Jedno z hlavních pátrání, která podstupuje snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, je to po aktuální podobě vztahu člověka a boha. Přesněji: směle se táže, zda bůh, jehož osudem bylo zjevit se a zázraky konat v současné západní demokracii, jež si potrpí jakoukoli nezvyklost jaksepatří diskutovat, by přece jen neměl na své schopnosti krapet a dobrovolně rezignovat.

Tedy nepřizpůsobit je zákonným normám společnosti, kterou se rozhodl svými divy přivádět k úžasu. Ještě jinak vyjádřeno: klade otázku, co by dnes Prometheus vytáhl jako trumf, jímž by dorovnával lidské schopnosti božským. A přichází s názorem, že aspoň zpočátku by se nepokoušel krást oheň, nýbrž dal prostor polis, aby na pravidla jeho držení vydala vyhlášku.

Ve snímcích o Supermanovi to není nové téma, ale prvním filmovým setkáním tohoto hrdiny s kolegou Batmanem tentokrát je velmi zintenzivněné, a navíc – tak jako kterémukoli jinému dílu – mu na viditelnosti přidávají kontexty. V těch tuzemských je roztomilé, že film do kin vstoupil zrovna na Zelený čtvrtek, totiž v den, kdy Bůh oplátkou za své zázraky byl zajat v Getsemanské zahradě a zbaven svobody. Vtipné je, že se u nás začal promítat ve zjitřených chvílích kolem návštěvy čínského prezidenta a výroků českého prezidenta zpochybňujících partnerství České republiky s Evropskou unií a Spojenými státy. Oba prezidenti tu vyznívají jako bytosti nepřátelské; ten český jako záporák Lex Luthor a jeho čínský soudruh jako kryptonský generál Zod, před jejichž řáděním myslící, cituplnou a soudnou bytost zachrání už jenom superhrdinové. Podobná přání přinášejí taky vzpomínky na předvolební tažení Donalda Trumpa – zkrátka víra v pomoc boží prozřetelnosti je při sledování filmu neodmyslitelná. Ostatně na jeho teologický základ těžko nemyslet už kvůli vzrušeným dohadům, které jeho uvedení provázejí mezi příznivci jednoho i druhého hrdiny. Fanoušci Supermana i fanoušci Batmana se mezi sebou obviňují z předpojatosti a zaslepenosti vůči kvalitám druhého a slabinám svého, dorážejí na sebe a příliš se nevnímají, takže výsledný dojem z těchto debat není, než že jde o přihlížení sporu dvou dogmat. Neústupnosti obou stran je škoda právě proto, že světy obou hrdinů ve filmu fungují jako podklad k něčemu jinému; jejich střet (či spíš prolnutí) je zástupek k vyjádření politického komentáře.

Úloha civilistů ve válce

Začíná tam, kde končil předešlý snímek o Supermanovi, Muž z oceli (2013) téhož režiséra Zacka Snydera. Při souboji mezi Supermanem a právě druhým Kryptoňanem, generálem Zodem. Samozřejmě to nebyla tichá bitka v ústraní zapadlé ulice, naopak oba soupeři při ní zlikvidovali půlku města, nad jehož střechami se začali prát. To si však nakonec úlevně a vděčně vydechlo, že je zachráněno ono a vlastně i celý svět. Takže proč plakat pro těch několik možná desítek tisíc mrtvých, kteří při ní v troskách popadaných mrakodrapů nejspíš pomřeli. Vždyť je to obvyklý obrázek podobných snímků: adrenalin z válečného střetu přebíjí myšlenky na čerstvě padlé. Tuto optiku novinka převrací – nebo střet Supermana se Zodem vidí ve svém úvodu očima těch dole. Obyčejní lidé na ulicích, v práci, v kancelářích sledují dynamické dění na obloze a doufají, že jejich domu se některý z kotrmelců duelistů vyhne. Jedním z nich, výjimečný ovšem svým aktivním přístupem, s nímž místo aby prchal, se pokouší dostat co nejblíž ohroženým a nějak jim pomoct, je také miliardář Bruce Wayne. Tedy Batman v civilu. Sleduje peklo, které se kolem něj rozpoutalo, s hrůzou a vztekem v očích, zvlášť když se zbortí také dům, v němž sídlí jeho firmy a zaměstnanci. Vidí, že pád newyorských „dvojčat“ je nic proti tomu, co právě potkalo Metropolis. Je to tak rychlé a tak ničivé, že lidem pomáhá právě pouze Bruce Wayne, odkázaný na své ruce a intelekt, nikoli bravurně vybavený Batman, který vůbec nemá čas vyrazit ze své skrýše, protože nemá kdy se do ní dostat.

Na to však Wayne, pán času zdaleka nejen svého, není zvyklý. Bezmoc, s níž přihlížel vraždě svých rodičů, jíž jako malý chlapec nemohl zabránit, v něm nejen vyvolala duševní nemoc (to se není co divit po takovém zážitku), ale také odhodlání se do tohoto stavu už nikdy nedostat. Čili to bezmoc stvořila sen o nezdolném hrdinovi. A tak ve chvíli Supermanova triumfu se rozzuřený Batman mění v Promethea: polobůh začíná vymýšlet, jak sešněrovat, anebo rovnou zkrotit schopnosti nezvané nadpozemské konkurence. A má akorát tak čas, protože stárne. Toto skutečně je film s unaveným Batmanem, který ztrácí motivaci. Táhne mu na pátý křížek, cítí, že mise, kterou si zvolil, je nekonečná, protože řadoví zločinci jsou jako potkani – množí se příliš rychle, než aby šlo zbavit se jich napořád. Něco už zažil, nemá potřebu převlékat se neustále do kostýmu, a proto první polovinu se na scéně objevuje jenom Bruce Wayne. Ten v podání Bena Afflecka působí spíš než jako superhrdina jako analytik CIA Jack Ryan (toho si Affleck jednou taky zahrál). V obleku chodí na večírky, pozoruje cvrkot, získává data, u počítače je analyzuje. A ve skrytu duše doufá, že konečně potká ženu, s níž vydrží. Jeho druhé já ale po dvaceti letech v řemesle vymýtače ďáblů a lovce lidí cítí, že potřebuje novou výzvu, zanechat po osobě trvalý odkaz. Ergo: ukrást bohům oheň, v tomto případě Supermanovi sílu. Přitom pořád chce bránit svět, jaký je, včetně jeho ekonomického, politického i kulturního rozlišení, jakkoli o jeho nedokonalostech ví a trápí se jimi. Jenže touží udržet svět barevný, protože jedině tak v něm bude vidět jeho černý oblek.

