Ekonomka Danuše Nerudová se nedávno vrátila z návštěvy Tchaj-wanu, kde s místními zástupci řešila i případnou spolupráci země s Českou republikou. Největší světový výrobce čipů a procesorů TSMC i další se totiž vedle továrny v Drážďanech poohlíží i po dalších partnerech, kteří by se na výrobě mohli podílet, a Praha prý zaznívá poměrně často. Podle Nerudové je teď nicméně na státu, aby Tchaj-wanu nabídl dostatečně výhodné podmínky. V rozhovoru deníku Echo24 hovoří bývalá prezidentská kandidátka i o blížících se volbách do Evropského parlamentu nebo o spolupráci s hnutím STAN.

Začneme-li něčím aktuálním, jak se díváte na výsledek voleb na Slovensku?

Sledovala jsem to už jen z toho důvodů, že někteří členové mého prezidentského týmu teď byli v týmech slovenských stran. Sledované ale byly i proto, že u nás proběhnou volby už za dva roky a ukazuje se, že společnost není úplně odolná vůči ruské dezinformační kampani.

Věřím v důležitost přátelství a spolupráce mezi Taiwanem a ČR, stejně tak věřím, že naše země může uspět v zapojení do polovodičového průmyslu. Proto jsem přijala pozvání od NSTC přednášet na čtyřech taiwanských univerzitách a setkat se s řediteli technologických parků a… pic.twitter.com/unNziDeSrA

— Danuše Nerudová (@danusenerudova) September 23, 2023

Co si z toho lze odnést do kampaně před evropskými volbami, která vás čeká v následujícím roce?

Musíme být aktivní ve vysvětlování evropských témat a důslední v popisování nejrůznějších následků, které by mohly přinést třeba snahy o vystoupení z EU a další populistické návrhy. Naše debata o Evropské unii se nesmí zvrtnout v pouhé poměřování finančních výhod či nevýhod našeho členství, v minulosti se opomíjela diskuze i nad dalšími více hodnotovými věcmi.

Máte s hnutím STAN tu kampaň už nějak naplánovanou? Ví se, jak bude vypadat?

Kampaň před evropskými volbami není tak dlouhá jako v případě prezidentských nebo sněmovních voleb, takže horká fáze proběhne až příští rok. Teď se s Janem Farským budu věnovat především večerním besedám v regionech, kde bychom rádi prováděli i určitou osvětu. Lidem je logicky bližší domácí politika, ale i to je evropská politika, protože to, co se rozhodne v Bruselu, má často vliv na nás všechny.

Od oznámení vaší kandidatury je to asi měsíc a půl. Jak se vám zatím s hnutím STAN spolupracuje?

S Honzou Farským se pravidelně potkáváme, pracujeme na programu i na kandidátce, která by měla obsahovat jak kolegy ze Starostů, tak některé další nezávislé osobnosti.

Můžete zmínit některá konkrétní jména?

Ještě nemám oprávnění o jménech hovořit veřejně, kandidátku každopádně představíme na konci ledna.

Už je jasné, kdo bude jedničkou na kandidátce? Při představení jste se prezentovali jako dva lídři, což je přeci jen trochu zvláštní přístup.

Vím, že to je trochu jiný koncept, nicméně není to teď na pořadu dne. Bude se to řešit až po Novém roce.

Poměrně dost se spekulovalo o tom, že jste měla být původně na kandidátce TOP 09. Můžeme se o tom zpětně trochu pobavit?

Oslovovaly mě všechny vládní politické strany vyjma ODS a hovořila jsem se všemi včetně TOP 09, ale nakonec ten větší překryv byl s hnutím STAN. Myslím, že v TOP 09 pořád existuje poměrně konzervativní křídlo, navíc jsem už v prezidentské kampani měla jako prioritu regiony a STAN právě tam vznikl. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodla pro ně.

V čem je STAN liberálnější?

