Majitel maďarského deníku Népszabadság přichystal minulou sobotu redaktorům nemilé překvapení. Zakázal jim přístup do redakce, kde chtěli chystat pondělní vydání, a zároveň znemožnil přístup k webovým stránkám. Protesty byly marné, všichni zaměstnanci se dozvěděli, že právě byli propuštěni. V pondělí noviny skutečně nevyšly. Kdysi hlavní nástroj propagandy Maďarské sjednocené lidové strany, později liberálně-levicový deník s cizími majiteli a nakonec nosič kritických názorů proti konzervativní vládě Viktora Orbána zanikl po šedesáti letech.

Překvapením se netajili příslušníci různých intelektuálních a opozičních hnutí v Maďarsku ani světové deníky od rakouského Der Standardu po americké The New York Times. V podtextu udivených či rovnou kritických článků byl klasický výrok jednoho z prvních amerických prezidentů, podle nějž jsou svobodná média stejně důležitou, a možná ještě důležitější součástí demokracie než vláda. A o existenci svobodného tisku v Maďarsku se prý dnes může úspěšně pochybovat.

Népszabadság měl přes všechny výhrady výjimečné postavení. Letos se ho prodávalo sedmatřicet tisíc výtisků a to je mizerný výsledek i proti roku 2000, kdy se prodej držel nad dvěma sty tisíci, také to je sotva polovina prodeje z roku 2010. Nebylo divu, že vydavatel v posledních deseti letech zaznamenal celkovou ztrátu na úrovni půl miliardy korun, a vlastně nemohlo překvapit ani jeho rozhodnutí vydávání zastavit. Jenže to znamenalo, že v Maďarsku zanikl předposlední celostátní tištěný deník. Ten úplně poslední, Magyar Nemzet, prodává proti Népszabadságu polovinu.

Tento stav se od Česka zase tolik neliší. Prodej deníků významně klesl, Mladá fronta Dnes a Lidové noviny jsou považovány už jen za politický nástroj hnutí ANO. Kromě nich zbývají Právo a Hospodářské noviny. Pokud by někdo zavřel bývalý orgán zdejší státostrany, dalo by se to označit za poslední ránu nezávislému tisku? Asi sotva. V Česku zastupuje upadající deníky větší nabídka týdeníků a rychleji než v Maďarsku se probouzí internetové zpravodajství.

Nejde pochybovat o upřímnosti maďarské nostalgie po zanikajícím tisku. Pokud je však konec Népszabadságu dokladem pádu nezávislé žurnalistiky, pak zároveň připomíná, že Maďaři zaspali při transformaci svobodného mediálního prostoru.

Zavření Népszabadságu má ovšem i potřebný romantický rozměr, podle nějž byla redakce rozmetána zásahem autoritářského Orbánova režimu, který odvážní novináři tak tvrdě tepali. Kolem tohoto výkladu krouží komentáře ve všech světových denících. Podkladem k hypotéze je skutečnost, že deník koupila před rokem od skupiny Ringier a fondu „Svobodný tisk“ spravovaného místními socialisty rakouská investiční skupina Vienna Capital Partners (VCP), v Česku známá účastí v tendrech na mýtný systém a tzv. velkou ekologickou zakázku. Šéfem VCP je finančník Heinrich Pecina, který podle internetového deníku Pester Lloyd obchodoval s předními představiteli Orbánovy strany Fidész. Pecina a jeho lidé pak bez milosti zlikvidovali vůči premiérovi nepřátelskou redakci.

Temná role rakouského investora

Indicie nejsou úplně průkazné, a proto může platit také hypotéza, že Orbán o celé akci nevěděl. Proč by se měl nakonec zajímat o osud deníku, který každým měsícem ztrácel vliv a který se už nemohl vyhrabat z dluhů? Možná se mu chtěl Pecina zalíbit tvrdým postupem, a získat tak krytí pro své další obchody. Na druhou stranu nejde vyloučit ani to, že finančník nemohl akcionářům druhý rok po sobě předložit ztrátu s vysvětlením, že přece bojuje o maďarskou demokracii. Orbánova exekutiva se opravdu snažila novinářům z Népszabadságu i v minulých letech znepříjemnit život, případně pomoci ke krachu. Pro samotného premiéra je však exemplární likvidace vyloženě nepříjemnou epizodou. Balkánští premiéři se sklony k autoritářství se už naučili, že se vyplatí trpět okrajové opoziční deníky, které jsou příliš slabé, než aby jim uškodily, přitom mohou posloužit jako důkaz, že v zemi existuje svoboda tisku a pluralita názorů.

Pecina a jeho lidé mohli ztrátové noviny zavřít. Měli se však krýt tím, že likvidaci předem projednali s vedením redakce a s odbory. Skoro revoluční obsazení redakce ochrankou spojené s vypnutím redaktorských mobilů však může vytvořit všem srozumitelný protiklad mezi režimem a svobodou tisku. Chcete Orbána, nebo svobodná média? Takovou otázku jde před volbami položit i bez důkazů.