ÚHEL POHLEDU: Jak zařídit, aby naše veřejné instituce včetně vysokých škol pracovaly nejen ekonomicky a efektivně, ale i morálně, tedy s jistou minimální úrovní lidské slušnosti? Od toho jsou zde etické komise, jejichž role byla zdůrazněna a posílena v procesu získávání tzv. HR Award, tedy jakéhosi certifikátu prokazujícího náležité zacházení s lidmi (nebo jak se říká: lidskými zdroji – human resources) v dané instituci. Všechny vysoké školy se proto dnes pyšní tímto oceněním a zdůrazňují význam etických standardů v pedagogické i výzkumné práci. Hlídači morálních standardů, jimiž etické komise bezpochyby mají být, jsou dnes velmi zatížené prací, neboť společenská nálada se radikalizuje, a podnětů k řešení se tak objevuje víc než dost.

S tím se však objevuje stará otázka, kterou najdeme už v Juvenáliových Satirách: Quis custodiet ipsos custodes? Tedy: Kdo bude hlídat hlídače? Etické komise totiž svou možností člověka morálně odsoudit či rehabilitovat mají velkou moc a není jisté, zda se vždycky pojí s odpovědností. Jak zajistit, aby se nějaká etická komise nezvrhla v jakýsi akční výbor, který má absolutní moc a poslední slovo bez možnosti obhajoby? Přiznám se, že podobná otázka by mě ještě před nedávnem ani nenapadla, protože jsem naivně předpokládal samozřejmost některých principů. Mezi jinými i principu Audiatur et altera pars, tedy zásadou nacházející se už v římském právu, že slyšena má být i druhá strana. Je to taková samozřejmost, že bych si nedokázal představit, že nějaké rozumné a svéprávné grémium odsoudí člověka bez toho, že by měl dotyčný možnost se vyjádřit a předložit svou obhajobu. A protože takový případ nastal, ozývám se jako občan a akademický pracovník prostřednictvím médií, neboť to je nejrozumnější způsob, jak pohlídat hlídače.

Žijeme v době, kdy se i nemožné může stát skutkem. Etická komise Univerzity Karlovy vedená známým vyučujícím etiky na 3. lékařské fakultě UK a katolickým knězem Markem Orko Váchou rozhodla 25. ledna 2024 o neetickém jednání proděkana KTF UK a toho času statutárního zástupce děkana doc. Jakuba Jinka. Jak je uvedeno, podnět přišel 1. září 2023 od pěti doktorandů prof. Tomáše Petráčka, který byl v srpnu z KTF UK propuštěn. Nechám teď stranou samotný podnět i to, že komise vlastně nepředložila žádnou argumentaci, která by její stanovisko vysvětlila a podložila. Za mnohem důležitější a vpravdě alarmující pokládám něco jiného, totiž skutečnost, že za bezmála pět měsíců, kdy Etická komise UK podnět šetřila, se neobtěžovala doc. Jakuba Jinka podle jeho sdělení (zde) ani informovat o tom, že je o něm vedeno nějaké šetření, natož pak ho požádat o vyjádření či nabídnout možnost vlastní obhajoby.

Tato zarážející skutečnost, která je v podstatě pošlapáním elementárních zásad práva a etiky, přímo vybízí k nahlédnutí do Jednacího řádu Etické komise UK (zde). Ten je velmi stručný, skládá se z pěti článků, z nichž hlavní je článek 3 obsahující zásady činnosti komise. Překvapivě tam není nic o seznámení obviněného s tím, že o něm probíhá nějaké řízení, ani o možnosti obhajoby. Ještě včera by mě to nepřekvapilo, protože zásadu Audiatur et altera pars pokládám za tak jasnou a evidentní, že ji není třeba nikam psát, stejně jako nemusíme pořád připomínat, že slunce svítí a obloha je modrá. Jak se ukazuje, byl to můj hluboký omyl. Zjevně to takto jasné není, protože jednání Etické komise UK na tuto zásadu naprosto nereflektuje. Jestli je toto excesem, nebo snad nedejbože standardem UK ve věci etiky, ponechám na zvážení vedení UK. Soustředím se spíše na to, jak vypadají jednací řády etických komisí na vybraných veřejných vysokých školách, totiž na těch, které byly v Hodnocení 2017+ označeny jako vynikající (zde). Lze totiž předpokládat, že školy s vynikajícím hodnocením budou mít také vynikající kulturu jednání.

