Pozoruji, tedy jsem

Pokud se letos v české poezii knihou roku stala sbírka Červený obr od Terezy Bínové, tak debut roku v téže žánrové kategorii bude patřit jistojistě mladému básníkovi Lubomíru Tichému. Konkrétně za jeho lyrickou prvotinu nazvanou Místní. Vsadit si na to v Tipsportu tentokrát nemůžete, ale věřit byste nám mohli. Tento pomyslný vavřín ostatně stvrzuje i nakladatelství Fra, kde kniha vyšla. Nestává se moc často, aby začínající autor vydal debut u jedné z našich nejprestižnějších literárních značek. Vybíravý Petr Borkovec (zároveň editor rukopisu) má čich nejen na brouky, ale i na dobré básníky. Už název sbírky hodně napovídá, že v této knize nepůjde o živelně metaforické výbuchy jazyka. Jazyk Tichého je spíš pozorovatelsky civilní, přitom velmi bystrý a pohotový. V Místních najdeme všechno, co trápí nejmladší generaci Z, tedy těkavý svět digitality, environmentální nejistotu nebo narůstající motorismus. Autor ale tato témata neshlukuje pod nějakou generačně unifikovanou myšlenkovou šablonu. Namísto předvídatelného afektu volí melancholii a očekávatelný patos nahrazuje ironií a humorem. Vyrůstají tak básně, které jsou opravdu současné a zároveň neztrácejí univerzální přesah. Tichý navíc dokáže spojovat zdánlivě nespojitelné. Je půvabné číst verše, kde vám Messenger osvětlují světlušky a hlasovou zprávu přehlušuje živý plot napěchovaný vrabci.

Lubomír Tichý: Místní, Fra, 2024, 76 str.

Sláva kulturním domům ČSSR

První kniha, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, systematicky zřizovaných v období socialismu na území tehdejšího Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné společnosti těšily velkorysé státní podpoře, po roce 1989 jejich sláva začala upadat a dnes jsou spíš už jen objektem lačných víkendových fotografů, kteří je na maloměstech vyhledávají se stejnou horlivostí jako třeba bývalé prodejny smíšeného zboží. Nejde ani tak o stýskání po starých dobrých časech, jako spíš o nespornou vizuální hodnotu (klidně i co do omšelé odpudivosti, to se nevylučuje) oněch staveb. V nedávné recenzi kulturního čtrnáctideníku A2 se její autorka dokonce rozvášnila natolik, že dnes chátrajícím kulturním domům predikovala výrazné místo na poli budoucí nezávislé kultury. Prý by se v nich opět mohly pořádat všelijaké kulturní akce. Začít znovu, tzv. odspodu! No, vzhledem ke kvalitě většiny českých současných kapel, které zdatně s několikaletým opožděním přejímají trendy ze zahraničí, si to vlastně umím představit. Docela by se do těch rozpadlých kulturáků hodily.

Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu, Michaela Janečková, Irena Lehkoživová, UMPRUM, 2024, 888 str.

To je ženská!

„Jsem třínohý pes, pracuji s tím, co mám,“ to jsou první slova Cassandry Jenkins na její druhé desce An Overview on Phenomenal Nature (2021), která ji vystřelila mezi nejrespektovanější současné písničkářky. Jenkins na svých dvou albech zatím bez okolků předvádí své slabosti, její písně jsou terapeutické, obnažené, ale nepředvádí se. Podle prvních ohlasů britského tisku je její nejnovější deska famózní. Více v brzké recenzi.

Cassandra Jenkins: My Light, My Destroyer, Dead Oceans, vychází 12. 7. 2024, 37 min.

Krimi na léto

Nový díl úspěšné série nabízí další napínavý a zamotaný případ pro detektiva paraplegika (!) Lincolna Rhyma a jeho parťačku Amélii Sachsovou. Ano, půjde o odpočinkový poslech, ale i to je někdy třeba. Navíc Jeffery Deaver píše pořád s mnohem větší lehkostí než většina aktuálních hvězd žánru krimi. Audioknihu skvostně namluvil Jan Vondráček.

Jeffery Deaver: Noční návštěvník, OneHotBook, vychází 11. 6. 2024, 14 h. 30 min.