Supermanovo rozpoložení je taky nezvyklejší než obyčejně: daří se mu v osobním životě, Lois sice pochybuje, že spolu mohou zůstat, aniž Clark může přestat být tím, kým je, ale naštěstí jí její milý v průběhu těch dvou a půl hodiny stopáže filmu dokáže tolikrát zachránit život, že dívka na svůj absurdní požadavek chodit s někým jiným, než koho miluje, zapomíná. V novinách je Clark standardně odsouván mezi přehlížené autory – oproti předešlým bílým šéfredaktorům mu neslevuje ani jeho první černý. Mezi prostým lidem je pořád oblíben pro své kousky, při nichž porůznu po světě zachraňuje životy. Zároveň mu ale na paty šlape americká senátní vyšetřovací komise, toužící nějak rozumově zkrotit jeho schopnosti. Čili objevují se pochyby o jeho Supermanově patřičnosti, o tom, zda lidstvo v době rozvinutého právního řádu potřebuje ochranu nadpozemské síly. A hlavně začíná cítit, že ho sledují oči konkurence. Stejně jako Bruce Wayne je přesvědčen, že Superman nesmí jednat jen tak ze své vůle a bez dalšího pověřování a řízení, je přesvědčen Clark Kent, že Batman je zločinec a násilník, který patří za mříže. Protože Superman pořád chce dělat svět lepší, přetvářet ho k čistotě. Usiluje stvořit černobílý svět, protože v něm nejlíp bude vidět jeho barevný oblek.

Úloha žen mezi supermuži

V podstatě v tomto pomalém, zadumaném, nesmírně vážném tónu (podporovaném tlumenými barvami světa obou hrdinů) uplynou dvě třetiny filmu. Ne že by v nich byla nouze o akci, ale i ta je neustále uklidňována nějakým dalším zlým snem či osamoceným rozjímáním jednoho z hrdinského páru. Jejich pasáže jsou střídány našlapováním Lexe Luthora, který ve ztvárnění Jesse Eisenberga je podán samozřejmě jako vynikající stratég, ale taky jako neurotický nerd. To znamená, že tu taky dochází ke střetu generací: Batmanův Gotham je město, které jakoby mizí ze scény, jeho unikátnost ustupuje slávě Metropolis, kde se ke slovu derou mladší. Bruce Wayne tedy v sobě musí vyřešit i svár, zda jako muž neukojených otcovských tužeb mladíky vytrestá, anebo se s nimi (nebo aspoň s některými z nich) spřáhne. To úsilí dostát cti svých otců, odjakživa určující pro Supermana i Batmana, je tu umocněno ještě tímtéž tajuplným vztahem Lexe Luthora k otci. Pravda, tahle rodinná konstelace filmu je obzvlášť depresivní, protože na všecky tři zpovykané nebo aspoň dezorientované chlapce tu zůstala jediná milenka Lois, a tu si zabral Superman, a jediná, a ještě navíc nevlastní matka: taky Supermanova. Až v závěru, náhle zbytečně komiksové poslední třetině filmu, se konečně pořádně odváže další dáma, další superhrdinka a příslib budoucích dějů: Wonder Woman. Kdo by pak bohům nerval oheň z ruky, že?

Ještě douška: začala tímto filmem série nakladatelství DC Comics, která má konkurovat seriálu Avengers od nakladatelství Marvel. Do jeho barevného a bezproblémového světa má věcný tón DC Comics daleko. Zároveň sázkou na skupinové dobrodružství, které by si premiéru mělo odbýt za rok (kdy má Ben Affleck znovu přijít se samostatným Batmanem, jehož si sám bude i režírovat), ale DC Comics vydává znepokojivou zprávu o kondici současné společnosti. Totiž s náboženstvím prý je to tak, že čím je společnost vyspělejší, rozumovější a sebevědomější, tím méně bohů potřebuje. Proto ostatně se polyteismus postupně zjednodušoval, slabší bohové zanikali, protože jejich schopnosti přecházely na bohy silnější, až zůstal Bůh jediný. A tak vracíme-li se k příběhům, v nichž už i Superman potřebuje pomoc lidské ruky, znamená to, že si přestáváme věřit?

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. USA 2016, 151 minut. Režie: Zack Snyder. Předloha: Jerry Siegel (komiks), Joe Shuster (komiks), Bob Kane (komiks), Bill Finger (komiks). Scénář: Chris Terrio, David S. Goyer. Kamera: Larry Fong. Hudba: Hans Zimmer, Junkie XL. Hrají: Ben Affleck, Henry Cavill, Amy Adams, Jesse Eisenberg, Diane Lane, Laurence Fishburne, Jeremy Irons, Holly Hunter a další. V kinech od 24. března.