Elon Musk, který loni velice draho koupil Twitter, potvrdil před pár dny to, o čem se mluvilo už dřív: chce zveřejnit algoritmus, který uživatelům Twitteru servíruje to, co mají vidět. Jinými slovy, inženýři a nadšenci z celé planety budou mít možnost nastudovat si jeden z nejzákladnějších stavebních kamenů celého systému a navrhnout různé změny.

Toto je ve světě sociálních sítí velmi unikátní krok, přímo revoluční. Až dosud totiž všechny takové komerční sítě lpěly naopak na maximálním tajnůstkaření. O tom, podle jakých pravidel vybírá jejich systém příspěvky na viditelnou „zeď“, neměli přesný pojem ani jejich skuteční platící zákazníci (tj. zadavatelé reklamy), natožpak pouhý běžný uživatel, který byl jedním z prodávaných produktů. Původní motivace k takovým tajnostem byla určitě hlavně obchodní, ale neprůhledný systém zároveň vedl k čím dál silnějšímu stihomamu mezi uživateli: něco jsem napsal, ale ostatní si toho nevšimli… nebo mě ve skutečnosti tiše cenzurují? Do lidového slovníku vstoupil pojem shadowban, označující stav, kdy vy sám vidíte svoje příspěvky, ale síť je schovává před vašimi kamarády a vůbec zbytkem světa. Jako by nad vámi bděla nevyzpytatelná digitální chůva.

Otevření algoritmu Twitteru má za cíl pravý opak. V open-source systému, jehož detaily si může nastudovat každý programátor, nemůže ani jeho vlastník Elon Musk provádět neviditelné změny za cílem manipulace veřejného mínění. V podstatě je to pokus o pravý opak, radikální upřímnost vůči zbytku světa. „Sluneční světlo je nejlepší dezinfekce,“ řekl kdysi soudce amerického Nejvyššího soudu Louis Brandeis. Principu transparentnosti se snaží držet většina svobodnějších států této planety. Pokud by Twitter nastoupil na tutéž loď, důvěra mezi ním a jeho uživateli by tím mohla posílit.

Takový krok v sobě ovšem skrývá i riziko. Ne všichni, kdo usednou ke čtení zdrojového kódu, tak budou činit s cílem dopomoci Twitteru k větší kvalitě služeb. Mezi „čtenáři“ budou i protivníci, od zcela obyčejných podvodníků, kteří se snaží naivnějším uživatelům prodat bitcoiny, až po tajné služby cizích států, které bude zajímat hlavně to, jaké chyby v sobě algoritmus má a jak by se jich dalo využít k prosazování vlastních zájmů. A jelikož Twitter nebyl z technologického hlediska zrovna nejsilnější firma, nějaké chyby se v jeho algoritmu určitě najdou.

Trochu to bude připomínat „sedm statečných“: dobří hackeři, zvaní v komunitě „bílé klobouky“, se budou snažit odhalit a opravit chyby, kterých by mohli zneužít nepřátelé, a špatní hackeři, „černé klobouky“, se zase budou pídit po chybách, kterých si „bílé klobouky“ nevšimly. Tenhle souboj známe už velmi dlouho ze světa softwaru s otevřeným kódem a rozhodně se nedá říci, že by „bílé klobouky“ měly vždycky navrch, i když z dlouhodobého hlediska to tak bývá.

Tentokrát budou ovšem bílé a černé klobouky bojovat o fungování systému s několika sty miliony uživatelů. V sázce je tedy hodně; i krátký triumf černých klobouků by mohl otřást důvěryhodností Twitteru. Ale zatuchlý svět sociálních sítí už takovou „válku za nezávislost“ nutně potřeboval. Bez ní bychom časem byli nespokojenými obyvateli těsných digitálních klecí, kteří ani nezahlédnou svoje žalářníky.