Na konci minulého roku země G7 oznámily cenový strop na ruskou ropu v hodnotě 60$ dolarů za barel. V minulých týdnech tuto hodnotu po několika měsících výrazně překročila. Jak ukazují statistiky finského think-thanku Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší, Rusko svůj export výrazně přesměrovalo do zemí, jako je Indie, Čína či Turecko, kde ruskou ropu zpracují a pošlou jí zpátky do EU. Z takovéhoto praní ruské ropy, pak tyto země výrazně profitují.

Cenový strop zavedly země G7 na konci minulého roku. Pokud ropa tuto hladinu překročí, neměly by pojišťovny z těchto zemí pojišťovat ruské tankery a země s nejsilnějšími ekonomikami světa by ji neměly kupovat. Tento tlak také umožňuje dalším zemím ruskou ropu kupovat levněji. Rusko si s omezeními poradilo po svém, když velkou část svého exportu přesměrovalo do Asie.

„Ve dvanácti měsících od invaze narostl objem ruského vývozu ropy do Číny, Indie, Turecka, Spojených arabských emirátů a Singapuru v souhrnu o 140 procent. Tyto země, které podle uvedené studie 'perou' ruskou ropu ve velkém, odebírají celkem zhruba 70 procent ruského ropného vývozu,“ uvedl ke změnám ruského exportu ekonom Lukáš Kovanda.

Zatímco export ruské ropy do Evropy od začátku invaze výrazně klesl a pokles pokračoval i po zavedení cenového stropu, tak například import z Indie nezvykle stoupl. A to z jednoho milionu barelů měsíčně před počátkem invaze k současným sedmi milionům barelů. Podle think-thanku se Indie v posledních měsících podílela na ruském exportu ropy ze 38 procent. Nejvíc ruské ropy se soustřeďuje v indickém přístavu Sikka, jelikož se poblíž nachází velká rafinérie Jamnagar.

Nyní však výkon indických rafinérií v souvislosti se sezonou monzunů poklesl, v současnosti tak Indie přijímá asi 36 % ruského exportu a se 43 % vede Čína. Podle bruselského think-thanku Transport & Environment (T&E) stoupl export ropy z Číny do EU oproti časům před invazí o 70 %. Bruselský think-thank si navíc všiml, že celkový import ropy do EU od začátku ruské invaze stoupl o 2 %.

Cena ruské ropy Ural se po zavedení stropu většinu času pohybovala pod 60 dolary za barel. Tuto hranici krátce překročila v dubnu a nyní se v polovině srpna dokonce vyšplhala na 72 dolarů za barel. Na ceně se podepisuje situace na trzích mimo G7 společně s nižší ruskou těžbou. Stále je však levnější než ropa Brent, která se většinu času pohybovala kolem 80 dolarů za barel a v současnosti se pohybuje kolem 85 dolarů za barel. Díky tomu, že je Rusko ropu Ural nuceno prodávat levněji, třetí země na jejím zpracování výrazně vydělávají.

Šéf evropské diplomacie Joseph Borell v květnu uvedl, že si je unie vědoma tohoto obcházení sankcí, konkrétní kroky proti těmto mezerám v sankcích však EU ještě nepředstavila. Podle finského think-thanku se obtížněji původ ropy dohledává, protože v momentě, kdy je surová ropa například v Indii zpracovaná, tak je v obchodních dokumentech vedena jako například benzín či kerosín z Indie a nikoliv z Ruska.

Náměstek amerického ministerstva financí Eric Van Nostrand však na začátku srpna odmítl, že by efektivita sankcí zemí G7 vůči Rusku oslabovala. „Náš postup zasáhl srdce kremelských zdrojů peněz. Před válkou příjmy z ropy činily přibližně třetinu ruského státního rozpočtu, letos tento podíl klesl na 25 %,“ řekl. Také upozornil, že Rusko zvažuje větší zdanění svých energetických společností, aby alespoň částečně výpadek kompenzovalo.

Rusko také nedávno oznámilo, že od září opět sníží svou těžbu ropy a to o 300 000 barelů denně. Přímo ruská ropa do EU proudí díky výjimce ze sankcí už jen do Maďarska, Bulharska, České republiky, Slovenska a Španělska.