Vláda postaví 12 dálnic. Na každé aspoň kilometr
Měřeno počtem slibů, nastupuje nejvýkonnější vláda polistopadové historie.
Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
Měřeno počtem slibů, nastupuje nejvýkonnější vláda polistopadové historie.
Vznik vlády trestně stíhaného premiéra s podporou komunistů přináší řadu nebezpečných momentů od ohrožení právního státu po obrat v zahraniční politice.
Bude nová vláda pomáhat chudým, anebo jim naopak utáhne kohoutky? Na této dělicí čáře se střetnou strany nové vládní koalice. Otázka je zásadní zvláště pro sociální demokraty, kteří musí prokázat, že do vlády nešli jen s vidinou teplých míst na ministerstvech, ale v zájmu svých tradičních klientů.
Věrní čtenáři Tří mušketýrů si větu pamatují dodnes. „Vše, co nositel tohoto listu vykonal, učinil na můj rozkaz a pro blaho Francie,“ napsal románový kardinál Richelieu do pověření agentky mylady Winterové, která pak mohla beztrestně porušovat zákony. Věta z dobrodružné knihy může posloužit jako klíč k rozsudku Krajského soudu v Praze, který dal koncem dubna za pravdu bývalému policistovi Jiřímu Komárkovi.
Svými hlasy pro důvěru kabinetu Andreje Babiše vyzvou poslanci zároveň k tažení proti církvím.
Čemu už mám věřit, když nemůžu věřit ani švindlu?
Svět funguje jinak, než jsme si dosud mysleli. To musí uznat všichni, kdo věřili, že opozice porazí v prezidentských volbách dosavadního vládce Turecka jménem Recep Tayyip Erdoğan. Není pochyb, že přes zprávy o nepořádcích na východě země proběhly volby v zásadě regulérním způsobem.
Skoro třicet let od převratu, který měl ukončit neblahý experiment řízené socialistické ekonomiky, je česká společnost totálně závislá na dotacích a dávkách. Nepříjemný fakt potvrzuje podrobné šetření SILC o životních podmínkách českých domácností.
Ministři se poprvé sejdou ve středu a ze Strakovy akademie zamíří na Pražský hrad, kde budou prezidentem jmenováni.
Na každého, kdo koncem května otevřel stránky iDnes.cz nebo Blesk.cz, vykoukla z banneru hlava premiéra. Tvářil se energicky, což ještě podtrhl nápis: „Naše vláda investuje jako žádná jiná v historii této země!“ Byla to šokující zpráva po dlouhém období, kdy státní investice pouze klesaly. Teď nastoupila jednobarevná vláda Andreje Babiše a už za pár měsíců všechno obrací k lepšímu. Její ministři dokonce trhají historické rekordy.
Na východ, nebo na západ? S nezávislou justicí, anebo bez ní? Odpovídat, jak se v těchto otázkách zachová očekávaná vláda, je stejné jako věštit z kávové sedliny.
V den vydání tohoto čísla Týdeníku Echo to bude osm měsíců od parlamentních voleb. V neschopnosti sestavit vládu s důvěrou parlamentu se tedy už Česko může pomalu měřit se zeměmi jako Belgie nebo Kambodža.
Byl to dvousetprvní den od voleb roku 2006, když podruhé jmenovaný premiér Mirek Topolánek přinesl prezidentovi Václavu Klausovi seznam ministrů vlády, se kterou pak měl 30 měsíců řídit Česko.
„Míra znechucení mladých kolegů nad stávajícím stavem zdravotnictví se ukázala natolik vysoká, že nikdo nehodlá trávit volný čas diskusí na toto téma,“ odmítli představitelé spolku Mladí lékaři účast v Salonu Týdeníku Echo o útěku personálu z nemocnic. Jiní doktoři tento postoj chápou, přesto se nevzdávají naděje, že se poměry ještě mohou zlepšit.
Idylu Slovinska neohrozili migranti, populisté ani volby.
Dvě okrajové změny sociálních zákonů a hned k tomu svolávat mimořádnou schůzi sněmovny?
Někde už to musí prasknout.
