Jiří Peňás - Redaktor Echo24.cz

/

Články autora

Totalita s lidskou tváří

Rozhovor s francouzskou historičkou Muriel Blaive se stal záminkou k novému kolu dlouhodobé polemiky, v jakém to režimu jsme to tehdy vlastně žili. Jde samozřejmě o to, jaký ten „starý režim“ byl a jak ho nazvat, což není jen nějaký teoretický problém. Klíčové je slovo totalita.

Osudová na rozladěném pianu

Nakladatelství Knižní klub vypisuje už dvacet let svou Literární cenu. Soutěžit o ni může rukopis, který je anonymně zaslán do redakce a vybrán porotou. Zatím asi nejzajímavějším vítězem se v roce 2009 stala novela Bílej kůň, žlutej drak, a to především proto, že se z údajné první české spisovatelky vietnamské národnosti Lan Pham Thi krátce po vyhlášení ceny vyklubal mystifikátor a Jihočech Jan Cempírek.

Pekařství über alles

Kolega Dan Kaiser píše vedle nejspíš kriticky o Německu, k čemuž bych se i v něčem přidal, ale já tady zaměřím svou pozornost na něco, co je na té zemi úžasné – a je toho pořád dost –, ale o čem se běžně jen tak nepíše.

Ze všeho nejdůležitější je se narodit

Svatý Augustýn pravil: Inter faeces et urinam nascimur, rodíme se mezi výkaly a močí, a Bohumil Hrabal, který měl ten výrok tak rád, to vždy doplňoval – a přesto jsme nádherní. Porod je základní, de facto nejdůležitější událostí našeho života, při níž jsme přitom naprosto odkázáni na někoho druhého.

A přece je louka modrá, nebe zelené, mraky žluté

Před osmdesáti lety byla pronesena asi nejcitovanější, a tím zřejmě i jaksi nejslavnější kritika moderního umění. Jejím terčem se stali umělci, kteří malují obrazy, kde „louka je modrá, nebe je zelené, mraky sírově žluté, a každý je za blbce“. Takoví umělci „produkují cosi jako odpad“, nikdo jim nerozumí a oni sami „nejsou schopni doložit právo na existenci bez nabubřelého návodu k použití“.

S Bobem Dylanem v hotelovém pokoji

Je jasné, že místo Boba Dylana v dějinách světové kultury bude jinde než ve výtvarném umění. S ambicemi tohoto druhu on ostatně ani nepočítal a nepočítá. Jeho malby a kresby jsou spíš vedlejším efektem geniálního talentu (Dylan má rysy génia), jenž je ovšem tak komplexní, že se projevuje i v nich, i když jen tak jakoby náhlým a rychlým dotekem.

Vzpomínky na to, čím jsem nebyl

Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.

Smrt na jihu aneb Okurka ve Znojmě

V Praze jeden den výjimečně pršelo a já měl tři dny na to někam jet, tak jsem se řídil podle meteorologické mapy, kam tlaková níže nezasahovala, a to byla jižní Morava. A tam město v tomhle státě asi duchem nejjižnější, které je i po teple, žáru a potu čili znoji pojmenované, tedy Znojmo.

Jak Klusák donutil Daliborka housti

Film Svět podle Daliborka ještě před tím, než byl uveden na festivalu v Karlových Varech, už kolem sebe vytvořil atmosféru dohadů, nejistot, jisté podezíravosti, co Vít Klusák, režisér filmu, tentokrát narafičil. Klusák je typem „dokumentaristy“ mystifikátora, který do reality vstupuje řekněme kreativním způsobem.

Starší články