S blížícím se termínem amerických prezidentských voleb se stále častěji diskutuje o tom, jaká by byla vojenská síla Severoatlantické aliance (v současnosti globálně nejsilnějšího vojenského uskupení, jehož jsme členy) bez účasti Spojených států. Záminku k takovým úvahám dává podle některých názorů soustavná kritika NATO ze strany republikánského kandidáta Donalda Trumpa, který by se prý mohl po volbách pokusit zemi z aliance vyvést. Ačkoli jde pouze o spekulace, data jasně ukazují, že role USA je pro alianci a bezpečnost jejích členů, včetně většiny zemí Evropské unie, naprosto nezastupitelná.

Spojené státy nejsou jen globálně nejsilnější ekonomikou, ale současně mají také světově nejsilnější armádu. Na první místo je letos opět zařadil i žebříček Global Firepower (před druhé Rusko, třetí Čínu, čtvrtou Indii, pátou Jižní Koreu a šestou Velkou Británii). Každoročně sestavovaný žebříček zohledňuje více než 60 faktorů: od prostého počtu vojáků, přes množství nainvestovaných financí po logistické zázemí nebo geografickou polohu. Pro zajímavost, česká armáda si v žebříčku letos polepšila a umístila se na 46. místě ze 145 sledovaných zemí.

Ze statistik vyplývá, že USA mají v aktivní službě celkem více než 1,32 milionu vojáků. To je v prostém počtu vojáků řadí až na třetí místo (za Čínu – 2,035 milionu, a Indii – 1,45 milionu profesionálních vojáků). Ve většině dalších důležitých parametrů, jako je velikost letectva (13 200 letadel, což je zdaleka nejvíc), nebo velikost a vybavenost námořnictva, ale ostatní velmoci vysoce převyšují.

Šedivý: Evropa by se v konvenčním konfliktu ubránila

Síla armády Spojených států mimo jiné zajišťuje, že je momentálně NATO globálně nejsilnější vojensko-politickou organizací. „NATO by určitě nezůstalo bez USA nejsilnější organizací na světě. Nemá totiž některé schopnosti, jaké mají USA. Například jaderné zbraně, strategické dálkové bombardovací letectvo, raketové vojsko, kosmické prostředky, jaderné ponorky atd. Tyto prostředky má Evropa jen v omezeném množství,“ říká bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý.

Nabízí se také otázka, jak by sama evropská část aliance obstála v případě napadení Ruskem. Například, pokud by se Rusko rozhodlo podniknout invazi do Pobaltí a Polska. Podle Šedivého bychom Rusko dokázali v konvenčním konfliktu porazit, pokud bychom jako Evropa zůstali jednotní. „V konvenčním konfliktu s Ruskem by se Evropa i bez USA ubránila, lépe řečeno – zvítězila by. Ale za předpokladu, že bude udržena jednota evropských států,“ uvedl bývalý nejvyšší muž v české armádě, který stál u vstupu ČR do NATO před 25 lety a dnes působí na Vysoké škole CEVRO.

Změna by podle Šedivého přišla, pokud by se začaly používat jaderné zbraně, nebo pokud by se do konfliktu zapojil na ruské straně další jeho spojenec. „Zásadní změnou by byla účast Číny. Na druhé straně by to znamenalo, že by do konfliktu vstoupily USA,“ dodal generál Šedivý. Čína totiž z pohledu USA představuje dlouhodobě bezpečnostní hrozbu číslo jedna.

USA vedou NATO i politicky

Také podle analytika z Katedry bezpečnostních studií FSV UK Vojtěcha Bahenského by měla být Evropa schopna bránit se před Ruskem v konvenčním konfliktu sama. Ztráta podpory ze strany USA by ale byla citelná. „Reálně ten problém není jen v tom, že by chyběli američtí vojáci, ale především v tom, že jsou Spojené státy jedinou zemí, která má tolik toho, čemu říkáme ‚enables‘. To jsou schopnosti typu tankování letadel za letu, kapacity dopravního letectva, vzdušné radary a letadla včasného varování. USA tvoří samy o sobě velkou část vojenské moci aliance, ale v těchto konkrétních věcech mohou tvořit třeba 80 procent schopností NATO. Když se budeme bavit třeba o letadlech včasného varování, tak Britové, Francouzi nebo Italové mají jednotky kusů, stejně je to s tankováním za letu,“ řekl Bahenský.

I Evropa má silné armády

Možnost, že by Spojené státy nemusely jako rozhodující síla v případě války v Evropě zasáhnout, zmínil naposledy v rozhovoru pro Financial Times také šéf největší německé zbrojovky Rheinmetall Armin Papperger. „USA se soustředí více na asijsko-pacifickou oblast než na Evropu,“ prohlásil.

Lokalizace a růst výrobních kapacit v evropských zemích by podle Pappergera byly důležité pro budoucí zakázky. V této souvislosti zmínil právě Trumpa. „Pokud by se Donald Trump stal americkým prezidentem, tlak na Německo bude vyšší,“ řekl Papperger.

Podle vojenského analytika Lukáše Visingra tím Papperger jako šéf velké evropské zbrojní skupiny ukazuje, že pokud nebudou evropské vlády výrazněji investovat do podpory kontinentálního zbrojního průmyslu a nebudou objednávat od evropských firem, bude na tom Evropa tratit také ekonomicky. „Typickým příkladem je Polsko. Když viděli, jak pomalu se vyrábějí německé leopardy, objednali si americké tanky Abrams a jihokorejské K2,“ říká Visingr.

I v Evropě jsou mocnosti, které mají dobře vyzbrojené armády a Polsko je v současné mohutné vlně zbrojení jednou z nich. „Jde také o Velkou Británii, Francii, Německo, ale dnes už i Švédsko, Itálii nebo Turecko. Pokud jde o pozemní síly, operačně nejschopnější armádu v Evropě má Polsko, na tom se nic nemění a bude to dál gradovat. Třeba francouzské letectvo a námořnictvo je ale mnohem silnější. Francouzi jsou také špička v oblasti lehkých intervenčních sil určených v minulosti pro operace v Africe, to je jejich specialita,“ dodává Visingr.