Vláda tehdejšího premiéra Andreje Babiše (ANO) za covidu podmiňovala testováním a očkováním fungování v řadě oblastí běžného života. A dva roky po pandemii úřady čelí obvinění, že z těchto restriktivních opatření nelegálně těží. Podle analýzy, kterou zpracovala organizace Iuridicum Remedium (IuRe), totiž ještě dnes drží osobní údaje lidí, aniž by to zákon dovoloval. Ministerstvo zdravotnictví prý odmítá osobní údaje smazat. A tak se jejich likvidace bude organizace domáhat soudní cestou.

Rozsáhlou analýzu zpracovala organizace zabývající se dlouhodobě ochranou práva na soukromí letos na jaře. Týkala se tzv. Národního zdravotnického informačního systému známého pod zkratkou NZIS. Jde o celostátní informační systém veřejné správy, kde se shromažďují a zpracovávají zdravotnické údaje ze základních registrů, ministerstev, zdravotnických zařízení či dalších institucí. Spravuje ho Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

„Ústav zdravotnických informací a statistiky se během pandemie dostal k údajům, jejichž zpracování v zdravotnických registrech mu zákon neumožňuje. Přesto jsou zde tyto údaje zpracovávány a ÚZIS je odmítá smazat, i pokud o to člověk požádá. V takovém případě jsme neviděli jinou cestu, než se domáhat likvidace těchto údajů soudní cestou,“ uvedl advokát Jan Vobořil z IuRe s tím, že není vůbec jasné, z jakých důvodů úřad osobní údaje zpracovává.

Nejde přitom o nějaká anonymizovaná zdravotní data, ale o uchovávání emailových adres a telefonních čísel, která pocházejí z vyplněných žádanek o testování či očkování v době pandemie proti covidu. „To, proč je systém takto nastaven a jestli jeho smyslem vedle důvodů uvedených v zákoně není rovněž kumulace osobních údajů různého druhu pro zatím neznámé účely, můžeme spekulovat,“ dodal Jan Vobořil.

Už v roce 2016 se u Ústavního soudu rozhodla registr NZIS napadnout skupina senátorů. Předkladatelé stížnosti tehdy předložili s tím, že principem schváleného sběru dat do národních registrů není získávání údajů o typech onemocnění a jejich dopadech, ale primárně sběr dat o nemocných. „Metodika vedení registrů si zachovává paternalistický duch minulého režimu, kdy byl brán minimální ohled na ochranu osob, o nichž jsou data zpracována. Rozsah shromažďovaných dat navíc zbytečně vystavují občana riziku neoprávněného přístupu k nim a jejich zneužití,“ uvedla tehdy za předkladatele senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL). Záporné rozhodnutí padlo až v roce 2020.

„Cílem našeho projektu zaměřeného na zmapování NZIS bylo mimo jiné i stanovit možné cesty k nápravě právních problémů, které jsou s plošným zpracováním zdravotnických dat spojeny. O různých nesrovnalostech v NZIS a nedostatcích právní úpravy se ví již dlouhou dobu. Bohužel ani ústavní soud v minulosti nevyužil možnost podívat se do systému opravdu do hloubky a jeho rozhodnutí staré necelé čtyři roky, které odmítlo návrh na zrušení právní úpravy NZIS šlo pouze po povrchu a nezabývalo se podrobněji jednotlivými registry nebo konkrétními zpracovávanými údaji. Věříme, že právě konkrétně mířené soudní spory mohou v konečném důsledku pomoci systém zpracování zdravotnických dat zlepšit,“ uvedl Jan Vobořil.

IuRe se tak pokusí napadnout uchovávání dat jinou cestou. „Na žádost o výmaz údajů reagoval pověřenec ministerstva zdravotnictví s tím, že údaje jsou zpracovávány na základě zákonného zmocnění a nelze je tudíž smazat. Odkázal ovšem na ustanovení, které sice obsahuje zmocnění ke zpracování určitých osobních údajů, telefonní číslo a email ovšem mezi nimi nejsou. IuRe tak zajistilo bezplatné advokátní zastoupení občana, kterému nezákonné zpracování jeho dat vadí, a byla podána žaloba k Městskému soudu v Praze, v níž je požadováno ukončení nezákonného zásahu do práv,“ uvedla organizace s tím, že podle ní případný úspěch může vést k širší revizi a plošnému odstranění takto uchovávaných osobních údajů.