Za posledních sto let se z těžby rašeliny stal významný byznys a v posledních dekádách zejména pobaltské země těží a těží. Ne však jenom ony. Zahradnictví má ale významný etický falír. Rostliny jsou ti žrouti CO₂ a vypadá to s prominutím dost pitomě, když se u jejich produkce sahá po nejmladším fosilním palivu a celé plejádě ropných produktů. Ano, všechna ta chytrá hnojiva a květináče s barevnými jmenovkami jsou vlastně jen různě zabalená ropa. Tenhle bizarní byznys nemá sice nijak hluboké kořeny, avšak šeredně jsme si na něj zvykli.

Britská společnost se pokouší omezit spotřebu rašeliny v zahradnictví již léta a dlužno poznamenat, že s poměrně nepřesvědčivým výsledkem. Vzpomínám si na první „peat free“ kompost už v době, kdy jsem do Anglie před čtvrtstoletím poprvé přišel. Několik kampaní směřovalo k omezení spotřeby, semaforky na pytlích útočily na svědomí stejně jako tuky a cukry na potravinách. Významní hráči jako například Královská zahradnická společnost se rašeliny veřejně prakticky zřekli (tato organizace již v roce 2021). Přesto šlo vždy jen a jen o omezování a „peat free“ nemělo takový úspěch jako „peat reduced“. Některé vlastnosti rašeliny se bohužel obtížně jinde hledají. Zejména pokud nechcete změnit své návyky. Spotřeba během dekády klesla na třetinu a na té zůstává.

Situace ale nyní přiostřila a chystá se plošný zákaz. Matthew Pottage, kurátor slavné zahrady ve Wisley, si nebere servítek vůči těm, kdo zastávají konzervativní postoj „až budou ty nové zeminy umět to, co rašeliny, klidně vyměním“. Přirovnává je k těm, kteří připouštějí, že by se nemělo jíst tolik masa, ale vyžadují, aby zelenina chutnala jako maso. Nechybí samozřejmě ani další vlna útoku na svědomí, protože 30 cm rostlé rašeliny má v sobě uloženo stejné množství uhlíku jako deštný prales. To není názor, to jsou tvrdá fakta. Dramaticky to vykolíkovává hřiště diskuse o celém problému.

V zemích Spojeného království žije už velmi málo pamětníků, kteří pěstovali v kompostu, a pouze zahradníci opečovávající speciální sortimenty si uchovali dovednosti spojené s mícháním zemin pro jednotlivé kultury. Vítězství rašeliny s upravenou kyselostí bylo právě v tom „multi purpose“, což bylo napsáno na každém pytli. Víceúčelové, univerzální. Substráty třídy „peat free“ takové nejsou a nemohou být ani přes veškerou snahu jejich producentů a mnoha pěstitelům přinášejí zklamání pramenící především z jejich neznalosti vlastností jednotlivých komponent. A není to orientace věru snadná. Kompostuje se kůra, dřevní štěpek nebo listí. Experimentuje se s ovčí vlnou. Přes půl světa se vozí kokosové vlákno a drcené kokosové oplodí. A hlavně se drtí dřevní vlákno. Cupuje se na nitě, které se musejí „fortifikovat“ něčím s obsahem dusíku, aby se nerozkládaly příliš brzy. Do války to byla močovina z ruského plynu, nyní jsou to například štětiny německých prasat. Také přichází na řadu mnoho minerálních přísad, ať už sopečných produktů přírodního původu, nebo extrudovaných minerálů. Tedy těžíme místo rašeliny jiné přírodní zdroje, případně vyrábíme za významných energetických dotací její náhražky. Neuvěřitelné? Vůbec ne.

V Anglii se tak učí žít s komposty. Jsou velmi živé a velmi hladové. Rostou v nich svévolně houby, žije v nich hmyz, jsou velmi sléhavé a snadno je přelijete. Podívejte se na datum balení, protože po půlroce ležení v pytli v něm došlo ke „změnám“. Celé týmy věnují obrovské úsilí tomu, abychom nemuseli změnit to zásadní. Opustit zahradní centra a vrátit se na pole.