Kolik vzorků máš…
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Jednoho dubnového večera roku 2018 vynesl nenápadný starý muž z domu koš s odpadky. Aniž to tušil, šlo o příležitost, na kterou čekali další nenápadní pánové. Mezi odpadky v popelnici se ocitl i použitý papírový kapesník a na něm stopy DNA člověka, který se do něj vysmrkal. Laboratorní analýza prokázala shodu se vzorky odebranými o mnoho desítek let dřív na místech, kde byly spáchány brutální a dosud neobjasněné zločiny. Nenápadný starý muž byl sériový vrah „na odpočinku“, pachatel nejméně třinácti vražd, padesáti znásilnění a víc než stovky vloupání. Kalifornská policie jej léta znala jen pod přezdívkou Golden State Killer, činný byl v letech 1974–1986. Nyní měl tedy jméno: Joseph James DeAngelo.
DeAngelovo zatčení bylo výjimečné tím, jakým způsobem k vytipování podezřelého došlo. Nikoli nálezem jeho DNA někde jinde, ale tím, že jakýsi vzdálený příbuzný vraha, který se s ním pravděpodobně nikdy osobně nesetkal, nechal otestovat svoji vlastní DNA komerčními službami. A nebyl sám. Genealogická služba GEDMatch, shromažďující genetická data hned od několika firem, dokázala ve své databázi najít víc než deset osob, které s vrahem sdílely aspoň jednoho praprapraprarodiče, ještě hluboko v 19. století. Vyšetřovatele čekala piplavá práce v podobě vytváření rodinného stromu, ve kterém figurovalo přes tisíc lidí a naprostá většina z nich byla nevinná. Ale probrat pouhých tisíc lidí, to je o několik řádů jednodušší úkol než hledat pachatele mezi několika miliony mužů, kteří v kritickém období žili v Kalifornii jako takové. Drtivá většina jedinců se dala vyloučit na základě jednoduchých kritérií, a nakonec se množina podezřelých zúžila na pouhé dva jednotlivce. Jedním z nich byl DeAngelo, kterého dobrých třicet let po spáchání série zločinů definitivně dostihla justice. Ve Spojených státech se totiž vraždy nepromlčují.
Málokdo asi polituje mnohonásobného vraha, byť dopadeného již v kmetském věku. Ne všechny příběhy točící se kolem vzorků DNA ale musejí být tak morálně černobílé. Genetická informace je z podstaty věci široce sdílený zdroj. Ačkoli každý konkrétní vzorek patří jen jednomu člověku, z povahy dědičnosti plyne, že různé jeho části se překrývají s genomem dalších lidí, od sourozenců a rodičů až po všelijaké utajené levobočky, kterých běhá po světě víc než dost. A rozhodnutí jednoho člověka nechat si odebrat vzorek může v budoucnu ovlivnit i životy zcela jiných lidí.
23 a já
Vlajkovou lodí na moři genetického testování je americká společnost 23andMe, jejíž jméno naráží na počet lidských chromozomů (23). Vznikla roku 2006, inu, kde jinde než v Kalifornii. Její spoluzakladatelka Anne Wojcická (Wojcicki), která dodnes stojí v čele firmy, je dcerou profesora fyziky ze Stanfordu. Byla provdána za zakladatele Googlu Sergeje Brina (2007–2015) a její sestra Susan svého času řídila YouTube. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Anne Wojcická má ve své DNA velmi zřetelné stopy Křemíkového údolí.
Kombinace biologie a techniky je futuristická a sexy a 23andMe, nabízející komerční genetické testy každému, kdo je ochoten plivnout do zkumavky a zaplatit dnes zhruba sto dolarů za vyhodnocení vzorku, nashromáždilo za dobu své existence data několika milionů lidí. V roce 2006 bylo sekvencování DNA ještě podstatně dražší než dnes, ale odhad jmenované spoluzakladatelky, že v blízké době bude radikálně zlevňovat, se ukázal jako přesný. Z 23andMe se rychle stal všeobecně známý fenomén, o kterém obdivně psali novináři v Time i v BBC. Poptávka po silných ženách ve velkém byznysu je mezi americkými progresivci velmi silná a podobně jako podvodnice Elizabeth Holmesová, byla i Anne Wojcická členkou velice úzkého a exkluzivního klubu matek zakladatelek, výjimek v převážně mužském startupovém světě.
Na rozdíl od Holmesové a jejího zcela falešného projektu Theranos, který sliboval detailní analýzu pacientova zdravotního stavu z mikrokapky krve, je 23andMe solidní firma, aspoň v tom smyslu, že její analýzy DNA jsou reálné a odrážejí skutečný stav zapsaný v našich buňkách. Co se týče užitečnosti těchto analýz pro zákazníka samého, to už je jiné téma, ve kterém se hodnota 23andMe nepříjemně blíží zaniklému Theranosu. Vypovídací hodnota DNA pro budoucí zdraví či nemoc člověka je totiž – aspoň zatím – všelijaká.
