vlídný a efektivní stát. Co by mělo být jeho základem?

Předpokladem je audit všech činností státu, který by naznačil, jak a kde zmenšit vliv razítek, nařízení a regulačních zákonů. Český stát se totiž podobá běžci s batohem plným cihel. Předpokladem společenské dynamiky je co nejvíce cihel vyhodit a odbrzdit hospodářskou dynamiku. Jak nedávno prohlásil velký pražský developer o svém největším projektu: Deset let jsem sbíral razítka a tři roky stavěl. Za tu dobu v libovolné asijské zemi postaví třikrát tolik podobných budov.

Heslem dneška by mělo být slovo deregulace. Posledních deset let v České republice jsme byli svědky nástupu socialistické mentality nepřetržitých regulací ve jménu údajného dobra. Když se objevil krizový politický moment, věci se neřešily systémově, ale problém se zasypal penězi, a to jak na evropské, tak české úrovni.

Český zájem

Tyto smlouvy s ručením omezeným přivedly společnost do stagnace a k zahraniční politice, která by se dala označit slovy „jinak doma, jinak v Bruselu“. Takhle se dá například hodnotit začátek kampaně do eurovoleb, kde Andrej Babiš vystartoval proti Green Dealu. Ten přitom v prosinci 2019 a v červnu 2020 dokonce dvakrát podepsal, i když měl jako premiér právo veta.

Současná Fialova vláda proti překotnému zezelenání financí a ekonomiky také moc neudělala, spíš si počkala na vhodnou mezinárodní situaci. Soudě podle prohlášení některých evropských stran se kritika rychlosti dekarbonizačních opatření stává mainstreamem v letošním předvolebním boji všude v Evropě. Snad s výjimkou zelených stran a Vladimíra Špidly.

Nová smlouva s Českem by měla také obsahovat explicitní dohodu o imigraci. Podle rozsáhlého průzkumu agentury STEM zaměřujícího se na rozložení hodnot a zájmů ve společnosti existuje jeden pevný český národní zájem, sdílený většinou stran napříč spektrem. Dalo by se to zformulovat jako přání přijímat imigranty pouze z kulturně a civilizačně spřízněných zemí. Je to zjevná reakce na nezvládnuté problémy v západních státech.

Podobně bychom mohli popisovat další oblasti. Podstatné je jedno: tlačit před sněmovními volbami v příštím roce politické strany, aby podobné smlouvy s voliči samy předkládaly. Ať je jasno.