Odborníci vytvořili pravděpodobný obličej Jana Žižky zatím v digitální podobě. Využili forenzní vědecké postupy na základě výzkumu tzv. čáslavské kalvy, tedy části lebky, která je pokládána za autentický ostatek vojevůdce. Informoval o tom Tomáš Svoboda, mluvčí Jihočeského muzea, které se na výzkumu podílelo. Metoda, kterou vědci použili, se nazývá strukturální aproximace, čili přiblížení tváře. Touto metodou už dříve odborníci sestavili tváře tří olomouckých Přemyslovců.

Výsledné obrazy tváře Jana Žižky vědci prezentují ve dvou variantách. V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení bez drobných obličejových detailů, o kterých vědci nic neví. Proto je obraz jen v šedém provedení, se zavřenýma očima a bez vlasů i vousů.

"Druhý obraz ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů, jako je barva očí, vlasů a kůže, účes apod. Tato poslední etapa rekonstrukce obličejů je již z velké části uměleckým vkladem. Ani z písemných pramenů o nich nemáme žádné informace, vzešli z mezioborové diskuse antropologů, archeologů a historiků,“ řekl Jiří Šindelář, geoinformatik z nestátní neziskové výzkumné organizace Naše historie, která výzkum vedla.

Je to tedy zatím jen digitální model, který by bylo možné převést do reálného modelu, plastiky z různých materiálů, třeba 3D tiskem, dodal Šindelář.

Na výzkumu se dále podíleli Cicero da Costa Moraes, 3D designer, ARC team Brazil, Matěj Šindelář, specialista na 3D fotogrammetrii z organizace Naše historie, archeoložka Zuzana Thomová z Jihočeského muzea, ředitel husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka, brazilský chirurg Thiago Beaini a italský antropolog Francesco Maria Galassi. Žižkovu tvář vytvořili během 14 dnů, v pátek 11. října je 600 let od jeho úmrtí.

Tento tým využil digitální model celé Žižkovy lebky, který vznikl v roce 2014 na základě části lebky. Tu objevili v roce 1910 při rekonstrukci kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi.

Metoda strukturální aproximace je postup forenzní rekonstrukce podle lebky, vznikla při studiu a pokusu o přiblížení tváře sv. Ludmily. Je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě.

Metodu strukturální aproximace publikovali vědci v roce 2022 v odborných časopisech. "Pak se nám začali ozývat lékaři a chirurgové s tím, zda by to nešlo využít v lékařství, třeba u lidí po nehodách, kteří přišli o kus lebky. A dnes je publikováno mnoho případů, kdy lékaři po celém světě provedli konkrétní operace lidí, při kterých díky těmto postupům vyprojektovali speciální protetika, tedy náhrady,“ dodal Šindelář. Strukturální aproximaci využívají specialisté v kriminalistice a v medicíně.