Kniha jako katalog neexistující výstavy

Literární provoz od Chebu po Užhorod

Kniha jako katalog neexistující výstavy
Literární provoz od Chebu po Užhorod

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

To, na co by dřív stačil jeden Arne Novák, ne-li jeden Vladimír Kovářík, předkládá dnes šestatřicetičlenný (!) kolektiv („s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce“ atd.) pod názvem Literární kronika první republiky: události, díla, souvislosti.

Tento pětisetsránkový špargál, řečeno s autory, je „obrazově výkladová kniha, která čtenářsky přístupnou a vizuálně poutavou formou představuje literární dění na území Československé republiky v letech 1918 až 1938“, přibližuje „různé aspekty prvorepublikové literární kultury“, seznamuje „s aktivitami tehdejších spisovatelů, překladatelů, nakladatelů, čtenářů, knihoven, skupin a spolků i různých kulturních institucí včetně těch státních“. 

Svazek opulentně obrazově vybavený vypadá na první pohled jako pozůstalost po nějakém sečtělém, v dobové literatuře a vůbec kultuře dobře zorientovaném gymnaziálním profesorovi (ano, takoví skutečně byli!), který si po večerech zapisoval události, jež považoval za důležité, a lepil k nim výstřižky z novin a časopisů, úryvky z dobových kritik, prohlášení, rozhovorů, fotografie, karikatury, faksimile rukopisů. Autoři vskutku, jak tvrdí, chtěli „zpřítomnit literární život tak, jak jej mohl pozorovat pomyslný občan první republiky, pokud by se zajímal stejně o události české, slovenské, německé, o ruský exilový i polský menšinový tisk, o tvorbu nejmladších autorů i žijících klasiků, o dění na celé rozloze republiky“. Jenže ambice mnohohlavého týmu byly přece jen větší než kronikářské, a proto za Události zařadil v každém z jedenadvaceti oddílů (roky 1918–1938) ještě monografickou kapitolu o dobové novince „napsané česky, slovensky a německy“ i o její recepci (například 1921: Osudy dobrého vojáka Švejka, 1926: Das Schloss, 1935: Otvorené okná atd.) a dále kapitolu Souvislosti („pojednání rozebírající přístupnou formou vybrané souvislosti meziválečné literární kultury“). O jakýsi pohled do dobových knihkupeckých výkladních skříní usilují dvoustrany barevných reprodukcí knižních obálek, rok co rok jedna s šestnácti kousky, celkem tedy knihovnička o 336 položkách.

Tato příručka může být k užitku pro zájemce interesující se o dobový kontext. I ti, kteří ho jakžtakž znají, budou překvapeni, jak bohatý a pestrý byl prvorepublikový literární život, kolik událostí se do toho krátkého historického úseku vešlo. A to autoři z pochopitelných důvodů nemohli zaznamenat všechno, nač v dobovém tisku narazili (Nůši pohádek snad pominuli z vlastního rozhodnutí, na Lewise Carolla, autora Alenky, však nejspíš zapomněli, stejně tak na Žabákova dobrodružství, to se stává i v menších kolektivech, natož v tak velkém).

Zásadní připomínka je nikoli koncepčního, nýbrž technického rázu. Proč se ohlédnutí za dobou papírových knih koná zase jen formou papírové knihy? Aby to bylo stylové? V takovém případě by se muselo o středověku psát ručně na pergamenu, to nedává smysl. Výkladové práci tohoto typu by slušelo uplatnění nových technologických možností. Tolikrát je v Literární kronice první republiky citováno z dobového tisku! Jsou to krátké úryvky, nad nimiž čtenář často lituje, že je nemůže číst v úplnosti. Mít toto vše před sebou na monitoru, bylo by věru snadné dostat se kdykoli k celému znění, původnímu, nepřepisovanému, nezkomolenému. Například u data 25. března 1929 čteme: „V 11.35 dopoledne umírá v Jaroměřicích nad Rokytnou na srdeční selhání Otokar Březina. Smrt básníka uznávaného napříč literárním spektrem se nazítří stává hlavní zprávou novin a zmocňuje se kulturního tisku.“ Citován je Karel Čapek, jenž prý napsal do Lidových novin: „Můj bože, jaký ho teď musí být trochýtek!“ Kdyby to nebylo na papíře, stačil by odkaz (dejme tomu na www.digitalniknihovna.cz), aby byl čtenář ušetřen hned dvou „oprav“ v jedné větě. Čapek totiž napsal: „Můj Bože, jaký ho teď musí býti trochýtek!“

Nechystá se elektronická verze?                     

 

Petr Šámal, Tomáš Pavlíček, Vladimír Barborík, Pavel Janáček a kol.: Literární kronika první republiky: události, díla, souvislosti. Academia, Památník národního písemnictví, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2018, 518 str.

 

Jaromír Slomek

18. ledna 2019