Žijeme v době „záchodové kultury“? George Steiner, velikán humanitní vzdělanosti, v Evropě nevidí budoucnost
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Francouzsko-americký filozof kultury George Steiner, jehož kniha Jazyk a ticho vyšla nedávno v češtině, byl považován za posledního velkého humanistu. Ve svém díle se zabýval nejen výklady klasiků, byl rovněž pozorným kritikem vývoje západní kultury, zvláště té evropské. Sám se sice po druhé světové válce vrátil do Evropy, o zdejším světě však hovoří jako o postkultuře, o kultuře na ústupu. Důvodem není jen to, že se už nepíší velká díla a přinejlepším jsme komentátory cizí, někdejší velikosti, ale vlivem digitálních technologií, jimiž se Steiner zabýval v závěru svého životu, ztrácí lidé schopnost hlubokého čtení. Čtou sice stále více, ale stále méně to umí.
Autorka Tereza Matějčková se v podcastu zabývá třemi stěžejními tématy Steinerova díla. Zaprvé vztahem antisemitismu a západní společnosti, zadruhé pojmem postkultury a související neschopnosti číst a zatřetí Steinerovým odporem vůči té filozofii, která tvrdí, že vše je sociální konstrukce. Takový základ humanitní vzdělanosti podrývá to, co má podpírat, a navíc maří schopnost rozvíjet se. Podle Steinera mizí důraz na to, že existuje rovina skutečnosti, jíž je třeba se podrobit a dále ji řečmi nerozmělňovat.
Potud je nečasový jeho přístup ke vzdělání, které by člověku nemělo dodávat sebevědomí, ale spíše mu je brát. V rozhovorové knize Dlouhá sobota poznamenává: „Důležité je, abyste se cítili velmi malí ve srovnání s objektivitou tam venku. V tomto ohledu jsem staromódní. Nepravidelná řecká slovesa se musíte učit se strachem. Na francouzském lyceu v New Yorku jsem měl skvělou učitelku řečtiny, která po nás házela křídu. Nevěřím, že se obtížná slovesa lze učit s láskou. Jsou nadaní lidé, pro které je to hračka. Ale my průměrní se musíme potit. Musíme se bát. Potřebujeme staromódní disciplínu při učení, a pak se z toho stane radost. Obrátí se to. Jednoho dne si řekneme: I já umím číst Homéra.“
Části
do 10.50 minuty George Steiner: Poslední humanista, kritik kultury a velký čtenář
do 18.15 minuty Život ve čtyřech jazycích
do 35.50 minuty Antisemitismus a západní kultura: střední cesta spásu nepřinese
do 51. minuty Nitro postkultury: Neschopnost číst, únava, komentátorství
od 51. minuty Autistické setkání s transcendentnem
Bibliografie
Laure Adler – George Steiner, Un long samedi, Paris: Flammarion, 2014.
Iris Radisch – George Steiner, Pessimisten sind lächerlich, in: Die Zeit, 17/2014, online: 16. 4. 2014. https://www.zeit.de/2014/17/george-steiner
George Steiner, Jazyk a ticho. Eseje o jazyce, literatuře a nelidskosti, přel. Michal Kleprlík, Praha: Dauphin.
George Steiner, Na Modrovousově hradě. Několik poznámek k redefinici kultury, přel. Michal Kleprlík, Praha: Dauphin, 2020.
Maryanne Wolfová, Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě, přel. Romana Hegedüsová, Praha: Host, 2020.
Maryanne Wolf, „Unsere Lesegehirne dürfen nicht verkümmern“, in: Sueddeutsche Zeitung, 27. Dezember 2023. https://www.sueddeutsche.de/gesundheit/lesen-smartphone-buecher-1.6324910.