NCAA (Národní vysokoškolská atletická asociace) organizuje sportovní programy jedenácti stovek amerických univerzit pro půl milionu vysokoškoláků, funguje také jako legislativní a správní orgán. Formuluje pravidla hry pro různé druhy sportů a kritéria způsobilosti pro sportovce. Jejím nejzákladnějším úkolem je zaručit fair play. Teď ji ale kvůli diskriminaci na základě pohlaví zažalovalo šestnáct amerických sportovkyň, protože je organizace v rámci prosazování práv translidí nutí soutěžit s muži.

Tváří žalobkyň je plavkyně Riley Gainesová. Její případ byl relativně hodně medializovaný – a to je dobře, protože dokládá, že debaty o sebeidentifikaci vůbec nejsou salonní, ale že mají zatraceně reálný dopad i na životy lidí, kterým je téma jinak srdečně jedno. Gainesová byla jako studentka Kentucké univerzity špičkovou členkou plaveckého družstva, ze soutěží přinášela medaile. V březnu roku 2022 musela nastoupit na závod proti transgenderové plavkyni Lie Thomasové, která mezi ženami láme rekordy, ale ještě jako William Thomas se umísťovala u dna žebříčků.

Lámat rekordy je ale pořád o moc lepší než lámat čelisti.

Sedmnáctiletá volejbalistka ze Severní Karolíny po střetnutí s biologický mužem omdlela, utrpěla otřes mozku, po roce a půl stále dobře nevidí, má výpadky paměti a je částečně ochrnutá. Jiné středoškolačce z Massachusetts vystřelil biologický muž zblízka hokejkou do obličeje, vyrazil jí zuby a zmasakroval obličej. Juniorská světová medailistka v judu (která kvůli přípravě vstávala deset let předtím v pět ráno) se sportem skončila přes noc poté, co viděla, jak dvoumetrový biologický muž zlomil soupeřce prst a jiné vykloubil rameno jen v rámci tréninku. Házel s ní po matraci jak teriér s krysou. Ale pojmenovat to jako situaci ženám – dívkám – nebezpečnou je transfobní a dotyční se to jako takové nebojí uchopit. Třeba takový Francesca Needham, biologický muž, hrající v ženském fotbalovém týmu, pohrozil žalobou poté, co několik fotbalových týmů bojkotovalo zápas, ve kterém měl hrát. Předtím sice jedné hráčce prokopl koleno, ale to ke sportu přece tak nějak patří; holka možná stejně málo trénovala.

Ženy a dívky v reakci opouštějí sportovní týmy. Tímhle tempem budou sportovní kategorie dvě: muži a bývalí muži. Co takhle rovnou sloučit olympiádu s paralympiádou? Situace je předkládána jako nový normál a je prý na sportovkyních, aby v sobě odkryly pramen skutečné podpory a inkluzivity a přestaly fňukat. Jistá Fatima Goss Gaves, CEO organizace s názvem „National Womens Law Center“ s předpokládaným profilem (gender pay gap, rasismus, potraty), se nezdráhala to pojmenovat veřejně: ženy se prý s biologickými muži musí naučit prohrávat s grácií. Ve videu, ve kterém tento citlivý a ženy podporující výrok padne, jí hraje jemný úsměv na rtech. Jistě. Jen bigotní transfobky odmítnou nechat si přerazit nos od muže.

V lednu vyšla k tématu třicetistránková zpráva britské organizace Fair Play For Women; zahrnuje konkrétní svědectví sportovkyň z pětadvaceti různých disciplín. Kromě škaredé přehlídky různých typů zranění, nahrazování skutečných hráček biologickými muži a nuceného sdílení šaten a sprch akcentuje snahu sportovních organizací zavřít hráčkám ústa výhrůžkami, že stížnosti budou vyhodnoceny jako „zločiny z nenávisti“. Kdyby byl soudobý feminismus co k čemu, tohle by bylo jeho téma.