Asi chápete, že jsem v prezidentské volbě hodně reprezentovala mladou generaci a některá témata byla přeci jen poměrně třaskavá. Otevírala jsem jiná témata a jsem ráda, že řada z nich je blízkých i STAN. Navíc mi přijde mi, že toto hnutí má víc osobností, co tato především liberální témata prosazuje.

Rozumím tomu, že se vás to už aktuálně vlastně netýká, přesto by mě zajímalo, co soudíte o diskuzích uvnitř koalice Spolu o tom, zda má v evropských volbách kandidovat společně.

Nechci to moc hodnotit, vlastně bych byla nejraději, kdyby vznikla jednotná vládní kandidátka, což je ale samozřejmě z říše snů. Pokud se podaří najít kompromis a vznikne kandidátka Spolu, je to pro další parlamentní volby jen dobře, nicméně rozumím tomu, že by bylo velmi těžké tohle někdy nesourodé klubko udržet pohromadě.

Posunula se diskuze o postu eurokomisaře, který má připadnout právě hnutí STAN? Pravidelně se zmiňují jména ministra průmyslu Jozefa Síkely nebo právě vaše.

To se bude řešit až po volbách. Stávající komise má mandát až do podzimu 2024, takže ta současná diskuze je předčasná. To ale neznamená, že by vláda už teď neměla pracovat na tom, abychom mohli získat nějaké silné ekonomické portfolio. To se nám roky nedařilo.

To by podle vás mohla být která oblast?

Na každou dosáhnout nemůžeme, protože nejsme členy eurozóny, za mě by to ale mohl být třeba rozpočet Evropské unie nebo podobné další silné ekonomické portfolio.

Jak zatím hodnotíte ten přibližně půlrok Petra Pavla na Pražském hradu? Na jednu stranu je jistě hodně vidět, současně ale v poslední době slýcháme i o fungování uvnitř prezidentské kanceláře a různých odchodech.

K vnitřnímu fungování se žádný z kandidátů příliš vyjádřit nemůže, protože neví, jak to na Hradě funguje, nebo v jakém stavu musel pan prezident Hrad přebírat. Osobně jsem hlavně ráda, že máme aktivního prezidenta, za něhož se nemusíme stydět a který jezdí do regionů, jezdí do zahraničí, má ovace ve stoje. Určitě by každý z nás něco dělal lehce jinak, protože každý z nás je jiný.

Vláda Poslaneckou sněmovnou pomalu tlačí svůj konsolidační balíček. Jak hodnotíte tu jeho měnící se podobu?

Na jedné straně říkám, že v mnohých oblastech je to málo odvážné – země jako Dánsko zvládly konsolidovat o 13 procentních bodů za pět let bez zásahu do hospodářského růstu. Na stranu druhou je to jiná situace v tom, že jde o kompromis pěti stran, čili politicky tomu rozumím.

Nebudu ale zastírat to, že už vláda musí začít provádět výrazné reformy v oblasti důchodového systému, v oblasti zjednodušení daňového systému, v míře administrace a regulace v této zemi nebo v digitalizaci agend vykonávaných státem, jinak u nás byznys nezůstane a ekonomiku nenastartujeme. To na počátku v těch plánech bylo, ale v rámci hledání politického kompromisu se to zase vytratilo.

Jako skoro jediná země jsme se ještě nedostali na předcovidovou úroveň mimo jiné i proto, že máme extrémně vysátý pracovní trh, dlouhodobě extrémní nízkou nezaměstnanost. A k transformaci ekonomiky potřebujeme vnější impulz, lákat vzdělanou pracovní sílu. Asi si nemůžeme myslet, že to zpočátku bude někdo ze Západu, ale mohou to být například lidé z východní části EU nebo z Asie.

Součástí toho by měla být i snaha vytvořit dostatečně příznivé prostředí pro zahraniční společnosti, aby tu chtěly své dividendy reinvestovat a neutíkaly nám pryč.

