Jak chudák do ještě větší bídy přišel
Bývalý řidič Luboš věřil tomu, že po pětačtyřiceti letech za volantem bude mít konečně klid. Důchod okolo třinácti tisíc a dvoupokojový byt ve strakonickém paneláku byly pro rozvedeného muže příslibem, že už ho v životě nečeká žádné dobrodružství. Jenže pak se něco stalo. Čistý nájem vyrostl přes pět tisíc měsíčně, zdražily energie a to znamenalo, že se musí obrátit na pracovní úřad s žádostí o podporu, aby měl vůbec na jídlo, nemluvě o pár pivech v místní restauraci. Tak to ještě nějakou dobu fungovalo, jenže pak přišla zpráva, že se podpora snižuje na polovinu. Nezbylo než se přestěhovat do garsonky ve vedlejším baráku, ovšem Jobovým zvěstem ještě nebyl konec. Úřad vyzval sedmašedesátiletého muže, ať si najde zaměstnání, jinak o podporu na bydlení přijde úplně. Soukromé podniky penzistu odmítly, ovšem úředníci ho poslali na radnici, kde mu přidělili úklid náměstí. V hospodě se dočkal vtipných doporučení, jak správně držet koště, a tak tam přestal chodit. Nakonec ho z nejhoršího zachránil synovec, údržbář strakonické nemocnice, který u známého lékaře zprostředkoval potvrzení, že s páteří poškozenou celoživotním sezením za volantem nemůže vykonávat fyzickou práci. Na to, aby ve své garsonce seděl u televize a v pěkných letních dnech pokuřoval na zápraží, mu zbylo peněz právě dost.