Podmínkou pro sestavení vlády se stal návrh komunistů zdanit církvím náhrady za majetek, který jim rovněž komunisté po roce 1948 odcizili a který nemohl být po listopadu 1989 vrácen. Tím si kabinet vznikající dohodou ANO, sociálních demokratů a KSČM koleduje o nálepku proticírkevní nebo protikřesťanská vláda.
Pravidelný sobotní trh na náměstí v rakouském Freistadtu má pravidelné účastníky.
Koncem dubna přivezla rychlá záchranná služba do nemocnice v okresním městě pacienta s teplotou 39,8 stupně a s fialovou, místy úplně černou nohou. Na vozíku se dostal k příjmu, kde ho poslechem a prohlédnutím nohy vyšetřil ukrajinský lékař. Ve zprávě konstatoval, že pacient má cukrovku druhého typu a používá kardiostimulátor, nohu doporučil ledovat a předepsal lehčí antibiotika. Do rána se stav nezlepšil a pacient se nechal odvézt do krajského města. Tam lékaři zjistili, že nohu diabetika napadla růže.
Pátek opravdu nebyl pro Evropskou unii šťastný den. Právě toho dne začala platit Trumpova cla na evropskou ocel a hliník, v Itálii nastoupila euroskeptická vláda a ve Španělsku byl v sedmém roce vlády odvolán premiér Mariano Rajoy.
Jako po jaru přichází léto a následuje podzim, tak mají své fáze evropské dotace. Nejdříve se dlouhé měsíce připravují pravidla, kdo o ně smí žádat, pak se pomalu rozjíždí proces schvalování projektů, a poté dojde ke skandálu, při kterém se zjistí, že systém nefunguje. Čerpání dotací se pak zastaví.
Manželům Novákovým je přes sedmdesát a léta bydlí v činžáku na konci Žižkova. Také jejich skromný život se i při rostoucích cenách za jídlo a benzin zlepšil, když se každému z nich zvýšil důchod o tisíc korun. Před koncem roku 2018 však přichází Jobova zvěst. Sociální úřad jim píše, že podle nového zákona, který nedávno odhlasoval parlament, přijdou o dávky na bydlení. Z měsíce na měsíc se jim rozpočet sníží o tři tisíce korun.
Základní poučení z lánského extempore zní, že pozitivním výsledkem svého referenda sociální demokraté nepotvrdí vznik vlády, ale pouze se vydají na milost a nemilost premiérovi s prezidentem.
Obletovaná nevěsta se zdráhá a nikdo neví, jestli půjde k oltáři. Stejně tak se při referendu, ve kterém sociální demokracie rozhoduje o účasti ve vládě, objevují maximálně předpovědi, že to bude těsné. Jistý je pouze scénář pro případ, že ČSSD bude souhlasit. Až nevěsta řekne v kostele „Ano“, bude postavena k plotně a rychle na ni zapomenou i největší lichotníci.
Po desítkách tendrů, kterými v uplynulých měsících rozdělovaly své zakázky státní Lesy ČR, se stal dominantním lesníkem premiér Andrej Babiš, resp. koncern Agrofert, který ovládá
Události na pražské radnici mají dobrou šanci na vysoké umístění v historii komunálních karambolů. ANO a sociální demokraté se rozhodli vyloučit z pražské koalice uskupení tří malých stran, které tvoří s lidovci a Zelenými ještě Starostové a nezávislí (STAN). Chtěli k tomu využít pravicové opozičníky z ODS a TOP 09, dokonce dostali příslib pomoci, ovšem nakonec nedokázali manévr uskutečnit.
Čtyřsetleté výročí druhé pražské defenestrace má relativně velký ohlas v celé Evropě a zvláště v Německu.
Většina Čechů v říjnu zvolila Andreje Babiše, vůbec jim nevadilo trestní stíhání v případu Čapí hnízdo, proto musí být premiérem a ostatní parlamentní strany se tomu musí podřídit.
Z úlu vyletí včelka Mája a vesele si zpívá. Doletí na pole s řepkou, nadýchá se pesticidů, spadne a je po ní. Na tragickém osudu televizní postavičky ilustrovala německá veřejnoprávní televize, jak jedy užívané zemědělci ničí vše živé v přírodě. Zvláště to mají na svědomí ďábelské glyfosáty, které je třeba okamžitě zakázat.