To podle všeho mělo být jedním z hlavních témat vaší nedávné návštěvy Tchaj-wanu, kde jste domlouvala spolupráci Tchaj-peje s Prahou. Jak k tomu došlo?

Byla jsem tam na pozvání jejich národní výzkumné rady. Absolvovala jsem několik přednášek a řadu jednání na ministerstvech, univerzitách či vědeckých pracovištích. Ukazuje se, že Tchaj-wan vlastně trpí obdobnými potíži jako my, tedy nízkou nezaměstnaností, která brzdí růst ekonomiky, stárnutím populace i významnou nedostupností bydlení pro mladou generaci. Kromě toho jsem navštívila technologické parky a zástupce polovodičového průmyslu, kde jsme diskutovali o zájmu Tchaj-wanu o Evropu a konkrétně Českou republiku.

Mají zájem?

Z řady debat vyplynulo, že se nám vlastně otevřelo ojedinělé okno příležitostí, jak se zapojit do subdodavatelského řetězce výroby čipů. Tím, že létá přímá linka z Tchaj-peje do Prahy a vedle v Drážďanech má stát hlavní továrna na výrobu procesorů, se může Česká republika mimo jiné podílet na dalším byznysu s tím spojeným, tedy designu a balení.

A myslíte, že o nás Tchajwanci jako o svého obchodního partnera skutečně stojí?

Ano, z těch diskuzí poměrně jednoznačně vyšlo, že TSMC a další očekávají, že česká strana přijde s nějakým konkrétním balíčkem, který jim mimo jiné výrazně zjednoduší podmínky k podnikání.

Co by tedy konkrétně stát měl udělat?

Úspěch tchajwanských technologických parků spočívá v tom, že řadu administrativních věcí řeší vláda za firmy, a ty tudíž veškeré své kapacity mohou soustředit na výzkum a vývoj.

Myslím, že si vláda musí uvědomit jedinečnost situace a dát najevo, že se do toho řetězce chceme zapojit. Pokud se nechceme stát skanzenem Evropy, musíme těm firmám něco nabídnout. Stát by tedy měl přijít s komplexní, konkretizovanou pobídkou. Teď totiž Tchaj-wanci podle řady jejich vyjádření ani neví, na koho se pořádně obrátit.

Hlavní je snížení administrativního břemene, dobrá infrastruktura, musíme tady taky zapracovat na naší schopnosti nacházet a vychovávat talenty pro čilou výměnu studentů a pracovních sil.

Jak s tím vším ale případně začít prakticky?

Klíčové je udělat to gesto. Náš zájem o zapojení se do polovodičového odvětví není dost výrazně vidět. Pak by se myslím určitě měla uspořádat jednání vlády, svazu průmyslu či hospodářské komory se zástupci tchajwanských firem, ale už ne o heslech, ale o konkrétních nabídkách.

Musíme si uvědomit, že pro nás je to obrovská šance, protože tímto směrem chce jít celá Evropská unie, která jej hodlá v dalším rozpočtu výrazně podpořit. Nemusíme se proto ani tolik bát, protože na to zcela jistě půjdou evropské peníze.

Bavíme se o vysoké přidané ekonomické hodnotě, která se nám bude hodit do budoucna. Uměli jsme to v 90. letech, tak to zkusme znovu. Měli jsme pocit, že s továrnou TSMC v Drážďanech je vše ztraceno, ale není. TSMC bude pořád hledat pracovníky v Evropě. A my máme šanci se zapojit. Jen se to okno otevírá jen na krátký čas. Ve hře je i Polsko. Záleží jen na nás, zda dokážeme nabídnout atraktivní podmínky.

A vy jste ochotna v tom sehrát nějakou roli prostředníka?

Z pozice vysokoškolské profesorky bych se chtěla soustředit na možnost rozšíření studijních programů a výměny studentů. Určitě si ale chci i udržovat nově získané kontakty a ráda jim pomůžu zprostředkovat další schůzky.