Prezident Petr Pavel zažil svou první větší politickou porážku, když mu Ústavně-právní výbor Senátu nedoporučil hned dva ze tří kandidátů na nové ústavní soudce. Uspěl jen Jan Wintr z pražské právnické fakulty, zatímco bývalá šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová i někdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa nedostali v tajném hlasování dostatek hlasů. Hlava státu tak ve středu míří do horní komory přesvědčovat senátory o svém rozhodnutí. Podle místopředsedkyně výboru Hany Kordové Marvanové (za ODS) se ale nic z toho nemuselo stát, kdyby prezident své kroky konzultoval se zákonodárci. „Z Hradu by neměl být vidět zdvižený prst, co si ti senátoři dovolili o těch kandidátech diskutovat,“ říká v rozhovoru deníku Echo24.

V posledních měsících se hovořilo o tom, že prezident Pavel se svým výběrovým řízením na ústavní soudce vrátil ke zvyklostem Václava Havla. Vnímáte to podobně?

U Václava Havla byla komunikace o těch jednotlivých jménech jasná, takže návrhy, které podával do Poslanecké sněmovny, už byly prodiskutovány. Žádná jména se nezamítala, což bylo dáno tím, že se vše dopředu předjednalo a pokud se objevily nejasnosti nebo výtky, byl prostor vše dopředu projednat. Pokud vím, tak předseda Ústavně-právního výboru se dokonce účastnil neformálních jednání u prezidenta.

Vadí vám tedy, že to tentokrát nebylo diskutováno se zákonodárci?

Myslím si, že pan prezident má právo na svůj panel i to kandidáty navrhnout, ale stejně tak mají senátoři právo ty návrhy posoudit a říct k nim svůj názor. Nelíbí se mi spíš, že je teď Senát zpochybňován v tom smyslu, že by to mělo být něco automatického. Tedy že cokoliv pan prezident předloží, by měli senátoři bez hlubší diskuze schválit. I pro nás to bylo překvapení, protože jsme neměli poradu a hlasovali tajně.

Pokud nechtěl být pan prezident také překvapen, mělo se to asi více diskutovat, jako tomu bylo za Václava Havla. Nemělo by se to podávat tak, že na to Senát nemá právo. Je to velmi důležitá dělená kompetence. Takto je to podle ústavy a myslím si, že je normální, když se Senát k některým jménům vyjádří kladně a k některým záporně. A z Hradu by neměl být vidět zdvižený prst, co si ti senátoři dovolili o těch kandidátech diskutovat.

Takže to způsobil řekněme nešikovný přístup Pražského hradu? Měl prezident očekávat nějaký odpor?

Okolí prezidenta nikdo nebránil, aby si ty názory zjistilo. Takže myslím, že kritika některých senátorů, kteří hlasovali, není případná. Kdyby o tom byla dřívější diskuze a zástupci prezidentské kanceláře se zajímali o to, jaký názor Senát má, tak by pak nikdo nebyl překvapen. Je to asi jako v diplomacii. Zástupce státu v jiné zemi má být také předjednaný a pokud by byly výhrady, má se na ně reagovat zavčas.

Pokud přijdou další kandidáti a nebudou tak známí jako tito, budou padat otázky a já nesouhlasím s tím, aby prezident, nebo jeho kancelář vysílali signály, jako by to nebylo právo senátorů se o jednotlivých kandidátech rozhodnout. Myslím, že to jsem hájila vždy a také se stávalo, že Senát některého z kandidátů neschválil.

Když se podíváme na hlavy státu v mezidobí, co si zpětně myslíte o výběru ústavních soudců čerstvého exprezidenta Miloše Zemana? U něj je známo, že si dříve nechával radit od současného předsedy soudu Pavla Rychetského. Pak se nicméně rozkmotřili.

To jsem považovala za velmi nevhodnou praxi. Nemyslím si, že předseda Ústavního soudu si ho má spoluvytvářet. Třeba dřívější předseda Kessler nic takového nikdy nedělal, aby si přes prezidenty nechal nominovat své soudce.

Pro mě je důležité, aby ty jednotlivé osobnosti byly zárukou ústavnosti a toho, že nejdou hájit něčí zájmy. To se za Václava Klause ani Miloše Zemana nedělo a myslím si, že nový prezident má teď šanci nastolit to lépe. Ale nesmí to znamenat, že cokoliv Pavel do Senátu doručí, bude automaticky schváleno. Řada senátorů si ho váží, návrhy se ale bez jakékoliv kritiky nedají schvalovat. To by pak Senát ani neplnil svou ústavní funkci.

Václav Klaus byl v tomhle jaký? Říká se, že za jeho působení se poradní orgán přeměnil spíše na takový rezervoár jeho vlastních kandidátů. Některé mu pak Senát neschválil.

Myslím, že právem. Objevili se tam i nějaké profesní problémy. Obecně jsem k oběma předešlým prezidentům velmi kritická. Ústavní soud má být sestaven z osobností, které odhlédnou od různých zájmů. Na prvním místě má být ústavnost bez ohledů na to, jestli se to aktuální vládě hodí, nebo nehodí. Myslím, že u Zemana i Klause se to někdy nedělo, čímž ovšem neříkám, že všichni ústavní soudci byli špatní.

Navržení kandidáti z větší části přes Ústavně-právní výbor neprošli, přitom třeba u Josefa Baxy jako bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu by laik patrně něco takového neočekával. Co se stalo?

Myslím, že hlasování mimo jiné ovlivnilo vystupování při konzultacích. Například profesor Wintr je znalcem ústavních nálezů, takže v tomto směru vystupoval velmi erudovaně a jeho názory jsou navíc dlouhodobě veřejně známé.

U pana doktora Baxy jsou jeho zásluhy známé, ale někteří senátoři prostě mohou mít jiné názory, než má on. A ty výhrady se zřejmě projevily v hlasování. Doktorka Zemanová pak není úplně známou kapacitou. Je spíš známa jako prezidentka Soudcovské unie a není dohledatelné, jak se názorově prezentovala. Byla tak řekněme nejvíce nepopsaným listem, její vystoupení navíc nebylo příliš přesvědčivé, proto ty hlasy asi byly natolik rozdílné.

Problém je v tom, že Hrad navrhuje nevhodné kandidáty, nebo o nich dostatečně neinformuje?

Pokud ty osobnosti nejsou ve veřejném prostoru dostatečně známé, měly by být podklady od Pražského hradu detailnější. Pro futuro by mělo být zřejmé, jestli ti soudci během své dřívější činnosti ctili ústavu, nebo jestli jim Ústavní soud jejich rozhodnutí rušil. To se totiž dohledat nedá. A myslím, že to, jak ten dotyčný doteď působil a jak rozhodoval, je klíčové.