Prezident Petr Pavel se chce sejít s ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti), který volá po návratu českého velvyslance do Moskvy. Redakci Echo24 to potvrdila prezidentská kancelář. Téma spolu prý zatím neřešili. Podle Lipavského by byla chyba, pokud by Česko v Rusku nemělo zástupce na úrovni velvyslance jako další země – ať už kvůli výměně informací, nebo pro případ, že se ruský režim zhroutí. „Dlouhodobě tam velvyslanec patří,“ říká Lipavský. Pavel, jenž musí nového velvyslance jmenovat, s jeho návratem na ambasádu kvůli válce nesouhlasí, chce si ale vyslechnout Lipavského argumenty.

„Pan prezident bude chtít záležitost projednat s ministrem zahraničí Janem Lipavským,“ odpověděla na dotaz deníku Echo24 Kancelář prezidenta republiky. Termín schůzky ale zatím nebyl stanoven. Oba muži spolu přitom strávili několik posledních dní na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. V názoru na návrat českého velvyslance na ambasádu v Moskvě se ale rozcházejí.

Zatímco ministr Lipavský návrat velvyslance podporuje, prezident, jehož podpis musí být na jmenovací listině spolu s podpisem předsedy vlády, je zatím spíš proti. Jméno nového velvyslance nám musí schválit ruská diplomacie. Podle nejnovějšího vyjádření Lipavského by přesto byla chyba, pokud by Česko nemělo v Moskvě zastoupení.

Jeden příklad za všechny: během druhé světové války, kdy byl Hitlerův režim opravdu znám svým charakterem, sociálními demokraty ovládané Švédsko udržovalo s Německem diplomatické styky až do konce třetí říše právě proto, že bylo nutné s německou vládou udržovat kontakt, dostávat se k informacím a hájit tam švédské zájmy.

Hlavní důvody jsou podle něj dva. Zaprvé, velvyslanec v Moskvě je pro nás užitečný kvůli výměně a získávání informací. A zadruhé, bude klíčové, aby byl na místě pro případ, že by v Rusku došlo ke zhroucení Putinova režimu. Po konci války bude totiž o obnovení vztahů s Ruskem obrovský zájem.

Lipavský: Všichni posílají do Moskvy nejlepší diplomaty

„Když se podíváme na ostatní významné spojence z NATO, všichni mají své nejlepší diplomaty v Moskvě. Jde o nejsilnější jména, která mohou ve svých sborech najít,“ řekl Lipavský naposledy pro Lidové noviny. Třeba Německo před několika týdny poslalo do Moskvy Alexandera von Lambsdorffa, jenž je ve své vlasti známý jako ostrý kritik Kremlu a prezidenta Putina.

„Je to známka toho, že se dívají za roh, možná za dva rohy. Ví, že válka na Ukrajině nebude probíhat do nekonečna. Jednou skončí. My nevíme jak, může také dojít k různým významným událostem. A pokud bychom během těchto událostí nebyli v Moskvě zastoupeni na nejvyšší úrovni, byli bychom vynecháni ze hry o to, jak bude vypadat budoucí bezpečnostní uspořádání v Evropě. A to by bylo proti zájmům České republiky,“ vysvětlil Lipavský.

Českým velvyslancem v Rusku je oficiálně Vítězslav Pivoňka. Ten už si ale v Moskvě odsloužil obvyklých pět let a na začátku roku tak byl Lipavským stažen zpět do Prahy. „Pan velvyslanec Pivoňka je stále velvyslancem v Ruské federaci, pouze v tuto chvíli poskytuje konzultace ohledně své agendy v ústředí,“ uvedlo ministerstvo.

Na ambasádě v Moskvě ho momentálně zastupuje chargé d’affaires, neboli zástupce velvyslance, Jiří Čistecký. Ani ten však nemůže plnit roli plnohodnotné náhrady. Ministerstvo zahraničí tak musí vybrat nového velvyslance, kterého schválí vláda a prezident.

„Diplomacie funguje tak, že na různých úrovních máte přístup k různým kruhům a informacím. Pokud třeba velvyslanci našich největších spojenců mají s někým sdílet informace, co běží v Moskvě za drby, může se k nim dostat i český velvyslanec. Ale pokud bychom ho tam neměli, tak se o nich nedozvíme,“ dodal k tomu Lipavský.

Prezident Pavel po odletu z New Yorku, kde byl s Lipavským na zasedání OSN, nicméně prohlásil, že si návrat velvyslance do Moskvy v tuto chvíli nedokáže představit, hlavně kvůli probíhající válce, kterou vede Putinova administrativa na Ukrajině.

„Teď si kladu velice zásadní otázku, co bychom tím jako Česká republika získali, kdybychom usilovali o obnovení postu velvyslance v Ruské federaci. Vidím spíše negativa než pozitiva,“ řekl prezident Pavel. Podle svých slov o tom ale zatím neměl možnost hovořit ani s ministrem zahraničí, ani s premiérem Petrem Fialou (ODS).

„Nejdřív si vyslechnu jejich argumentaci. Pokud bude racionální a uvidím, že z takového kroku by pro Českou republiku plynul nějaký přínos, anebo pro naše partnery, budu o tom uvažovat. V tuto chvíli si to nedokážu představit. Navíc si myslím, že bychom tím dost popřeli to, co děláme ve prospěch Ukrajiny, kdybychom požádali prezidenta Putina o obnovení normálních diplomatických vztahů,“ dodal prezident. Více jsme psali zde.

Schwarzenberg: I Švédsko udržovalo styky s hitlerovským Německem

Bývalí ministři zahraničí Cyril Svoboda (za KDU-ČSL) nebo Karel Schwarzeberg (TOP 09) ale upozorňují, že nemít velvyslance v Moskvě je strategická chyba a v rozporu s českými zájmy. „Není to morální uznání, není to ani žádná odměna za slušné chování, ale je to uznání faktu, že dotyčná vláda ovládá celou svou zemi,“ píše Schwarzenberg ve svém komentáři publikovaném na serveru Novinky.

Schwarzenberg upozorňuje, že velvyslanci jsou zkrátka nástrojem diplomacie a ta je potřebuje. Popisuje to na historickém příkladu: „Během druhé světové války, kdy byl Hitlerův režim opravdu znám svým charakterem, sociálními demokraty ovládané Švédsko udržovalo s Německem diplomatické styky až do konce třetí říše právě proto, že bylo nutné s německou vládou udržovat kontakt, dostávat se k informacím a hájit tam švédské zájmy.“

Pragmatický pohled v tomto ohledu zastává rovněž bývalý ministr zahraničí a někdejší předseda lidovců Cyril Svoboda. „Politicky je zahraniční politika Ruska, a tedy i jeho diplomacie, imperiální. Součástí velmocenské politiky je symbolika. V duchu této politiky chargé d’affaires není zván na řadu akcí, není pro řadu osob přijatelným partnerem. Pochopitelně i z tohoto důvodu po vypuknutí války proti Ukrajině některé země NATO vyslaly do Moskvy své velvyslance,“ uvedl Svoboda. Novým velvyslancem by se podle něj měl stát člověk, který umí perfektně Rusky, rozumí tamní politice i kultuře a v neposlední řadě si dokáže v diplomatických kruzích získat respekt. Za úvahu podle něj stojí i možnost, že by post velvyslance nezastával kariérní diplomat, ale šlo by o čistě politickou nominaci.

Dosavadní nepotvrzené spekulace zmiňují možnost, že by ministerstvo mohlo navrhnout bezpečnostního analytika Daniela Koštovala, který dříve působil jako náměstek ministra obrany a s prací na ambasádě má zkušenosti.