Už několika generacím českých žen se pod jeho pohledem podlamují kolena. Mnoho českých mužů by si přálo být jako on, tak aspoň kouří jednu cigaretu za druhou a občas si zvednou brýle.

Ano, velké životní mety dosáhla minulý týden jedna z nejvýznamnějších osobností zdejšího společenského života, herec a prezident filmového festivalu v Karlových Varech Jiří Bartoška. Sedmdesáté narozeniny oslavil navzdory náročnému životnímu stylu náročně. Slavil je v kondici právě zralého muže, jenž se chystá na své zlaté období, na svoji nejlepší sezonu.

Jiří Bartoška ale nezáří jen svým zjevem a nehypnotizuje pouze pečlivě pěstovaným zahuleným hlasem. Je vskutku charakterní a osvícenou osobností, které tak často představoval ve filmu a televizi, například v trilogii o lovcích mamutů. I on začínal na divadle, nejprve v ústeckém Činoherním klubu, více než dvacet let pak působil v Divadle Na zábradlí, které v roce 1991 vyměnil za Divadlo Bez zábradlí. Významný part také odehrál v listopadových událostech v roce ’89, kdy patřil k hvězdám lidových shromáždění na Václavském náměstí, takže když vyhlašoval kandidáta OF na prezidenta Václava Havla, nejeden občan se musel smířit s tím, že jím nechce být on sám.

S minulým režimem si nezadal a neohýbal se. Se ctí prošel komunistickým obdobím, které zasáhlo první polovinu jeho tvůrčího života, a úspěchů dosáhl, aniž by musel skládat úlitby režimu.

Neméně významnou roli sehrál jako prezident filmového festivalu v Karlových Varech, z nějž se svými „dětmi“ vytvořil skutečnou instituci a nejvýznamnější společensko-kulturní událost v zemi. Karlovarský festival, který vede úctyhodných 23 let, není jen jeden z pěti áčkových festivalů na světě, ale je jedinečný i svým propojením světa tisíců běžných filmových fanoušků na jedné straně a filmových hvězd a vlivných lidí na straně druhé. Festival je unikátní také tím, že přes permanentní ohrožení, které plyne z neustále se proměňujícího osudu hotelu Thermal, epicentra akce, je nejstabilnějším společenským termínem v zemi. Každý ví, že první týden v červenci se „má být“ ve Varech.

Ve své polistopadové historii přežil – festival i Bartoška – bez ztráty lesku tři prezidenty republiky, jedenáct předsedů vlád, patnáct ministrů kultury, ale také několik šéfů společnosti ČEZ, hlavního sponzora festivalu. Jde v naší zemi o naprosté unikum, které je rozhodujícím způsobem spojeno s Jiřím Bartoškou, jenž umně využívá výhody, že festival není státní, protože všude, kam zasahuje moc politiky, přijde pohroma, v lepším případě změna.

Sílu jeho osobnosti ilustruje i to, s jakou nonšalantností si poradil s rivalitou dvou Václavů, Havla a Klause, kteří oba na festival rádi jezdili. Jiří Bartoška si nikdy nenechal diktovat, stejně jako se nechal vlákat do pasti, aby si mezi oběma Václavy vybral. I oni to respektovali. Ať dál zůstává náš Barťák plný sil i s touto krajinou.