Náš nizozemský kolega Fred říká: „Můj otec nás opustil loni v devadesáti a říkal, že takovou sklizeň nepamatuje.“ Co by asi říkal letos, kdy soustavné deště zaplavily třináct tisíc hektarů tulipánových polí a stojící voda v řádcích způsobila na různých místech Nizozemska značné škody. Na písčitých půdách jde o pokles v desítkách procent, ale na jílovitých je to obráceně. Tam se počítají spíš zbytky. Sedíme nad letošní objednávkou a ukazujeme si fotky prořídlých polí, na kterých chybějí rozsáhlé části jako vypálené laguny po stojící vodě, která utopila cibule. Padají jména jednotlivých světoznámých tulipánových odrůd, které se staly obětí letošní pohromy, protože jejich producent měl pole pod vodou.

„Objednali jsme u něj šest set tisíc odrůdy Strong Gold, jedné z nejlepších žlutých, poslal jich osm tisíc, osm tisíc!“ Fred skoro křičí. „Ani nám nebere telefon. Nedivíme se mu. Je to největší producent, to se nedá ničím nahradit.“ Ukazuje nám, co z tulipánů na volném trhu zbylo. Letos je to neobyčejně krátký seznam. Během následujících týdnů bude patrně brzy rozebrán. Možná během dnů. Špatné zprávy se šíří rychle a panika je trochu namístě. Aspoň narcisů bude dost.

Nizozemsko vyprodukuje ročně čtyři až šest miliard cibulovin, patří mu nezpochybnitelný prim v jejich produkci. Zdánlivě nevýznamnou produkci najdeme v Litvě a v Polsku, za legendární lze považovat tulipánové pole v Kašmíru. Nizozemské problémy s vodou v polích tu nejsou ale prvně, extrémní deště vedou k celému komplexu důsledků souvisejících s degradací půdního profilu nebo proplachováním hnojiv. Ano, to souvisí přesně s obsahem dusíku, který vzbudil před časem tolik vášní mezi místními farmáři, které vedly až k tvrdým střetům s pořádkovými silami. Celá staletí dobývají půdu z mořské vody, a nakonec je dostane na kolena déšť? Problém se samozřejmě netýká jen cibulovin, ale celé zemědělské produkce. Specifikem této země je totiž regulovat hladinu spodní vody na významné části svého území. Mnoho měst a městeček takříkajíc plave a při velkých přísušcích v roce 2018 začala hladina nebezpečně klesat. Problémy zemědělců a zahradníků se pak zdají nicotné v porovnání s ohrožením infrastruktury a budov. Tehdy musely provincie vodu dočerpávat ze severu, aby nedošlo k fatálním škodám. Nyní musejí hladinu podzemní vody zvedat, protože ji prostě není kam včas odvést. Již po dekády se mluví o tom, že některé části Nizozemska bude nutné jednou opět pustit moři, až se hladina zvedne přes únosnou mez. Tenhle scénář asi nikdo nečekal a je vlastně jen štěstí, že s důsledky změny klimatu zápolí země, která má s kolektivním rozhodováním tak racionální zkušenost.

Kdo bude pěstovat tulipány? Neskončí to jako s legendárním banánem Cavendish? Totální kolaps? Nezačneme pěstovat tulipány u nás? Nizozemci to zcela jistě nevzdají, ale česká stopa v tulipánových řádcích existuje nejen z časů Rudolfa II. Z oblasti Hillegomu a Haarlemu se vozí cibuloviny do českých zemí již od konce 19. století a zahradník na Botiči Jan Böhm zaujal Prahu svými hyacintovými pláněmi již před světovou válkou. Dovozem se zabývaly desítky firem a od padesátých let dvacátého století jsme také měli několik šlechtitelských stanic. Právě ve vývoji nových odrůd se nám dařilo víc než v pěstování, a tak i do socialistických měst se nakupovaly holandské tulipány za valuty. Nizozemsko bylo také velkým sponzorem výstavy Flora Olomouc, což mu zajistilo nekonečný obdiv a odbyt v českých městech trvající podnes. Až si budete kupovat na podzim odrůdy Rajka, Havran nebo Gavota, vězte, že mají český kořínek.