V době uzávěrky tohoto textu nebylo jasné, s čím přišla vláda na svém jednání v noci ze středy na čtvrtek. Z kusých informacích vysvítal chaos, na který jsme si zvykli. Místo jasných slov typické babišovské „inspirovat se Izraelem“. Ale můžeme v dané politické konstelaci něco jiného?

Situace se mění jak počasí na horách, takže pokud divák není přilepen k nonstop zpravodajství, mohou mu některé potenciálně dramatické události uniknout. To je případ Babišova jednání se zpěvákem Danielem Landou, jež bylo oznámeno a zrušeno v průběhu jediného čtyřiadvacetihodinového zpravodajského cyklu. Některé příběhy zase vyvolávají dojem déjà vu. Epidemiolog Roman Prymula se už pomalu pravidelně vynořuje ve vládní funkci, kterou opustí kvůli porušení svých vlastních pravidel, aby se do ní po čase opět vrátil.

Jaký je to rozdíl vůči aspoň částečně fungujícím zemím! V Británii či v USA vlády taky sáhly k neortodoxním zásahům do tržních vztahů. Ale výsledkem je vývoj a výroba vakcín. U nás mentalita živená dotacemi prorůstá do všeho. I my jsme investovali do vývoje vakcíny – peníze šly na pracoviště vládní poslankyně. Byly utraceny, čímž byl podle ministra zdravotnictví splněn účel a pokračovat již není potřeba.

Když má vláda něco koupit, sáhne po překupnících čínského zboží typu Tardigrad Consulting International. Jestliže třeba německá success story je spojena se jmény „pruských Turků“ jménem Ugur Sahin a Ozlem Tureci, kteří založili BioNTech, symbolem naší akceschopnosti v pandemii jsou Janette St. Luce a Deborah Merina Grant.

Využívat schopností domácí vědeckotechnické základny naopak vláda nedokáže. S tím souvisí i nedávná konflagrace kolem fotbalového utkání na Slávii. Bez ohledu na papalášské aspekty akce by nemělo zapadnout, že klub se mohl svého problematického kroku odvážit proto, že použil služeb projektu Cesta ze tmy, jež využívá testovací metody profesora Žďárského. Jsou schopni dodat výsledky testů do dvou hodin a stlačit cenu hluboko pod tisíc korun. Žďárského špičky ministerstva zdravotnictví původně ostrakizovaly s tím, že nemá certifikaci. Když ji získal, odmítl ministr Blatný postup Cesty ze tmy s absurdním argumentem, že je určen pro kulturu, nikoli pro sport. Nakonec se na utkání šel podívat bývalý ministr zdravotnictví i vedoucí odboru tamtéž, čili ta metoda asi tak nepoužitelná nebude.

Nebyl by to ojedinělý případ, kdy se nějaká inovace rozšíří nejprve mezi VIP a boháče a teprve postupně se stane masově dostupnou. Jen se v civilizovaných zemích stát snaží, aby v tak elementárních oblastech, jako je zdraví a ochrana před pandemií, byla zajištěna elementární rovnost a dostupnost pro všechny.

Naše vláda naopak už není schopna ničeho a nevěří jí nikdo. A, slovy náměstka ministra zdravotnictví, je situace sice katastrofální, ale nikdo za to nemůže. Což je problém, protože role vlády je v pandemii nezastupitelná.

Nadšení ze série soudních rozhodnutí, jež minulý týden zasadila tvrdé údery vládním opatřením, by bylo radno mírnit. Soudními rozhodnutími nelze vládnout. Je to tupý nástroj, který brání individuální práva, a to bez ohledu na následky. Často brání toliko procedurální správnost, jež je z pohledu reálného života irelevantní. V rozsudcích se opakuje výtka, že nařízení státu nebyla dostatečně odůvodněná. Za tím zřejmě má být logika, že nutnost zdůvodňovat povede k tomu, že budou volena opatření účelnější. Ale tomu požadavku lze bohužel teoreticky snadno vyhovět tím, že se opatření doprovodí balíkem odborně znějícího textu, z něhož nikdo nebude moudřejší. Místo kýžené transparentnosti bude dosaženo opaku – hutnosti, před níž bude nucen soudce kapitulovat. Ten text přitom nemusí dávat smysl nebo se může odvolávat na zpochybněné poznatky, jakých už jsme v této pandemii zažili mnoho. Pak je jen na základě toho, „jak je to napsané“, shozen požadavek na pravidelné testování pracovníků v sociálních službách. Přitom povinnost podstoupit jako podmínku určité činnosti nebo zaměstnání zdravotní test obecně není bezprecedentní ani extrémní.

Soudy skrz ochranu individuálních práv taky nemohou suplovat komplexní epidemiologickou strategii. Zatímco mnohé činnosti vláda svazuje brutálně a nevyzpytatelně, základní lidské právo udělat si uprostřed pandemie výlet na Zanzibar a přivézt odtamtud nebezpečnou mutaci viru, bylo u nás zachováno.

Soudy stejně tak nemohou nic změnit na tom, že celou tíhu opatření u nás nese obchod, služby a občané jako soukromé osoby. Průmysl dlouho zůstával tabu. V myslích mnoha lidí přežívá představa ekonomiky z let, kdy byl prezident republiky mladý. Dnešní ekonomiku však už nesymbolizují jen ozubená kola, kouřící komíny a další motivy typické pro bankovky socialistického Československa. Dnešní ekonomika, to jsou do značné míry služby. Na jejich část dopadá hlavní tíha ekonomických restrikcí. Vláda jako by je považovala za zbytnou, volnočasovou soukromou aktivitu. A zatímco v sektoru obchodu i v osobním životě už pomalu není co zakázat, o to, co se děje v průmyslu, jako by se vláda nezajímala. Jako by lidé v továrnách, řečeno současnou hantýrkou, negenerovali mobilitu a kontakty. Teprve teď vláda pomýšlí na podporu systematického testování a karantén, tedy na něco, po čem odborníci a opozice už dlouho volá.

Ale může ji realizovat tahle vláda? Andrej Babiš zatím exceloval jen v jedné věci – přehazování odpovědnosti na někoho jiného. Přitom zoufale potřebujeme pandemické vedení s lepší legitimitou. Pokud o tom lídři opozičních stran nemluvili s prezidentem Zemanem při svých schůzkách, pak to byla promarněná příležitost.