Kresba zmizelá, zjevená i současná

Ještě pár týdnů lze ve vídeňské Albertině zhlédnout naráz dvě výstavy, jež se týkají kresby a jejichž exponáty od sebe dělí sto let. Dřív skončí výstava Drawing now – ta se věnuje současným pozicím v grafické tvorbě. Představuje 36 mezinárodních uměleckých pozic, v nichž ukazuje, jaká témata dnes umělci kresbou vyjadřují, a „prezentuje grafickou tvorbu v jejích pozoruhodných polohách a vyjádřeních“. Druhá expozice sotva začala, jmenuje se: Lyonel Feininger a Alfred Kubin. Umělci – přátelé. Zachycuje vztah autorů, kteří si po léta pilně korespondovali (ta korespondence je vystavena poprvé) a ovlivňovali se navzájem ve svých názorech. Výstava uvádí díla obou autorů, jež se našla v pozůstalosti toho druhého, i zachycuje přechod od úplného souznění autorů po jejich odlišný vývoj malíře (Feininger) a knižního ilustrátora (Kubin).

Výstava Drawing now trvá do 11. 10. 2015. Výstava Lyonel Feininger a Alfred Kubin. Umělci – přátelé do 10. 1. 2016. Albertina, Vídeň. www.albertina.at

Zmizelá Šumava slovenské pýchy

V kinech mají premiéru dva filmy, které oba krátce stojí za zmínku: v kultuře úspěšného fotografického a knižního objevování zmizelých Sudet se dalo čekat, že dřív nebo později přijde na řadu film. Je to tu, dokument Boží mlýny rekonstruuje proměnu Šumavy v desetiletí roků 1945 a 1955, kdy se z hor plných života stalo místo prázdné, oplocené, odkud lidé utíkali a kde za svůj útěk byli zabíjeni (rozhovory s někdejšími pohraničníky a vyčíslení jejich obětí i jejich útěků autoři inzerují jako nové informace). Druhý film je celovečerní slovenský animák LokalFilmis. Pojednává o nejznámějším evropském raperovi, Cigánovi Rytmausovi, který se rozhodne kandidovat na slovenského prezidenta. Není to málo, protože Slovensko má zásoby pitné vody a je světová velmoc. Nedrží to příliš pohromadě, ale kdo zná tvorbu Lokal TV, ví, že je to sranda.

Boží mlýny. Scénář a režie: Josef Císařovský
LokalFilmis. Scénář a režie: Jakub Kroner. Hrají: Marián Čekovský, Jakub Kroner, Denis „Moloch“ Domaracký, Boris Bauer a další.

Jak se fotí ztracenci, proč a k čemu

Když tu nedávno šla řeč o fotografické výstavě Osvětimského alba, patří se doplnit, že v létě vyšla první monografie profesora Pavla Diase, autora, který táž koncentrační místa zachytil roky poté, co přestala sloužit původním zvráceným účelům. Silný je třeba obraz (černobílý ovšem) zbořených dřevěných baráků, z nichž na rozlehlé pláni zůstaly vzhůru k nebesům trčet jen zděné komíny. U jednoho z nich sedí muž, zřejmě turista, a zamyšleně kouří. Těžko říct, na co všecko myslí a zda má on nebo jeho rodina s místem své zkušenosti. Každopádně obraz paradoxu, domýšlení a zalidnění je pro dokumentaristu Diase typický. Netvoří samozřejmě pouze fotky takto vyhrocených protikladů, ale je pro něj typický zaujatá fotka, srozumitelná, a přitom výsostně humanistická. Vynikající počin, dobře že se do něj Jan Havel a Filip Láb pustili.

Jan Havel – Filip Láb: Pavel Dias. Fotografie 1956–2015. Vydalo nakladatelství Karolinum roku 2015. 258 s. 490 Kč.

Americké koule tahané po vlámsku

Na hostování se v tuzemsku vůbec poprvé představí slavná inscenace An Old Monk, která výrazně uspěla třeba na divadelním festivalu v Avignonu. Je to hra inspirovaná životem a dílem amerického jazzového pianisty a skladatele Theloniouse Monka, takže je založena na poetickém – tzn. melancholickém, vážném, ale i ztřeštěném – mixu slova, hudby a tance. Stvořil ji vlámský dramatik, herec a režisér Josse De Pauw, který se do Česka vrací hrát po deseti letech. (Třebaže De Pauw více úspěchů dosáhl na divadle, u nás je nejspíš víc znám jako herec filmový, například ze slavného zpracování vlámské legendy Létající Holanďan.) Na této své hře spolupracuje s hudebníky Krisem Defoortem, baskytaristou Nicolasem Thysem a bubeníkem Landerem Gyselinckem. Jelikož jde o jazz, tudíž o improvizaci je hlavním tématem této inscenace jak jinak než svoboda.​

Josse De Pauw & Kris Defoort Trio: An Old Monk. V české premiéře uvádí inscenaci divadlo Archa 25. 9. od 20.00.
www.divadloarcha.cz