Na Horních Rakousích, jedné z devíti spolkových zemí Rakouské republiky, je nejzvláštnější, jak smíchaně působí. Řekne-li se Tyrolsko, každý tak nějak tuší. Hory, údolí, v zimě lyžování. Zato ten, kdo kdo by si objednal průvodce po Horních Rakousích, viděl by tu věc starou 1700 let a o pět minut později něco, co ještě nemají ani na Západě. Z toho by mohl být poněkud nesvůj.

Začíná to, už když se člověk prosmýkne okolo Českých Budějovic a překročí hranice. Za nimi leží relativní placky, nijak zvlášť odlišné od naší krajiny. Pak už nicméně následuje Linec se svým okolím a v něm i Enže, podle všeho nejstarší město v celém Rakousku (1212), o což se zasloužil poměrně překvapivě už starý Řím, který tu měl jednu ze svých posádek.

Enže, tedy Enns, navazuje na někdejší ležení Lauriacum, kde si Římané postavili malý palác, kasárny pro přidělené vojáky nebo třeba lázně. Město leží na soutoku Dunaje a stejnojmenné řeky Enže, což je místní praktická hranice mezi Horními a Dolními Rakousy.

A když za sebou poutník nechá gotickou věž a kanály připomínající nedávnou zemskou výstavu v tomhle dvanáctitisícovém městě, vidí další pamětihodnost, hrad Oberranna, nejzachovalejší římskou stavbu v Horních Rakousích.

Parky, ale jaké!

Jen malá pauza nicméně stačí na to, aby turista vstoupil do moderního areálu Baumkronenweg nedalekého Kopfingu. Majitelé jej pojali jako jednu velkou stezku korunami stromů s všemožným vyžitím, ať už jde o sport, aktivity pro děti, nebo únikové hry umístěné v centrální věži, vysoké 40 metrů.

Pomyslným vrcholem je ale možnost za cenu možná lehce nadprůměrnou ubytovat se v jedné z místních lesních chat, které jsou vybudovány deset metrů nad zemí a úmyslně v nich chybí wi-fi připojení, aby bylo odloučení od civilizace téměř dokonalé.

Jen o několik kilometrů dál leží středisko IKUNA Naturresort. Spojení slov Inspiration, Kunst, Natur, tedy inspirace, umění a příroda, dalo název takřka neuchopitelnému areálu o rozloze 200 tisíc metrů čtverečních, kde je tak nějak všechno. Důraz tu kladou na „přirozený pohyb a prožitek všemi smysly“ a nabízejí prolézačky, lezecké centrum, vodní svět, dinosauří park, 5D kino, westernové městečko nebo dráhu pro motokáry.

Podobně jako v korunách stromů se tu návštěvník může ubytovat, tentokrát ale v současně zařízených týpí.

To už se ale vracíme do Enže a tamní baziliky svatého Vavřince, kde si můžeme prohlédnout zpřístupněné archeologické vykopávky, které odhalily základy starého římského domu z 2. století. Pro mnohé, kteří sem zavítají, je nicméně podstatnější osud svatého Floriána, prvního rakouského mučedníka a světce, jehož ostatky jsou uloženy na hlavním oltáři baziliky. K patronovi všech hasičů se tu váže legenda. Za šíření křesťanské víry a napomáhání křesťanům mu v roce 304 přivázali na krk mlýnský kámen a nechali jej utonout v Enži.

Prohlídka blízkého opatství Engelhartzell dá nahlédnout do života jednoho z nejpřísnějších katolických řádů – trapistů. Zásadu Modli se a pracuj v tomto jediném rakouském trapistickém klášteře naplňují vařením vlastního piva.

Na kole, po vodě

Nejneobvyklejším spojením starého s novým je ale okolí Dunaje. Modrozelený veletok z obou stran lemují cyklostezky, které udržují linii s korytem řeky a nabízejí solidní projížďky i amatérským cyklistům. Podobně jako v jiných částech Rakouska tu mají rádi elektrokola, které sportovcům ještě znásobují výkon a obyčejným smrtelníkům umožňují urazit v pohodě desítky kilometrů.

Aby toho moderního nebylo příliš, na elektrokole lze pěkně dojet k jedné z místních největších atrakcí v obci Freizell. Rodina Wittiových tu už po generace udržuje tradici rukodělné výroby dřevěných pramic, což zvídavým turistům rádi ukážou a vezmou je i na plavbu. Lodi už samozřejmě nechybí motor.

Využít lze i některého z dunajských přívozů, na něž se člověk může nalodit i s kolem. Přívozy jsou zapojené do systému takzvané Dunajské karty, která svému majiteli umožňuje využít všemožných výhod, především slev při ochutnávkách rakouských delikates a vín nebo při ubytování v okolních hotelech a stravování v hospůdkách, kde si unavený poutník může dát třeba nějakou sladkovodní rybu či ovocný radler.

Vyloženě stylově se s okolím lze rozloučit na Donauschlinge, tedy v Dunajské smyčce. V podkově, kde se meandrující řeka zcela otočí. Nad zákrutem ční vyhlídka, kam si místní chodí prohlížet a fotografovat nádherný západ slunce, při němž obloha i Dunaj na chvíli dočista zoranžoví.