Modelování trendů může být občas ošemetné. Není těžké narazit na modely typu, kdy se prostě protáhne stávající křivka a to se prohlásí za neodvratnou budoucnost, pokud se nepřistoupí k drastickým opatřením. Posledním takovým modelem je prezentace britských vědeckých poradců pro boj s koronavirem, kteří předpovídají 50 tisíc nakažených denně v polovině října, pokud vláda nepřijme opatření.

To, že předchozí alarmistický model od profesora Neila Fergusona v podstatě nikde nevyšel, nebrání od vyvolávání dalšího kola paniky. Ve Spojených státech nyní můžeme sledovat zhroucení jiného modelu. Ten se sice netýká medicíny, ale politiky, ukazuje však jejich ošemetnost.

V roce 2002 vydaná kniha s názvem The Emerging Democratic Majority (Nastupující demokratická většina) se stala nejdiskutovanější politologickou knihou roku, vyvolala zděšení v republikánech a naději v demokratech. Autoři John Judis a Ruy Teixeira v ní tvrdili, že kombinace rostoucí podpory mezi menšinami, ženami a univerzitně vzdělanými lidmi zajistí koncem desetiletí Demokratické straně nadvládu a ta se stane hlavní silou americké politiky. O pár let později se zdálo, že jejich proroctví se naplňují. V roce 2012 Barack Obama podruhé s přehledem vyhrál prezidentské volby. Již tehdy však existovaly znepokojivé náznaky, že celá teze Judise a Teixeiry může mít vážné problémy. V takzvaných midterms, tedy ve volbách, kdy se volí pouze Kongres, ale ne prezident, v roce 2010 demokraté ztratili kontrolu nad sněmovnou reprezentantů, v roce 2014 se přidal i Senát. Nakonec v roce 2016 zvítězil Donald Trump.

Zdá se, že hlavním chyba, kterou autoři udělali, byl předpoklad, že menšiny vždy budou volit demokraty. V průběhu let se objevovaly kritické hlasy upozorňující na to, že tato teze nemá oporu v historii. V amerických dějinách se koncept menšiny neustále měnil, například Italové a Židé nebyli považováni za bělochy, Irům sice byla přiznávána barva jejich kůže, ale i tak bylo na ně pohlíženo jako na nebezpečné polodivochy. Časem, jak tyto komunity byly asimilovány do americké společnosti, tak se z nich stali „bílí“ a zároveň přestaly fungovat jako volební blok.

Něco podobného se děje i se současnými menšinami. Asijci, kteří jsou známí zakládáním malých podniků, se rychle stávají střední třídou a podle toho se mění i jejich politické preference. Nahlížet na Hispánce jako na jeden etnický blok bylo vždy pochybné. Uprchlík před Castrem na Floridě má málo společného s mexickým migrantem v Kalifornii a s kovbojem v Texasu, jehož předci tam přišli se Španěly.

K tomu je potřeba připočíst fakt, že v sociálních otázkách se Demokratická strana stává čím dál tím radikálnější. Přitom katoličtí Hispánci a protestantští černoši patří k sociálně nejkonzervativnějším částem Demokratické strany.

Přestože Donald Trump je považován za nenapravitelného rasistu a je pravda, že na svém kontě má řadu pochybných výroků, jeho popularita mezi menšinami stoupá. Největší menšinou jsou Hispánci, tvoří asi 18,5 % americké společnosti. V roce 2016 Trump získal 28 % hispánských hlasů, o procento více než umírněný Mitt Romney. Poslední průzkumy Trumpovi přisuzují asi 30 % Hispánců, jeden dokonce 38 %. V klíčovém státě Florida dokonce mezi nimi nad Joem Bidenem mírně vede. Podle průzkumu televize NBC 50 % ku 46 %, průzkum univerzity Qunnipiac mu přisuzuje 45 % ku 43 %. Dokonce v demokratické baště, kterou tvoří nejlidnatější okres Floridy Miami-Dade, je s Bidenem mezi Hispánci v podstatě vyrovnaný. Rozdíl je jeden procentní bod ve prospěch Trumpa.

V roce 2016 Trump získal více černošských hlasů (6 %) než John McCain v roce 2008 (4 %) a stejně jako Romney. I když v tomto srovnání stále vyčnívá George Bush mladší, který získal 11 % černošských a 44 % hispánských hlasů.

Podpora Trumpa mezi menšinami stoupá i přes rasové nepokoje, které v létě otřásly Amerikou. Podle průzkumu CNN v červnu s Trumpem souhlasilo 26 % „barevných lidí“, jak zní nejnovější politicky korektní výraz pro nebělochy, v přelétavých státech, v srpnu to bylo 37 %. Průzkum, který provedla vysoká škola UCLA v dubnu a květnu, tedy těsně předtím, než vypukly nepokoje, zase ukázal, že mezi mladšími černochy má Trump relativně vysokou podporu. Kladný pohled na Trumpa mělo 29 % černochů ve věku 30 až 44 let, 21 % ve věku 18 až 29. Ve starších ročnících 45 až 64 je to 14 % a ve věku 65 a více jen 9 %.

Tato čísla by měla demokraty pořádně znervózňovat. Může se stát, že to budou hlasy menšin, které se stanou jazýčkem na vahách a dostanou Trumpa znovu do Bílého domu. A pokud ne, znamená to pro ně problém do budoucnosti. Pokud takovou podporu dokáže získat Trump, jak si asi povede republikán, který netvrdí o Mexičanech, že jsou to násilníci? Na dominanci založenou na menšinách mohou demokraté tak nejspíše zapomenout. Nakonec sám John Judis již v roce 2015 přiznal, že pravděpodobnější model je „nestabilní rovnováha“ mezi oběma stranami.