Usekněte hadovi hlavu a zabijete celé tělo, praví přísloví. Platí totéž pro hlavu žoldnéřské „Wagnerovy armády“ Jevgenije Prigožina, s nímž se tento týden za podivných okolností v Rusku zřítilo letadlo, nebo může soukromá armáda o několika desítkách tisíc mužích přežít i svého zakladatele? To ukáže až čas. Bezprostředně po události, při níž zemřel nejen Prigožin, ale také vojenský velitel wagnerovců Dmitrij Utkin a dalších osm lidí, se nabízí dva nejpravděpodobnější scénáře.

Při cestě z Moskvy do Petrohradu zemřel za dosud nevyjasněných okolností ve středu šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin i jejich vojenský velitel Dmitrij Utkin. O život přišlo podle ruských úřadů celkem deset lidí, z toho tři členové posádky. Prigožin měl předtím přicestovat z inspekce v Africe, kde jeho soukromá armáda také dlouhodobě působí.

Příčina pádu letadla zatím není známa. První zprávy hovořily o zásahu raketou země-vzduch, to se však podle Pentagonu nepotvrdilo. Podle agentury AP americké tajné služby předběžně vyhodnotily, že pád letadla způsobil úmyslně vyvolaný výbuch. To by odpovídalo teorii, podle níž nechal Prigožina odstranit přímo ruský prezident Vladimir Putin. Mohlo by jít o pomstu za Prigožinovu červnovou vzpouru, kdy vytáhl spolu s wagnerovci neúspěšně na Moskvu. Rebélii nakonec sami ukončili.

Jednotliví vojenští experti se zatím neshodnou, co bude s wagnerovci po Prigožinově smrti. Spolupracovník redakce Lukáš Visingr se domnívá, že scénáře mohou být v zásadě dva. Buďto budou žoldáci pokračovat pod vedením někoho jiného, nebo se stáhnou do Afriky.

„Jedna cesta je, že se wagnerovce pokusí získat nějaký jiný ruský oligarcha jako svou soukromou armádu. Víme, že mocní Rusové si zakládají vlastní žoldnéřské armády, protože se chystají na mocenský zápas, který může brzy přijít. Získat wagnerovce by nyní mohlo být snazší, než budovat vlastní armádu od nuly. Důležité ovšem je, že by musel najít dalšího Utkina, schopného vojenského velitele, na druhou stranu náhradních Prigožinů je docela dost,“ zdůraznil roli bývalého příslušníka speciálních sil ruské vojenské rozvědky GRU Dmitrije Utkina. To jeho volací znak Wagner (odkaz na jeho oblíbeného německého hudebního skladatele Richarda Wagnera) posloužil nakonec pro pojmenování celé armády.

Část Prigožinových mužů se zřejmě pokusí dostat do svých řad ruská armáda. Půjde ale zřejmě hlavně o nováčky, kteří necítí k původnímu vedení skupiny výraznější loajalitu.

Druhý scénář, který se s tím prvním nijak nevylučuje, je, že se větší část wagnerovců rozhodne odejít do Afriky. „Prigožin si vybudoval velmi silnou mocenskou základnu v řadě zemí subsaharské Afriky,“ upozorňuje Visingr. Jeho kontraktoři, jak se nájemným vojákům říká moderně, působí například v Súdánu, Nigeru, Středoafrické republice nebo v Mali a dalších zemích.

„Wagnerovci tam řídí těžbu nerostných surovin, střeží místní diktátory, bojují proti islamistům a podobně. V řadě zemí mají wagnerovci dobré jméno. Umím si představit, že spousta žoldnéřů se sebere, vykašle se na celé Rusko a Ukrajinu a přesunou se do Afriky, kde zůstanou. Wagnerovci Rusko nepotřebují, žoldáci nemají domov,“ dodává k tomu Visingr.

V Rusku jsou soukromé vojenské společnosti zakázané, existuje ale dodatek, který uděluje výjimku těm, jejichž činnost „je v souladu s bezpečnostně-zahraničními zájmy Ruské federace“. Když tedy jdou na ruku Kremlu, jak to dlouho předváděli právě wagnerovci, tak zakázané nejsou. Realita je ale podle Visingra taková, že si soukromé armády v Rusku zakládá „kdekdo“.

Podle Richarda Stojara, analytika oddělení obranných analýz Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně, je Wagnerova skupina velmi specifickou organizací. A to i na ruské poměry.

„Vznik Wagnerovy skupiny není detailně znám, nejčastěji je kladen do souvislosti s konfliktem na Ukrajině v roce 2014 a spojován s osobou Dimitrije Utkina. Je to však velmi pravděpodobné, neboť Wagnerova skupina byla od počátku svého vzniku evidentně řízena ruskou tajnou službou GRU a jak na východní Ukrajině, tak později na africkém kontinentu realizovala své aktivity v souladu se zájmy ruského vedení,“ řekl Stojar v rozhovoru pro Armádní noviny.

„Nejedná se tak zcela o „komerční“ PMC (private military company), ale o subjekt, který ruské straně umožňoval aktivně silově zasahovat v konfliktních oblastech v souladu s ruskými zájmy a zároveň se do jisté míry od tohoto působení distancovat,“ dodal.

O velikosti Wagnerovy skupiny neexistují v tuto chvíli přesné záznamy. Předpokládá se však, že její jádro tvořilo před válkou 5 až 10 tisíc vojáků. Šlo hlavně o zkušené veterány z ruských speciálních sil, výsadkáře a podobně. Po začátku války ale začal Prigožin nabírat do svých řad i armádou nepolíbené vězně z lágrů. Odhaduje se, že po začátku konfliktu na Ukrajině mohl naverbovat až 50 tisíc nováčků. Jeho jednotky složené právě z nováčků ale utrpěly v bojích na frontě obrovské ztráty.