Hvězdou tuzemských sociálních sítí se minulý týden nikoli poprvé stal... mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Jeho výkon (přesněji řečeno nevýkon, či parciální výkon, nebo jak to mlčení ve věci prezidentovy hospitalizace nazvat) byl ale natolik výrazný, že už byl dostatečně zpravodajsky i názorově pokryt. To nám uvolňuje ruce k analýze podstatných jevů na světové scéně. Především – a nijak překvapivě – to bude otázka natékání gonád (vulgo koulí) na Trinidadu.
Diplomatická megaroztržka mezi Francií a anglosférou (Austrálií, USA, Británií) je jednou z těch příležitostí, kdy si člověk s pokorou uvědomí, že na země se staletou tradicí vysoké kultury prostě nemáme. Ta rafinovaná proradnost! Ta šťavnatost urážek! Západní diplomaté kdysi poučovali postkomunistické země, že chtějí-li vstoupit do moderního světa, musí se povznést nad staré křivdy a spory. Ale možná jen neměly tak kvalitní staré křivdy jako Francouzi a Anglosasové
Ministryně financí Alena Schillerová neoplývá hlubokým porozuměním ekonomice. Projeví se to spolehlivě skoro vždycky, když vyrazí z bezpečného terénu berní úřednice sčítající příjmy a výdaje státu do mnohem komplexnějšího terénu, který jde za účetní logiku. Marketingoví experti hnutí ANO pak trnou, co paní ministryně zase napovídá. Z jejího vystoupení v České televizi v neděli 19. září museli být vyděšeni.
Ještě nedávno vypadal náš politický provoz téměř idylicky. Po odeznění jarní vlny covidu veřejný prostor zaplňovali Rusové ve Vrběticích, radní v Radě ČT, Andrej Babiš junior a podobně. Teď, dva týdny před volbami, se znenadání ohlašuje budoucnost, která pro nás má vážnější témata. Česká národní banka si dělá starost o inflaci, která by do konce roku mohla vystoupat k pěti procentům. Brutálně, mnohem víc, než je celková inflace, podražily stavebniny. Mnohem víc roste i cena elektřiny. Zdražuje se u nás, zdražuje se v Německu a ještě dál. Z Británie přicházejí těžko uvěřitelné zprávy.
Lidovci, což je strana, která z hlediska složení elektorátu je nejspíš nejmírnější stranou v téhle zemi, občas rozpálí do běla tu složku obyvatelstva, která se o sobě domnívá, že je složkou nejsvobodomyslnější. Tedy takzvané liberály. Tradičně se tak stane v okamžiku, kdy se lidovci přiznají, že se obtížně smiřují s představou plně rovnoprávných sňatků mezi lidmi stejného pohlaví.
S tím nepočítali, že se ještě před volbami začnou vynořovat témata zdražování a inflace, od nichž je to tematicky už jen krok ke klimatické politice, emisním povolenkám a New Green Dealu Evropské unie. Mysleli si, že se promlčí k volbám a čas obyčejně věnovaný na normální kampaň o skutečných tématech vyplní – čím vlastně? Čím vlastně oba středové opoziční bloky vyplňují kampaň?
Vynechám tu věc s chladnutím planety i dinosaury a začnu tím, že člověk si u řeky vykácel les, postavil dům, zoral pole, opekl prase, zasadil jabloň a uvázal psa. Druhému se to zdálo jako dobrý nápad a začalo město. Kultura. Divokou květenu kultivovat byla fuška a největší práci jsme odvedli na jabloni nebo ještě lépe na růži. Zatímco jablko je docela užitečná věcička, růže báječně zbytná svou krásou.
Opozice předevčírem oprávněně vyjela po Andreji Babišovi, jehož fotografie se tři týdny před volbami ocitla v masově rozmnožené brožurce Všeobecné zdravotní pojišťovny. Větší skandál spojený se zdravotnictvím však včera odhalil Reflex. Skandál je to jen zdánlivě prošlý, nahrávka z porady právníků ministra Adama Vojtěcha s členy legislativní rady vlády vznikla letos 14. června.
Dvacet let po 11. září mnozí uživatelé na sítích vzpomínali, jak se v ten den o útocích dověděli, jak tu zprávu vstřebávali, na co mysleli. Při setkáních s těmi vzpomínkami snadno mohlo dojít k „přetížení mnohostí“, nebo jak to říct. Všechna ta vyprávění, v nichž se toho fakticky moc neudálo, mohla po chvilce začít působit až únavně a monotónně.
Spory o městskou cyklistiku v Praze mají už svůj zaběhaný ráz. Ze zastánců představy, že každý si může vystačit s dopravou na kole, se zpravidla vyklubou mladí lidé bez závazků, které starší spoluobčané upozorní na to, že ne vše lze obstarat na kole. To není překvapivé, protože exponenti podobných hnutí bývají pokrytci. Oni sami tomu říkají, že „problém je systemický“.
Je to typická ukázka degenerace, kdy se z rétoricky deklarované snahy o svobodnější podnikání stane podnikání víc nesvobodné a regulované. Nejvyšší správní soud právě rozhodl, že snaha Evropské unie o liberalizaci poštovních služeb skončila v podání českých poslanců výrazně větší regulací. Po letech tak ukončil spor mezi českými úřady a zásilkovou firmou PPL, patřící do německé zásilkové skupiny DHL.
Klíma byl zakázaný, ale nebyl v tom ostrém slova smyslu disidentem, což SNB nebránilo jeho rodinu otravovat. Nepodepsal Chartu 77, ale choval se, jako by tak učinil. Účastnil se vydávání samizdatu, bytových čtení, spisovatelských setkání pod dohledem, poznal zlatá řemesla jako prodavač kaprů, zametač, saniťák. Klíma má to privilegium, že byl a je z velké spisovatelské šedesátnické plejády nejmladší. Zítra mu bude devadesát.
