Jakkoliv je pro nás tématem posledních dnů hlavně splašená koruna, pro eurozónu je to spíš inflace. Prezidentka ECB Lagardeová totiž podle svých čerstvých slov očekává, že inflace se letos stabilizuje a pak postupně zpomalí. Prý sice zpomalí méně, než se až dosud čekalo, ale zpomalí. Nu – to je výrok Chytré Horákyně.
Nová politická garnitura je u vlády měsíc. Ale žijeme v tak neobvyklé době a nové skutečnosti se do našich životů derou s takovou vehemencí, že o nějakých sto dnech hájení pro vládu nemůže být řeči. Přebrala řízení ve chvíli, kdy stát zasahoval bezprostředně do života ohromné skupině lidí. Tito lidé nemohou své životy na sto dní přerušit a čekat, až se noví ministři zorientují a čeho se dobere premiér. Běží jim životy.
Na otázku Kde budete šetřit a snižovat ty obrovské schodky státního rozpočtu, do nichž Českou republiku stáhla vláda Andreje Babiše? především koalice Spolu a její lídr Petr Fiala odpovídali: Především omezením všech možných dotací, které stát poskytuje přímo firmám.
Jedním z jevů, které provází demokracii už od jejích počátků, je ztráta smyslu pro to, kdy skončit. Dříve úspěšní politici kandidují do předem ztracených voleb a potápějí svoje strany, aniž by si byli schopni přiznat, že je čas od něčeho couvnout. Tentýž problém, ale v mnohem větším měřítku máme s pandemií covidu. Nemůže trvat věčně, tudíž jednoho dne nevyhnutelně skončí přechodem do endemického stavu.
Divné je, že za toto naprosto zpackané vyšetřování a posléze uměle protahovaný proces nikdo nenese zodpovědnost. Odpověď je zčásti daná tím, že mířit by se muselo vysoko. Připomeňme, že Parkanovou a Staňka za nákup španělských dopravních letadel Casa pro českou armádu začal v roce 2011 (!) trestně stíhat plukovník Jiří Mazánek. Na stíhání dohlížel Jan Kořán z Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Energetika je jedním z největších témat, jež bude muset přinejmenším v prvních měsících svého vládnutí řešit vláda Petra Fialy. To téma si nevybrala. Spadlo na ni. Už v roce 2019, kdy se Evropská unie za pasivního přihlížení předchozí vlády Andreje Babiše rozhodla k cestě k bezuhlíkové ekonomice. Poté, co Evropská komise začátkem roku rozhodla, že zařadí v takzvané taxonomii, což je kádrování zdrojů na čisté a špitavé, atomovou energii mezi čisté, zelené zdroje, je zřejmé, že pilířem naší energetické budoucnosti je jádro.
Velkou záhadou či tajností dneška je, zda omikron je, či není jiné, tedy moderní, chcete-li postmoderní (to zní lépe), jméno pro rýmu. Zdá se, že ano. A jen pár odvážných má tu kuráž to vyslovit. Třeba já! Takže žádný omikron, ale rýma, víte. Staré slovo z francouzské rhume, a to z latinského a řeckého rheuma, znamená tok slizu, odvozený z řeckého rheo, což znamená teču… Pěkné ne? Jenže slova jsou jako šatstvo, obnosí se, ošoupají a jsou sklony je vyměnit a nahradit něčím, co lépe zní.
Přesvědčivé vítězství Ivana Bartoše nad jeho komunistickou vyzývatelkou v souboji o vedení Pirátů potvrzuje, že komunismus má u nás menší přitažlivost, než by se podle jeho hlučných zastánců zdálo. To americká levice má se slovem socialismus větší potíže. Nedávná zpráva průzkumníků z firmy Eequis Research zkoumala, proč se v roce 2020 přiklonilo k Donaldu Trumpovi víc hispánských voličů než v roce 2016. Hrálo v tom sice roli víc faktorů – Hispánci zejména souzněli s Trumpovou snahou udržet ekonomiku otevřenou navzdory covidu
Mnoho komentářů inspirovala zpráva o komunistickém přesvědčení adeptky předsednictví Pirátů Janky Michailidu. Kolovaly především screenshoty pirátského fóra, kde se hrdě k vágně definovanému komunismu přihlásila (viz Echo týdne). Z té konfese pirátské funkcionářky mě ovšem zaujala ještě jedna vysvětlující pasáž. „Abolishment duševního vlastnictví je neoddiskutovatelná součást pirátství a jeden z hlavních strugglů pirátského hnutí proti kapitalismu.“ Ilustruje samozřejmost, s jakou do projevu některých lidí pronikají anglické termíny.
Kosmopolitní Bulhar Ivan Krastev je jeden z nejzajímavějších politologů dnešní doby. Přestože sám sebe řadí k liberální moderní levici, nepodléhá jejím předsudkům a z nadhledu je schopný pitvat současnou západní společnost a velmi přesně upozorňovat na její rozkladné tendence. Teď přichází s brilantní, rozsáhlým výzkumem veřejného mínění podloženou analýzou, jak covidové restrikce vlád polarizovaly a rozložily evropskou společnost. Vydal ji v think-tanku European Council on Foreign Relations.
Celosvětový boj s covidem má i své globální chvilky, tak jako minulý týden příběh Novaka Djokoviće. Jeho snahu zahrát si na grandslamovém turnaji Australian Open sleduje celý (vyspělý) svět. Čtyřiatřicetiletý Srb, jednička světového tenisu, se jak známo před časem odmítl vyjádřit ke svému očkovacímu statusu. Je to moje „soukromá věc“, odpověděl podobně jako u nás před volbami kandidát Pirátské strany na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Samozřejmě z toho plyne, že Djoković očkovaný není. Nákazu čínským virem prodělal už předloni v červnu. O. k., podle dnešního stavu poznání takto časově odlehlé setkání s virem nevylučuje možnost reinfekce. Ale tenista – jak se ukázalo po jeho internaci v Melbourne a poté, co se do věci vložil jeho právnický tým – byl opět pozitivně testován týden před Vánocemi.
I lidé, kteří poslední dva roky, včetně těchto dní, považují za dystopii a zlý sen, často předpokládají, že se z něj v dohledné době probudíme. Je to možné, dokonce mírně pravděpodobné. Protože pokud vlna omikron, tento „plamenomet“ (Vlastimil Válek), projede českým obyvatelstvem rychle a bez větších škod, a nová vláda pak režim přesto všechno nezruší, půjde už to i před dějinami čistě na její účet.
