ROZHOVOR

Po roce s ANO jsem se chtěl debabišizovat. Teď vracíme život do center měst, říká podnikatel Stuchlík

ROZHOVOR
Po roce s ANO jsem se chtěl debabišizovat. Teď vracíme život do center měst, říká podnikatel Stuchlík

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Petr Stuchlík na sebe asi nejvíce upozornil v roce 2018, kdy si ho Andrej Babiš vybral do čela kandidátky hnutí ANO na pražský magistrát. Média tehdy hojně psala o jeho angažmá v kontroverzní firmě Fair Credit, která nabízela půjčky s velmi vysokým úrokem. Stuchlík byl nicméně ještě předtím a i potom především podnikatelem a finančníkem. V rozhovoru deníku Echo24 rekapituluje, co mu přesně 365 dní v politice dalo, kde třeba chyboval a hovořil i o svém aktuálním projektu Corrency, který se snaží o podporu lokálních ekonomik.

Můžeme si nějak zrekapitulovat tu vaši cestu od roku 2018 k dnešku a Corrency?

Tehdy finišoval prodej Fincentra, tedy firmy, kterou jsem založil o 18 let dříve spolu s Martinem Nejedlým. V tom okamžiku mi Andrej Babiš nabídl místo v čele kandidátky do komunálních voleb. Tehdy mi to přišlo jako divočina, ale říkal jsem si, že člověk spíš v životě lituje toho, co neudělá, než udělá. Navíc taková nabídka už nikdy nemusela přijít, protože ve standardní politické straně by se člověk na takové místo dostal ne rozhodnutím předsedy, ale průchodem všemi možnými stranickými mechanismy.

Jak přesně se stalo, že vás tehdy Andrej Babiš oslovil?

Ten přesný původ neznám. Spekuluje se a myslím, že to je pravděpodobné, že ten tip přišel z Bruselu od týmu Věry Jourové. Když jsem se s ním pak potkal, ať už chcete, nebo ne, je to podnikatel, byť o několik řádů jinde – takže jsme si sedli. Možná mě prostě potřeboval a chtěl přesvědčit, každopádně mi přišlo, že by to mohla být zajímavá etapa mého života.

Jste s ním ještě dodnes v kontaktu?

Nemám důvod. Naposledy jsem si s ním psal, když jsem si bral referenci na jednoho člověka, který u něj pracoval. Jinak ne.

Chtěl jste tehdy vůbec být primátorem?

Samozřejmě roli v tom hrálo i ego. I když to bylo asi naivní, představa dělat primátora mi přišla príma. Nicméně nevyšlo to a ten čas byl hodně náročný. Jako snad každému politikovi se mi rozpadl dlouholetý vztah a podobně, takže přesně po roce jsem s tím přestal. Chtěl jsem se pak trochu „debabišizovat“ a protože jsem měl během covidu výjimku prezidenta Spojených států, mohl jsem i tehdy létat z České republiky do Texasu. Tam jsem se podílel na stavbě českého pivovaru ve Waco, zároveň jsem koupil investiční fond Quant a čekal na další velkou věc, kterou se v roce 2021 stal právě projekt Corrency.

Zůstaneme-li ještě u ANO, jak se stalo, že jste se teď v Corrency sešel s bývalou pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou?

Když jsem se stal kandidátem ANO, chtěl jsem se v tom politickém prostředí co nejrychleji zorientovat, tak bylo logické, že jsem se s ní seznámil. Postupně jsme si lidsky sedli a jakkoliv má nějaký obraz, je to mimořádně zajímavá a chytrá žena. Když se později za covidu léčila s rakovinou a byla na tom zrovna lépe, potkávali jsme se na večeřích u nás na terase tak, abychom jí nenakazili, což myslím ten náš vztah docela prohloubilo.

V Corrency jsem si pak říkal, že jen velmi málo lidí má takový vhled do komunální politiky i veřejné správy. Zapomíná se, že byla i náměstkyní ministra vnitra, což ji neskutečně kvalifikuje.

Navíc od počátku Corrency jsme se dívali na německý prostor a němčina je její rodilý jazyk. Ta jsme si plácli a do dneška je cennou členkou našeho týmu.

Co vám potom zpětně do byznysu dalo to roční angažmá v politice?

Myslím, že mě to posunulo hlavně lidsky. Uvědomil jsem si, že svět finančnictví žije v hrozné bublině. Myslel jsem si, že stačí znát ekonomické novináře a až pak jsem zjistil, že existuje celý další svět politiky a zpravodajství, o kterém jsem neměl povědomí.

Jsou s touto novou politickou reprezentací jiné podmínky pro byznys? Jde to vůbec nějak zhodnotit?

Myslím, že každý správný hospodský prostě nalévá tomu, kdo platí. Je to zkrátka byznys, není to politika. Ta pro mě skončila v létě 2019. Fincentrum třeba bylo poměrně významným distributorem hypoték v České republice i na Slovensku a třeba Jozefa Síkelu znám jako šéfa Slovenské spořitelny. Neznám ty učitele, ostatní jsou ale lidé, s nimiž se umím bavit a kteří možná byli překvapeni, když jsem kandidoval pod vlajkou pana inženýra, nicméně věřím, že to skončilo a zase fungujeme normálně.

