Premiéři a prezidenti členských států EU se v pondělí večer schází v Bruselu na neformálním summitu, který má řešit obsazení klíčových postů v Evropské unii poté, co před týdnem volby do Evropského parlamentu nově rozdaly karty ve vrcholných patrech unijní politiky. Podle mnohých diplomatů i bruselských médií se ale zdá být rébus, který se odehrává jednou za pět let, už v zásadě vyřešen. Vzhledem k vítězství Evropské lidové strany (EPP) by měla funkci předsedkyně Evropské komise obhájit Ursula von der Leyenová.

„O nejdůležitějších postech, které jsou důležité pro fungování Evropské unie, se nyní rozhodne velmi rychle,“ cituje německého kancléře Olafa Scholze server Politico. Scholz věří, že tomu tak bude i v případě podpory pro další mandát von der Leyenové. Zároveň dodal, že se všichni shodují na tom, že je třeba vše rychle a naráz schválit.

Hlavním kandidátem socialistů do čela Evropské rady, tedy unijních summitů, je bývalý portugalský premiér António Costa a novou šéfkou unijní diplomacie by se nejspíš měla stát estonská premiérka Kaja Kallasová. Mnozí diplomaté ale zdůrazňují, že ještě není nic zcela jisté, a proto budou mít unijní lídři v pondělí večer dlouho co řešit. Očekává se, že se neformální večeře může protáhnout až do ranních úterních hodin. Česko na ní bude zastupovat premiér Petr Fiala.

Role hlavního vyjednavače o takzvaných „top jobs“ přísluší současnému předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi, i když se bude hovořit rovněž o jeho nástupci. Kromě tří výše zmíněných funkcí se musí rozhodnout také o budoucím předsedovi či předsedkyni Evropského parlamentu a nově je do těchto neformálních debat podle některých začleněna i diskuze o budoucím generálním tajemníkovi NATO. Politici obvykle také při svých úvahách zohledňují, kdo stojí v čele Evropské centrální banky (ECB).

Server Politico s odvoláním na diplomatické zdroje napsal, že Michel chtěl z debaty o rozdělení budoucích funkcí vyloučit právě jednu z kandidátek, Ursulu von der Leyenovou. Nechtěl ji údajně na pondělní jednání ani pozvat s odůvodněním, že o ní budou šéfové států a vlád rozhodovat. Někteří za tím ale viděli spíš další projev vzájemné osobní rivality, která mezi Michelem a von der Leyenovou. Současná šéfka unijní exekutivy nakonec přítomna bude, vyplývá z jejího programu na příští týden.

Následně se objevily i spekulace, že se chce Michel německé šéfky komise zbavit tak, že nabídne její funkci řeckému premiérovi Kyriakosovi Mitsotakisovi. To Michelova mluvčí ihned na sociální síti X odmítla a označila to za „fake news a lži“. Jasné je nicméně jedno, nejdříve bude muset současná šéfka komise získat podporu právě prezidentů a premiérů členských států EU. Jednotlivé evropské strany si přitom už ze svých řad vybraly vyjednavače. Za EPP by to měli být polský premiér Donald Tusk a řecký premiér Kyriakos Mitsotakis. Na druhém místě ve volbách do EP skončila frakce socialistů a demokratů (S&D). Za socialisty, kteří mají rovněž zájem o jednu z nejvyšších funkcí, budou vyjednávat německý kancléř Olaf Scholz a španělský premiér Pedro Sánchez.

EPP má přitom lepší výchozí pozici, protože 13 z 27 premiérů či prezidentů patří právě k lidovecké frakci. Von der Leyenová nicméně potřebuje kvalifikovanou většinu, což znamená podporu 15 lídrů, jejichž země zastupují 65 procent populace Evropské unie. Přitom 13 zemí s lidoveckým vedením, mezi kterými je největší Polsko, dá dohromady jen 26 procent unijních občanů. Začíná tedy složitá matematika, ze které vyplývá, že nový šéf či šéfka Evropské komise si musí zajistit podporu jak francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který patří k liberální frakci Renew Europe, tak německého kancléře, který je naopak členem skupiny socialistů a demokratů.

Ještě před volbami to vypadalo, že cesta šéfky EK ke znovuzvolení bude trnitější, měl k ní totiž mít výhrady právě francouzský prezident. Objevily se informace, že by si raději představoval v čele komise bývalého italského premiéra Maria Draghiho. Jenže Macron vyšel z eurovoleb výrazně oslabený, ve Francii totiž jasně vyhrála nacionalistická protiimigrační strana Národní sdružení (NR) Marine Le Penové. Macron ihned vyhlásil předčasné volby, a tak podle expertů nyní nebude příliš řešit zákulisní evropské boje, ale bude se věnovat spíše vnitrostátní politice. Předčasné parlamentní volby se totiž konají již na přelomu června a července.

Kromě Portugalce Costy se pro funkci v čele Evropské rady hovořilo rovněž o dánské premiérce Mette Frederiksenové, Costa má ale údajně mezi unijními lídry větší podporu. Jak napsal server Politico, francouzsky mluvícího Costu si oblíbil například i Macron, který s ním rád vede intelektuální debaty. Costovu kandidaturu by ale ještě mohly zkomplikovat jeho údajné problémy se zákonem.

Costa podal loni v listopadu demisi kvůli vyšetřování korupční a klientelistické kauzy. Žádné obvinění proti němu vzneseno nebylo, Costa trvá na své nevině, nicméně policie a prokuratura stále vyšetřují, zda jako premiér nezasahoval do udělování povolení pro těžbu lithia či výroby takzvaného zeleného vodíku. V souvislosti s kauzou bylo zadrženo několik jeho blízkých spolupracovníků. Zástupci evropských zemí to ale nevnímají jako překážku pro jeho přesun do Bruselu, Costa si rozumí i von der Leyenovou a je prý obecně mezi unijními prezidenty a premiéry oblíbený.

Post předsedy či předsedkyně Evropského parlamentu by chtěla nejspíš opět na 2,5 roku získat dosavadní šéfka EP Roberta Metsolaová, která patří rovněž k EPP. Na zbývajících 2,5 roku do příštích voleb by měl europarlamentu nejspíš šéfovat některý zástupce druhé nejsilnější socialistické frakce.

Novým „Josepem Borrellem“, tedy šéfem unijní diplomacie, by velmi pravděpodobně měla být estonská premiérka Kallasová. Zmiňováni ale rovněž byli i odcházející belgický premiér Alexander De Croo, lucemburský ministr zahraničí Xavier Bettel či o šéf polské diplomacie Radek Sikorski.