Filozofie, láska a sex: Proč se cítí každý nedostatečně milován?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Láska je klasické filozofické téma, na němž je zároveň patrné, jak mocně do filozofie vstupuje duch doby. V předmoderní době byla zamilovanost často vyváděna ze společnosti do umění nebo vztahu k Bohu, čímž byl tento nebezpečný cit neutralizován. Od romantiků se stává základem pro natolik společensky stěžejní instituci, jakou je manželství. Autorka Tereza Matějčková se v novém podcastu zaměřuje na proměny lásky ve filozofii, zvláště zdůrazňuje její moderní podoby od Georga W. F. Hegela a Arthura Schopenhauera přes Niklase Luhmanna po současnou myslitelku Evu Illouzovou.
Georg W. F. Hegel, který se ještě zcela nerozchází s platónským přístupem, podržuje vazbu lásky na duchovnost, což je v jeho pojetí soustavné překonávání svého vlastního „milovaného já“. Sice je i on romantikem v tom smyslu, že odmítá smluvená manželství, a trvá na tom, že východiskem vztahu musí být zamilovanost, dodává však, že to, jak obtížné je manželství, je samou jeho pointou. V manželství překonáváme „idiocii vlastního názoru“ a pokoušíme se smířit s tím, že se musíme zařídit podle druhého. V tom je prý mnoho duchovnosti.
Německý sociolog a filozof Niklas Luhmann a současná izraelsko-francouzská socioložka Eva Illouzová tento moderní posun ve svých dílech již reflektují. Zajedno jsou v tom, že společnost vstupuje do toho, jak milujeme, avšak Illouzová odmítá redukovat lásku na společenskou komunikaci, jak to činí Niklas Luhmann ve své klasické knize Láska jako vášeň. Spolu s romantiky chápe lásku jako revoluční sílu, která umí měnit životy i společnost, a potud rovněž lituje, že se v současné společnosti propadáme za romantismus.
Jestliže se moderna vyznačovala odklonem od smluvených manželství a uznáním zamilovanosti v její nepředvídatelnosti, dnes jako bychom se navraceli do stádia před modernu. Výběr partnerů je disciplína, do níž zapojujeme moderní dohazovače – kouče, psychology, astrology, dokonce lékaře. Ti všichni mají zjistit, s kým by vztah mohl fungovat. Tato racionalizace, která se ozývá i v tezi, že zamilovanost je pouhou hrou přírody, která nás má podrobit voláním nových generací, přitom podrývá naši důvěru nejen v lásku, ale v emoce vůbec.
Kapitoly
I. Úvod: Doba po lásce?
II. Platón: Láska je duchovnost
III. Objev romantiky
IV. Niklas Luhmann a trivializace lásky
V. Eva Illouzová: Vracíme se ke „smluveným“ sňatkům?
Bibliografie
ADORNO, Theodor. Erziehung nach Ausschwitz, Stichworte. Kritische Modelle 2, Frankfurt am Main: Surhkamp 1980.
HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Základy filosofie práva. Přel. Jaroslav Kudrna. Praha: Academia, 1992.
ILLOUZ, Eva: Warum liebe weh tut, Eine soziologische Erklärung, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2016.
LUHMANN, Niklas: Láska jako vášeň, přel. M. Petříček, Praha: Prostor, 2002.
PLATÓN. Symposion. Přel. František Novotný. Praha: OIKOYMENH 1994.
SCHOPENHAUER, Arthur: Svět jako vůle a představa, II, přel. M. Váňa, Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 1998, s. 393.
TRAWNY, Peter: „Kdo bojuje o moc, chystá svou porážku. Rozhovor s Peterem Trawným“, in: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, s. 47–56.