Část exekutorů přišla v posledních týdnech s novou fintou na dlužníky v insolvenci. Týká se zastavování takzvaných bezvýsledných exekucí. OProti dosavadní praxi exekutoři po lidech vymáhají náklady exekuce, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení. To může představovat problém pro osoby v insolvenci, kterým započítáním nákladů exekuce de facto vzniká nový dluh. Podle ministerstva spravedlnosti je problematický právě šibeniční termín, který je v rozporu s podmínkami oddlužení. Podle experta se může jednat potenciálně až o tisíce lidí. Ke zrušení insolvence by však dojít nemělo.

Deník Echo24 má k dipozici usnesení, ve kterém soudní exekutor vyzývá dlužníka v insolvenci k zaplacení nákladů na exekuci. Jedná se o žádost, ve které je takzvaným „oprávněným“ – tedy věřitelem – akciová společnost Dopravní podnik hl. m. Prahy. „Povinný (dlužník) je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů exekuce částku 2741 korun, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,“ stojí v dokumentu, který má redakce k dispozici. Daná exekuce byla zahájena před zhruba patnácti lety.

Samotný DPP pro Echo24 uvedl, že sám konkrétní iniciativu v tomto smyslu nevyvíjí. „Celý exekuční proces je komplikovaný, silně záleží na jeho časovém průběhu. Obecně platí, že se exekutor musí řídit exekučním zákonem,“ uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková.

Obecně také platí, že insolvenční řízení (IŘ) má před exekučním řízením (EŘ) přednost, řekla pro Echo24 mluvčí MSp Marcela Nevšímalová. Pokud jde o postup soudního exekutora v době probíhajícího IŘ, platí, že je-li exekuce podle zvláštního právního předpisu přerušena nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Musí se poté omezit jen na administrativní úkony.

„Prováděním exekuce se považují takové kroky soudního exekutora, které nezvratně zasáhnou do rozsahu majetkové podstaty. Jsou to taková procesní rozhodnutí, kterými se bezprostředně směřuje k přechodu vlastnického práva...“ uvedla Nevšímalová. Zastavení exekuce a zavázání k náhradě nákladů oprávněného naopak není podle zákona prováděním exekuce. Resort se podle svých slov dohledové činnosti v této oblasti věnuje intenzivně.

Neoprávněný šibeniční termín

Rozhodná doba, po kterou nedojde ani k částečnému vymožení pohledávky, se zastaví po dobu trvání překážky provedení exekuce, tedy v důsledku zahájení IŘ dlužníka. To však nebrání tomu, aby i v průběhu insolvence přistoupil soudní exekutor k zastavení exekuce pro tzv. bezvýslednost, pokud doba bezvýslednosti uplynula ještě před zahájením IŘ. V usnesení o zastavení exekuce pro bezvýslednost pak lze přiznat věřiteli náklady exekuce.

Problematickým však resort Pavla Blažka (ODS) jakožto dohledový orgán shledává takový postup, kdy soudní exekutor v usnesení o zastavení exekuce pro bezvýslednost stanoví dlužníkovi vůči němuž probíhá IŘ, v jehož rámci je plněno schválené oddlužení, povinnost zaplatit oprávněnému určené náklady do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť taková povinnost je v rozporu s podmínkami schváleného oddlužení.

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody insolvenčního zákona. „Stanovení pariční lhůty v délce 3 dnů, probíhá-li vůči dlužníkovi insolvenční řízení, v jehož rámci je plněno schválené oddlužení, může v povinných vyvolávat dojem, že skutečně do 3 dnů je třeba v rozporu s podmínkami schváleného oddlužení splnit uvedenou povinnost, ačkoli ji splnit nemohou,“ uvedla Nevšímalová s tím, že pochybení bylo zjištěno prozatím pouze u jednoho soudního exekutora, který byl na dané pochybení písemně upozorněn a do budoucna vyzván ke změně takto nastavené praxe.

I v průběhu IŘ lze při splnění podmínek exekuci pro bezvýslednost zastavit a oprávněnému přiznat náklady exekuce, tyto náklady však po dobu probíhajícího IŘ nemůže dlužník platit. Bylo by v rozporu s podmínkami schváleného oddlužení. Z usnesení Nejvyššího soudu (NS ČR) z roku 2015 vyplývá, že výrok o povinnosti zaplatit oprávněnému náhradu nákladů řízení by neměl představovat důvod pro zrušení schváleného oddlužení a pro danou pohledávku by nemělo být možné v průběhu trvání oddlužení vůči povinnému vést nové EŘ.

