Jednatřicátý kongres Občanské demokratické strany začal demonstrací jednoty předsedů a zástupců pěti stran vládní koalice. Nebyla to náhoda.

Vládní pětikoalice tvoří samostatný politický svět. Je to jedna ze zvláštností české politické scény. Zklamaní vládní voliči vesměs nepřecházejí k opozici, avšak průzkumy naznačují, že odcházejí většinově do tábora nevoličů. Podobně, jen naruby, je to v táboře opozice. Tento systém dvou voličských světů bude fungovat tak dlouho, dokud bude v politice Andrej Babiš. Můžeme kritizovat, že to bere dynamiku politickému životu, ale je to asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Pro strany vládní pětikoalice je to z jiného pohledu pohodlná situace. Mají své jisté a jde jim jen o to, získat zpátky důvěru zklamaných voličů. Ti navíc v mnoha případech putují od jedné vládní strany ke druhé.

Jednou z nepsaných zásad tohoto relativně uzavřeného politického světa ovšem je, že na sebe vládní strany nesmějí příliš útočit, protože platí: jedinou šancí na vládní angažmá i po příštích volbách je úspěch každé z pěti vládních stran ve stylu jeden za všechny, všichni za jednoho.

Pokud však jen jedna vládní strana neuspěje a propadne, bude to znamenat ztrátu šance na vytvoření budoucí pětikoaliční většiny. Tohle vědomí brání otevřené kritice a vzájemným útokům ve snaze přetáhnout voliče svých koaličních partnerů. Je to taková železná logika fungování systému stran v éře Andreje Babiše.

Nesoutěživá atmosféra mezi vládními stranami se přenesla i dovnitř Občanské demokratické strany. O šest míst ve vedení usilovalo pět mužů a jedna žena. Jedním z důvodů je, že ODS se po svém zmrtvýchvstání po roce 2014 stala stranou lokálních elit, především z řad starostů a učitelů, nejčastěji starostů z řad bývalých učitelů. I tenhle moment charakterizovaný proměnou stranické mentality je pro celostátní garnituru Petra Fialy, která je deset let u kormidla občanských demokratů, relativně pohodlný.

V ODS jako i v dalších stranách totiž kromě komunálního chybí druhý kariérní žebřík, po němž by mohli stoupat experti profilující se na celostátních tématech. ODS ročník 2024 je stále víc stranou lokálních elit bez ambicí vytlačit současnou vládní garnituru.

Mladých jako nikde jinde

Na druhou stranu, na ostravském kongresu bylo možné vidět obrovské množství mladých do třiceti let jako na žádném jiném sjezdu politické strany. Tohle autentické zapojení mladších věkových skupin je něco, co tradičně stranám středu a pravice pomáhá, na rozdíl od hnutí ANO a SPD. Jde jen o to, kdy a jestli z mladých vyroste alternativní elita, schopná převzít zodpovědnost. Je docela možné, že jejich elán se časem rozplyne čekáním na konec Fialovy garnitury, která si v Ostravě řekla o další funkční období.

Náznakem programové alternativy bylo v předvečer sjezdu neoficiální setkání frakce mladších členů s názvem Česko plus, kteří desítkám příznivců představili program s názvem Moderní Česko. Dokud si však mladší ročníky v ODS nevybojují svůj garantovaný prostor a stálé zastoupení, půjde jen o slohová cvičení na dané téma.

Členové vedení ODS pronášeli na kongresu různé projevy. Jen jeden však měl parametry premiérského, ten patřil ministru dopravy Martinu Kupkovi. Ten se stále více profiluje jako korunní princ ODS, schopný zastoupit v případě nečekané události současného předsedu Petra Fialu.

A jaký impulz přinesl kongres ODS pro další politiku současné vlády? Premiér Fiala a spol. chtějí ještě jednou risknout program Antibabiš, doplněný důrazem na zodpovědnou zahraniční politiku, stabilizované finance a hrozbu slovakizace politického systému směrem k hybridní demokracii. Je to tak trochu program, který by se dal vyjádřit sloganem „Ještě jednou a načisto“.

Je to záruka nevzrušivé stability, bez inflačních výkyvů a klidu na čerpání evropských dotací. Tenhle tah může vyjít jen za předpokladu, že se vedle ODS nezjeví politický predátor, který si řekne o přízeň jejích voličů. Pak by tahle strategie byla v akutním nebezpečí.