Zatímco píšu tento komentář, za okny víkendového vlaku IC Sobieski z Varšavy do Vídně se míhá „krajina posedlá tmou“: Horní Slezsko, obří aglomerace, která je průmyslovým centrem Polska. Horní Slezsko je země, skrze niž opakovaně prošly dějiny, bohužel si jí teď při pohledu z vagonu ale moc neužijete. Za okny převažuje šedobílá mlha, která ovšem není neškodnou říční mlhou stoupající z rybníků a slatin kolem Odry. Je to hnusný, v krku škrábající smog. Současná kvalita ovzduší v Polsku prý je rekordně špatná. Další podobně velký oblak čoudu je údajně až v Indii, tedy zemi, kterou si vůbec nikdo na světě nespojuje s dobrou péčí o životní prostředí.

Sousední Moravskoslezský kraj, jehož hranici nechrání žádné hory, to schytává takříkajíc z druhé ruky, protože proudění vzduchu nemá žádný respekt vůči cedulím UWAGA GRANICA PAŃSTWA. Ironií osudu letos zkrachovala Nová huť – Liberty, významný znečišťovatel ovzduší, ale „po čuchu“ byste to v ulicích Ostravy na sklonku roku 2024 rozhodně nepoznali. Pásmo špatného vzduchu se táhne až někam k Hranicím na Moravě.

Polská vláda si tento problém uvědomuje a chce jej ve středním časovém horizontu řešit výstavbou několika jaderných bloků. Je dost paradoxní, že česká vláda, v zemi, která už úspěšně několik reaktorů provozuje a chce rovněž stavět další, s tou polskou tyto kroky prakticky nekoordinuje. Právě někde mezi Bohumínem a Ratiboří nebo třeba Opavou a Hlubčicemi by se pár malých jaderných zdrojů hodilo mít – a klidně by mohly být postaveny společnými silami a ze společných peněz, ku prospěchu obou zemí. Jaderná elektrárna Odra nebo třeba Jaderná elektrárna Vladislava Jagellonského, když už bychom chtěli být pompézní – jen aby už stála a vyráběla čistější elektřinu.

Brňany momentálně vládnoucí v Praze to třeba příliš nepálí, ale ten milion českých občanů žijících v severovýchodním koutě republiky už si zimního Mordoru bez Saurona užil dost. Toto je přesně problém překračující státní hranice, s nímž místní orgány mnoho nenadělají. Haló, nechcete jej prosím vás řešit?