„Dlužníkům tedy nelze než doporučit, aby stanovenou lhůtu vnímali v kontextu insolvenčního řízení a s platbou vyčkali výsledku jejich insolvence,“ uvedla Nevšímalová s tím, že exekutoři mají dlužníky na návaznost s insolvencí upozorňovat.

Expert na insolvenci a právník z advokátní kanceláře Adkins Legal Tomáš Souček pro Echo24 potvrdil, že se jedná o problém posledních asi tří týdnů. „Podle našeho názoru popsaná praxe soudních exekutorů správná není, neboť se jednak příčí základním zásadám insolvenčního řízení, jednak smyslu a účelu institutu oddlužení, kterým je dlužníka zbavit exekucí a vrátit jej do ‚normálního‘ života bez dluhů, i jeho speciální právní úpravě, kdy dlužník nemůže žádnému z věřitelů poskytovat výhody, avšak zároveň dlužníkovi nesmí po schválení oddlužení vzniknout nový dluh po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť by taková skutečnost vedla ke zrušení schváleného oddlužení,“ vysvětlil Souček s tím, že praxe je rozporná s judikaturou NS ČR.

„Dlužníci, kteří se nacházejí v oddlužení, jsou ve většině případů právními laiky a nedovedou se v takto složité právní úpravě zorientovat. Usnesení o zastavení bezvýsledných exekucí mívají kolem čtyř stran malým písmem složitě psaného textu, s několika desítkami odkazů na konkrétní paragrafy a komplikovanými citacemi soudních rozhodnutí. Člověku se schváleným oddlužením jde přitom především o to, aby mu oddlužení nebylo zrušeno,“ uvedl Souček.

Zásadní poučkou, která je dlužníkovi v oddlužení opakovaně připomínána, je, že mu nesmí vznikat žádné nové dluhy, jinak mu bude oddlužení zrušeno. „Když pak takovému dlužníkovi dorazí z exekutorského úřadu obálka se zeleným pruhem, v níž nalezne dlouhé a složitě psané rozhodnutí, v němž je tučným písmem uvedeno, že je povinen ve lhůtě tří dnů uhradit věřiteli náhradu nákladů právního zastoupení ve výši XY,- Kč, dlužník může zpanikařit a pod tíhou okolností uvedenou částku raději zaplatit, aby mu oddlužení nebylo zrušeno,“ poukázal Souček.

Podle něj s praxí začaly tři z největších tuzemských exekutorských úřadů, které takto mohou zastavit tisíce exekučních řízení. „Lze si pak poměrně snadno spočítat, že i pokud by se pouhá čtvrtina takovýchto dlužníků zalekla a ze strachu raději náklady věřiteli uhradila, bude se jednat o příjem v řádech desítek milionů korun. Podobné sumy pak exekutorské úřady obdrží od státu jakožto paušální náhrady nákladů spojených se zastavením exekuce,“ vysvětlil.

Situace působí v posledních týdnech advokátní kanceláři značné komplikace. „Oddlužení fyzických osob se věnujeme již od roku 2011 a za tu dobu jsme dokázali oddlužit přes 15 000 osob. S nastíněným problémem se na nás každodenně obrací kolem pěti klientů, vždy právních laiků,“ popsal Souček s tím, že řešení každého případu zabere mnoho hodin bez nároku na odměnu.

Dlužník se může odvolat, říká EK ČR

Exekutorská komora ČR pro Echo24 uvedla, že formulovat jednoznačné stanovisko na základě poskytnutých informací nelze. „Je plně na soudním exekutorovi, aby v každé jednotlivé exekuci rozhodl s ohledem na všechny skutečnosti a v souladu s platnou právní úpravou. V obecné rovině lze říci, že existuje celá řada důvodů, pro které je možné exekuci zastavit. Tyto důvody se následně promítnou do rozhodnutí o nákladech exekuce a o nákladech účastníků řízení, v tomto případě věřitele,“ uvedl pro Echo24 prezident EK Jan Mlynarčík.

„Pokud účastník řízení se závěry vyjádřenými exekutorem v usnesení o zastavení exekuce nesouhlasí, pak může využít svého práva a do usnesení se odvolat. O tomto odvolání pak rozhoduje soud. Do rozhodovací pravomoci soudních exekutorů nemůže EK nijak zasahovat,“ dodal Mlynarčík.