Existují samozřejmě i onemocnění, jejichž genetická příčina je tak jednoznačná, že jejich identifikace ze vzorku DNA je „jasná jako facka“. Patří mezi ně těžké dědičné choroby typu Tay-Sachsovy nemoci nebo Huntingtonovy chorey a rovněž nechvalně proslulé mutace genů BRCA1 a BRCA2, které vedou s vysokou pravděpodobností ke vzniku rakoviny prsu. Dovědět se o tom, že jste jejich nositelkou či nositelem (problémy dělají i u mužů!), vám skutečně může zachránit život. Valná většina běžných dědičných chorob a predispozic ale tak jednoznačnou stopu nemá a vznikají souhrami desítek genů, ve kterých se ještě pořádně nevyznáme.
Genetická analýza navíc částečně a nepříliš úspěšně supluje fakt, že valná většina lidí vyrůstá se svými rodiči a prarodiči, a tudíž poměrně dobře ví, co se v jejich rodinách dědí a co ne. Má-li dlouhá linie vašich mužských předků hlavu jako koleno, je dost pravděpodobné, že ani vy nebudete muset příliš investovat do nákupu vlasové kosmetiky, a několik smrtících nádorů prsu mezi pratetami a babičkami se také přehlédnout nedá. Skutečně velká překvapení mohou čekat jen na adoptované jedince nebo potomky tajných mileneckých vztahů, kteří aspoň část svých pokrevních příbuzných opravdu neznají. To je ale poměrně malá část populace a firmy jako 23andMe na ní nemohou založit skutečně velký byznys.
Trajektorie 23andMe po uvedení firmy na burzu také připomíná parabolu. V roce 2021 vystřelila tržní kapitalizace 23andMe do oblak a cena jedné akcie dosáhla maxima 17,65 dolaru. Momentálně sedí na 0,37 dolaru za akcii, pokles proti vrcholu tedy činí zhruba 98 procent. Akciový trh samozřejmě není vševědoucí a historicky už se stalo, že nějakou firmu hrubě podcenil. Ale 23andMe přes veškeré své know-how a výborné PR vztahy nikdy nedosáhla zisku a po téměř dvaceti letech na trhu už chtějí investoři vidět nějaké výsledky.
A těch výsledků je přitom málo. Pro jednotlivce, kteří podstoupili testování, může být zábavné zjistit, že mají dvě procenta aškenázské a jedno procento apačské krve; tavicí kotlík jménem Amerika je takových složitých míšenců plný. Ale pro klinickou praxi nemá zatím hromadná analýza DNA příliš velký význam.
Hlavní cena: databáze
Reálně vzato je 23andMe před krachem. Samo komerční testování DNA se coby „tiskárna na peníze“ neosvědčilo. Určitou nadějí pro firmu je spolupráce s britským farmaceutickým gigantem Glaxo SmithKline, který na základě známé DNA dokáže identifikovat „nadějné“ molekuly pro vývoj budoucích léčiv. Vztahy mezi 23andMe a GSK jsou zjevně produktivní, protože londýnští farmaceuti opakovaně prodlužují vzájemnou smlouvu s 23andMe. Naposledy tak učinili v říjnu 2023, kdy už byly špatné hospodářské výsledky 23andMe patrné.
Implikace této skutečnosti je neveselá. Nasbíraná databáze cizí DNA má do budoucna potenciálně vysokou hodnotu, i když nikoli z hlediska jednotlivých zákazníků, kteří do ní zaslali své vzorky. Dojde-li ve 23andMe k něčemu jako nouzovému výprodeji, bude právě tato databáze nejcennějším kusem pomyslného vybavení. Genetika ještě zdaleka neřekla svoje poslední slovo a je možné, že během následujících desetiletí se řadu nyní záhadných interakcí mezi celými komplexy genů podaří identifikovat a rozluštit. Pak by praktický význam vzniklé databáze zásadně vzrostl.
Pro samotné dárce materiálu by to ovšem mohl být krajně nežádoucí vývoj. Vedle personalizovaných léků by mohly vznikat i jedy na míru, pojišťovny by mohly začít odmítat určité klienty na základě zvýšené pravděpodobnosti té či oné nemoci. Kdoví, možná se jednoho dne budou ze vzorků DNA dát vyčíst i určité duševní vlastnosti: naivita, krutost, spolehlivost. To, že teď to neumíme, neznamená, že za dvacet let to nepůjde snadno. A takové parametry člověka by notně zajímaly jak zaměstnavatele, tak i potenciální partnery, sousedy, totalitní vlády atd.
Malé předznamenání budoucích problémů jsme viděli loni, když právě z 23andMe „utekla“ data několika milionů zákazníků a nabízela se na černém hackerském tržišti. Nebyla ani moc drahá, avšak na rozdíl od jiných uniklých dat byla velmi permanentního rázu. Vlastní DNA totiž, na rozdíl od prozrazeného hesla, nikdy nezměníte.