Do Corrency jste šel proč?

Corrency vzniklo v roce 2020. Byl to projekt několika programátorů, kteří ho úspěšně rozjeli, ale potom nevěděli, jak s tím pohnout. Ukázalo se, že když na to člověk nasadí běžné obchodní postupy, které znám z financí, funguje to. O projektu jsme se bavili v roce 2021 s mým bývalým spolužákem a spoluzakladatelem Grzegorzem Hótou a já řekl, že to je něco, s čím se rád spojím. Víte, celý život podnikám. Nikdy jsem nebyl příznivcem toho místního dotačního molochu, na druhou stranu pokaždé tu bude někdo potřebovat pomoci. My tu pomoc distribuujeme plně digitálně, adresně a efektivně.

Co je ten hlavní tahák?

Asi nejlepším příkladem je město Aš, které je krásné, ale s některými strukturálními problémy. Z původních 35 tisíc obyvatel má nyní 13 a je relativně izolované. Místní starosta si velmi dobře uvědomoval, že pokud z města zmizí restaurace a další občanská vybavenost, umře. Prostřednictvím Corrency vypsal projekt pro první 2 tisíce přihlášených občanů, v jehož rámci každý dostal tisíc korun a když k nim přidá ještě svoji tisícikorunu, může je postupně utratit ve vybraných provozovnách.

Člověk tedy platí jen 50 procent a zbylých 50 procent přijde obchodníkovi do druhého dne z účtu obce. Úkolem Corrency je, aby to fungovalo co nejjednodušeji a bezpapírově. Z dat Evropské komise vychází, že transakční náklady na distribuci různých dotačních podpor jsou asi 25 procent. My si říkáme o 7 procent nebo ještě méně při velkých a opakovaných projektech. Fungujeme přes SMS, takže je umí používat každý.

Říkal jste, že projekt vznikl během pandemie. Tehdy ta podpora obchodníků smysl dávala, teď jde tedy o to spíš pomáhat na periferiích?

I když to zavání sociálním inženýrstvím, v každém státě chcete mít jistotu, že když se vám tam něco stane, bude v tom místě nemocnice, někdo se o vás postará, dorazí hasiči. Dalším problémem je sezónní fungování některých míst, typicky třeba na horách v Rakousku.

Nemusí to být jen Aš. Podobný problém je třeba v Praze-Kolovratech, kde je sotva jeden obchod a všichni ostatní živnostníci se obávali, že budou muset zavřít. Tím, že ale o investicích do podniků rozhodují svojí spoluúčastí občané namísto úřadů, můžeme prostřednictvím místních vcelku levně stimulovat lokální ekonomiku. Vracíme život do center měst.

Kolik spoluprací už jste měli?

Pilotní projekt byl v roce 2021 v Kyjově, poté se přidala Praha 1 i Praha 18, pak přišla volební přestávka. Tento rok už máme dvanáct projektů s tím, že teď na podzim vidíme, že zájem stoupá. Nedávno se nám třeba jen během jednoho dne třeba přihlásila tři středně velká města.

To, co jsme zatím viděli, byly konkrétní projekty vypsané na určenou kapacitu a na nějaký čas. Máte představu, jestli může Corrency fungovat nějak obecněji, automaticky?

Teď se nám ukazuje, že nemusí běžet dvanáct měsíců. Možná by stačilo půl roku na nastartování a pak půl roku zase nic, nicméně to záleží i na konkrétní lokalitě. Další věcí je, že klienti dostávají částku peněz, která je podmíněna a nelze ji utratit kdekoliv. Města typicky nechtějí, aby se dala utrácet v hernách nebo ve večerkách s alkoholem. Tím, že to je plně digitální, můžeme nastavit podmínky libovolně a v tom vidím potenciál i pro stát. Umíme třeba zajistit přesnou adresnost podpor a dávek, takže čekáme, až budeme pro stát zajímaví.

Nějaké schůzky už tedy v současné době naplánované máte?

Jsme v kontaktu s vyššími představiteli některých ministerstev, ale asi bych to víc komentovat nechtěl. Rozumím i tomu, že stát je velký moloch a převést své agendy v zásadě na startup asi není moc zodpovědné. Ovšem nyní již můžeme demonstrovat mnoho úspěšných realizací.

A pochopil jsem, že byste rádi více podívali i do zahraničí.

Ano, ale záleží i kam. Ještě před válkou na Ukrajině jsme založili pobočku v Sasku, která stále funguje, nicméně je trochu u ledu, protože k mému velkému překvapení je míra digitalizace v Německu tragická. To je možná země automobilek, ale rozhodně ne inovací ve finančnictví. Už jen na stanovisko místního regulátora jsme čekali asi 9 měsíců.

V době vaší kandidatury se hodně řešil váš podíl ve firmě Fair Credit, o které média včetně nás tehdy psala jako o kontroverzním poskytovateli nebankovních krátkodobých půjček. Co se tam tehdy dělo?

Tam jsem měl menší podíl, který jsem potom i na základě vašich článků v roce 2018 musel prodat. Myslím, že ty problémy nastaly až o něco později, kdy jsem tam měl pouze pohledávky. To, co se tam teď děje, je mi líto, nicméně víc už bych spekuloval. Stalo se to pro mě už dost nepřehledným.

Jan Hrdlička