Za některé jmenovce se člověk musí stydět – a Marian Jurečka je momentálně jeden z nich. Člen údajně středopravicové vlády prosadil do nového konceptu zákona o sociálních dávkách opatření, které by daleko spíš sedělo do Čínské lidové republiky – povinnost bank poskytovat MPSV údaje o tom, co se děje na bankovních účtech nejen žadatelů o dávky, ale i jejich příbuzných.

Zvlášť to poslední je vyslovená facka všem principům moderní liberální společnosti, pro kterou má být základním subjektem práva jednotlivec, a ne rod, kmen nebo klan jako někdy za Slavníkovců. Příbuzné si nevybíráme, leckdy jsme s některými z nich i na kordy a rozhodně bychom neměli být úřady zatahováni do jejich záležitostí jako „sprostí podezřelí“.

Jurečkova šmírovací novela není inspirována žádnou hlubokou ideologií. Jde o čistě technokratické opatření, které má usnadnit práci úřadům. Jak přesně, to asi není jasné ani navrhovatelům samotným, protože i chudší lidé mají hromadu legitimních důvodů, proč přesouvat nějaké peníze sem a tam, a výsledný ping-pong mezi úřady a žadateli – odmítnutí, vysvětlení, odvolání, další odmítnutí – bude nepochybně generovat nějaké to papírování navíc.

Kromě toho ta nejnotoričtěji zneužívaná dávka, příspěvek na bydlení, na které je postaven dnešní „byznys s chudobou“, není zneužívána ani tolik svými bezprostředními příjemci, jako spíš majiteli těch ubytovacích objektů, kteří jim za 20 tisíc měsíčně pronajímají byty 1+kk s tureckým záchodem a bez sporáku. Těmto majitelům ovšem do jejich účtů nikdo nepoleze, naopak si za vydělané peníze můžou koupit i značný vliv, třeba mezi volenými politiky, aby jim jejich byznys nikdo nenarušoval.

Bohužel je celá epizoda jen jednou událostí v dlouhodobém trendu, kdy si stát všiml toho, že existuje nějaké IT, a teď vymýšlí různé způsoby, jak z něj vylámat čím dál více dat o svých vlastních občanech: ukaž, přiznej, informuj a žádný slušný člověk se přece nemá čeho bát, určitě ne naší hodné, čestné a spravedlivé byrokracie. Ani Pirátům, kteří byli asi jedinou stranou založenou s cílem tento trend zastavit, to už dnes ve vládních křeslech nevadí: mladí revolucionáři, staří hofráti – a Ivan Bartoš se stal dokonalým hofrátem už předtím, než do té vlády nastoupil.

Ó nikoliv, slušný člověk se má čeho bát, konkrétně neslušných lidí ve státních službách. Jsou tam a od politiků, jako je Marian Jurečka, dostávají čím dál více nástrojů, s jejichž pomocí mohou vládnout těm ostatním. Pěkně salámovou metodou, po kouskách. Dnes se na seznam lustrovaných připíšou „dávkaři“, zítra třeba majitelé eseróček, pozítří občané, kteří často cestují letadlem (uhlíková stopa!), potom ti, kdo mají dědečka v Rusku, a… dochází mi fantazie, ale obávám se, že lidem, kteří tyto nápady vymýšlejí, nedojde nikdy.