Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila 31. květen světovým dnem bez tabáku. Jak jsou na tom Češi s kouřením a jaké alternativy ke klasickým cigaretám jsou nejméně rizikové? „Těch čísel stále nemáme dost, ale zdá se, že zahřívaný tabák představuje pouze 15 až 18 procent rizik oproti běžnému kouření, takže ta rizika tam pořád jsou, ale je jich výrazně méně,“ říká v rozhovoru národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Dnes je mezinárodní den bez tabáku. Jak jsou na tom Češi se závislostí na kouření?

Dva miliony lidí u nás aktivně kouří, to je kolem 20 procent. V Evropské unii je to trošku horší průměr. Bývalo to horší, ale počet kuřáků nám klesl za posledních 15 let o téměř 30 procent. Kromě toho, že část lidí přestala kouřit, tak další část lidí přešla na takzvané elektronické cigarety a tak dále. Nejhorší způsob užívání nikotinu je kouření a ten nám o něco málo klesl, ale stále jsme v tom horším průměru a jde pořád o velké množství lidí. Odhad je, že nám kvůli nemocem způsobeným kouřením předčasně zemře každý rok kolem 14 až 15 tisíc lidí. To jsou prokazatelná čísla a jsou to skutečně konkrétní lidé, kteří zemřeli na srdeční onemocnění, rakoviny plic a tak dále.

Ve zprávě Národního monitorovacího centra se píše, že od roku 2016 lidé přecházejí na takzvané bezdýmé varianty. Lze e-cigarety považovat za řešení?

Schválně říkáme, že to není prospěšnější, ale méně rizikové. Těch rizik je tam výrazně méně. Nikotin jako takový není karcinogen, karcinogenní jsou ty další látky a nejhorší je samozřejmě dehet, který se vytváří spalováním tabáku. Takže, není to dokonalé řešení, ale je to něco, co nazýváme minimalizací škod a rizik. Přechod populace na bezdýmé alternativy je dobrý, a to dokonce i pro ty, kteří s kouřením začínají. Já doporučuji abstinenci, ale někteří lidé chtějí experimentovat a když už chcete „kouřit“, tak je lepší užívat bezdýmé varianty.

Hodně lidí přešlo na zahřívaný tabák. Můžeme to porovnat s elektronickými cigaretami, pokud jde o zdravotní rizika?

Těch čísel stále nemáme dost, ale zdá se, že zahřívaný tabák představuje pouze 15 až 18 procent rizik oproti běžnému kouření, takže ta rizika tam pořád jsou, ale je jich výrazně méně. Pak jsou tu vaporizéry a ty čisté livkvidy představují pouze jednotky procent z těch rizik. Samozřejmě je potřeba rozlišit i to, že existují klasické komerční produkty, které vyrábějí ty tabákové či nikotinové společnosti a pak jsou tu produkty, které vyrábí farmaceutický průmysl a ty jsou z toho hlediska zdravotního opravdu prozkoumané tak, aby tam těch vedlejších účinků bylo minimum.

Takže likvidy jsou lepší než zahřívaný tabák?

Samozřejmě musí mít veškeré certifikáty, protože na trh se může dostat všechno možné, od nelegální výroby a výroby, která sem jde z Číny přes někoho, až po kvalitní certifikované výrobky, které jsou sice dražší, ale ta rizika jsou u nich minimální. Určitě ty likvidy jsou to nejméně rizikové, když jsou certifikované. Nejhorší jsou cigarety, to je jisté. To, co je výhodné u zahřívaných tabáků je, že jsou nejblíž těm klasickým cigaretám, takže ti, kteří chtějí přestat s kouřením, s tím mají podobný zážitek, což je taky důležité, protože je to pro ně srituál. Není to jen o tom, že dostávám do těla tu látku. Já pracuji se závislostmi 34 let a dobře vím, že jedním z těžkých momentů k tomu zlomu, abychom s něčím přestali, je, že to máme naučené jako rituál. A člověk je rituální bytost. Ráno vstanu, dám si kafe a zapálím si. Po obědě si zapálím a tak dále. Když se budete bavit s kuřáky, kolikrát denně mají chuť si zapálit, tak je to mnohem míňkrát, než kouří. Vytváří se tam naučený rituál a ten je potřeba buďto zlomit, nebo ho převést do něčeho méně rizikového, a to zahřívaný tabák splňuje.

Třetí varianta jsou nikotinové sáčky. Jak se na ně díváte?

Užívají je zhruba 3 procenta populace. Samozřejmě, že pokud jde o rakoviny plic, tak logika říká, že tam nefigurují, proto nechápu, proč proti nim ve světě nejvíc protestují pneumologické společnosti. Do ruky se mi dostala studie, která se jeví jako velmi nesolidní. Ta tvrdí, že nikotinové sáčky tím, že se ten nikotin dostává do těla přes sliznici, tak je to vyšší dávka a může způsobit nějaký proces v těle, který by mohl způsobovat rakovinu. Nešťastné je, že s touto studií pracují někteří významní čeští vědci. To je velký problém, protože se ukázalo, že nikotinové sáčky mohou být tím řešením. Já za tím vidím spíše konkurenční boje různých industrií a firem, které si hrají s čísly, až mi to přijde někdy zločinné, protože jde o lidské zdraví. A tvrdit, že nemá cenu přestávat kouřit, protože ty nikotinové sáčky jsou ještě horší než cigarety, to považuji za velmi nesolidní.

Předpokládám, že u dětí jsou nikotinové sáčky problém.

To je debata, která by měla být na stole. A strašně mě zlobí, že ji neumíme vést racionálně. Používáme děti jako nějaké rukojmí. 11 procent 16letých dětí nám donedávna každý den kouřilo, 20 procent to dělá občas a půlka to v tom věku minimálně zkusila. A teď co s tím? Základem je, že by se státní správa měla víc snažit a udělat všechno pro to, aby se to dětem vůbec nedostalo do ruky. Možná jsou tam potřeba i nějaké legislativní změny jako třeba, že ten, kdo prodá nezletilému nikotinový produkt – od cigaret až po sáčky, tak se mu odebere licence. Ne že dostane 3 tisíce korun pokutu jako teď. Ani 50 tisíc nepomůže. Když se dívám na to riziko, tak nejlepší je samozřejmě nekouřit. Když už, tak je ale lepší nezačínat s cigaretami, ale začít s nějakou z alternativ. V reálném světě je potřeba si říct, jak se k tomu stavět u dětí a dospívajících. A křičet, že děti nemají užívat vaporizéry není chytré. Je potřeba říct, že to není dobře. Ale když nám budou děti méně kouřit a začínat s vaporizéry nebo sáčky, tak je to sice špatně, ale je to stále lepší, než když začnou rovnou kouřit. Tohle vyslovit je u nás strašně složité. Mladé je potřeba vzdělávat i v tom, že když nám celá generace přejde na nikotinové sáčky a další bezdýmé alternativy a přestane kouřit, tak to nebude dokonalé, ale pořád lepší než kouření klasických cigaret.