Malý arabský emirát Katar, který momentálně hostí exilové vedení palestinského hnutí Hamás, uvažuje, že by se svých hostů nějak zbavil. Jedním z důvodů je asi to, že plánovaná jednání o příměří, která by Katar rád zprostředkoval, se neustále odkládají. Druhým to, že být náhradním domovem pro takovou organizaci vyvolává u západních partnerů určité kontroverze. Ale vyloučit nelze ani třetí faktor, kterým je všeobecná nedůvěra jiných arabských států k Palestincům na vlastním území.

Historicky mají palestinské komunity pověst destabilizujících prvků pro hostitelské země a nedá se říci, že nezaslouženě. Kuvajt vyhnal všechny Palestince poté, co se při Saddámově invazi postavili na stranu Iráku. V Jordánsku se svého času Palestinci pokusili svrhnout krále (neúspěšně) a v nedalekém Libanonu sehrály palestinské bojůvky rozhodující roli v pádu země do pekel občanské války.

Turecký azyl nebude pro Hamás trvalý. Erdogan je jenom smrtelník, věčně vyhrávat volby nebude a bez něj je AKP jen sbírkou druhořadých taképolitiků; jako každý správný autoritář, ani on nepřipustil, aby se v jeho straně vyprofilovaly nějaké skutečné mladší talenty, které by jej mohly ohrozit. Jednoho dne jej v prezidentském paláci nahradí opozice, která má k Muslimskému bratrstvu chladný, až záporný vztah. A to nejspíš bude znamenat, že si vousáči z Hamásu budou muset opět balit kufry.

Kam půjdou, ti nešťastníci, když o ně ani jiní Arabové nestojí? Možná by se o ně mohly podělit univerzity jako Berkeley a Columbia. Tam se totiž o opravdových, upřímných sympatiích minimálně určité části akademické obce pochybovat nedá.