Pojmy „Pákistán“ a „umělá inteligence“ málokdy padají v jedné větě. S nepříliš stabilním státem v jižní Asii si spíš asociujeme pojmy jako „pumový atentát“ nebo „nepokoje“.

Ve volbách, uskutečněných teď pod dozorem (a za zásahů) pákistánské armádní junty, nebylo o násilí nouze. Počet mrtvých se odhaduje na čtyřicet. Ale větší vliv měla přece jen ta umělá inteligence, která patrně dopomohla Imránu Chánovi k vítězství.

Chánův syntetický obraz, promlouvající k voličům, měl sice u sebe podtitulek, že jde o dílo AI, ale otázka je, jestli to vůbec někoho ovlivní. Nápisy o rakovině a impotenci, rozlezlé po balíčcích cigaret, taky nevedly k žádnému masivnímu odpadávání konzumentů od tabákových výrobků. „Živý“ obraz a hlas jsou přesvědčivější než nějaký doprovodný titulek visící na spodním okraji obrazovky.
I když vynecháme vysloveně zlovolné deepfakes, podvržené od začátku do konce, může použití AI dost změnit předvolební kampaně. Politik se může nechat „vyžehlit“, aby vypadal mladší a energičtější. Může mluvit jazykem, který ve skutečnosti neovládá (zajímavá to věc v mnohonárodnostních státech jako Indie nebo Švýcarsko, ale koneckonců i v USA s jejich hispánskou komunitou), předvádět aktivity, které neprovozuje, nebo třeba prezentovat vizuálně přesvědčivé obrazy „budoucnost se mnou“ (usměvavé děti si hrají na sluncem prozářené ulici) vs. „budoucnost s mým oponentem“ (běsnící lůza zapaluje národní kulturní památky). Inovaci se v tomto směru žádné meze nekladou.

Tak co, kdy se dočkáme u nás? Nejbližší velké volby jsou na podzim 2025, do té doby se technologie AI ještě vylepší. A vzhledem ke kreativitě českých ajťáků bychom ten Pákistán mohli dohnat a předehnat.

Jenom ten vztah mezi politikou a realitou bude zase o něco slabší…