Prosté přečtení jednacích řádů těchto šesti univerzit ukazuje, že kromě UK se o právech obviněné strany nezmiňuje ani Masarykova univerzita (zde), ani Vysoká škola chemicko-technologická (zde). Tím samozřejmě neříkám, že na těchto školách nejsou práva osoby, proti níž je řízení vedeno, respektována. Možná je to u nich ona samozřejmost, kterou není nutné do jednacího řádu psát. Říkám jen to, že to jejich jednací řády etické komise neobsahují.

K univerzitám, které naopak práva osob, proti nimž probíhá řízení, jednacím řádem upravují, patří Univerzita Palackého, která v čl. 7 (zde) uvádí:

Práva a povinnosti osob dotčených jednáním komise

a) Dotčenou osobou se rozumí zejména akademický pracovník či vědecký pracovník Univerzity Palackého v Olomouci, který se v případu předloženém komisi mohl dopustit porušení kodexu či má nebo mohl mít s potencionálním porušením kodexu něco společného. O statusu dotčené osoby v případě sporu rozhoduje komise hlasováním.

b) Dotčená osoba je oprávněna:

• v přiměřeném předstihu být písemně seznámena s veškerými podklady týkajícími se případu;

• písemně se vyjadřovat ke všem aspektům případu;

• účastnit se části zasedání související s jejím případem a ústně vyjádřit své stanovisko;

• užít veškeré prostředky, které mohou sloužit k objasnění případu, včetně vlastní osobou zajištěných odborných posudků.

Podobně, i když stručněji, to obsahuje i příslušný dokument Jihočeské univerzity, který v čl. 3 (zde) říká:

Osoba, které se šetřený podnět týká, má právo být v předstihu seznámena s podklady týkajícími se podnětu, písemně vyjádřit své stanovisko, dodat předsedovi komise podklady, které by mohly pomoci k objektivnímu posouzení podnětu a účastnit se jednání komise související s jejím případem.

A nakonec i ČVUT v čl. 2, odst. 3 a čl. 3, odst. 3 Jednacího řádu, který je přílohou Etického kodexu (zde) uvádí:

(3) Dotčená osoba je písemně nebo elektronicky seznámena s podklady týkajícími se případu a má možnost se písemně nebo elektronicky vyjádřit ke všem aspektům případu. Dotčená osoba může požádat o slyšení při jednání komise. Identita předkladatele podnětu může být na jeho žádost utajena.

(3) Usnesení komise se oznamuje předkladateli, dotčený osobám, rektorovi, předsedovi Akademického senátu univerzity a děkanovi fakulty nebo děkanům fakult, na které (kterých) je dotčená osoba zařazena. Zmíněné osoby mají právo se k usnesení do 14 dnů písemně vyjádřit. Na základě takového vyjádření může komise modifikovat své rozhodnutí nebo vyvolat další jednání. Konečné znění usnesení pak komise schvaluje zpravidla per rollam. Zvláště závažná porušení etického kodexu budou předána příslušné osobě stojící v čele dané součásti nebo rektorovi k uložení případných opatření dle příslušných právních předpisů.

Z uvedených šesti univerzit mají tedy tuto zdánlivou samozřejmost ve svém jednacím řádu pouze etické komise UP, JU a ČVUT. Možná by stálo za to, aby se po jejich vzoru dostala ona prostá a zdánlivě evidentní zásada Audiatur et altera pars také do jednacích řádů univerzit, kde dosud chybí. Byť se nějaký princip zdá být evidentní a samozřejmý, zkušenost nás učí, že pokud si ho nebudeme aspoň občas opakovat a vysvětlovat, můžeme na něj zapomenout, nebo ho dokonce odhodit jako překonaný. A to by v tomto případě bylo opravdu nešťastné.