Deset sportovních výkonů očima Tomáše Čechtického

Emil Zátopek, Věra Čáslavská, zlatí hoši z Nagana...

Deset sportovních výkonů očima Tomáše Čechtického
Emil Zátopek, Věra Čáslavská, zlatí hoši z Nagana...

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

U příležitosti stoletého výročí založení Československa pokračujeme v pokračujeme v představování nejdůležitějších událostí a osobností v naší moderní historii, tentokrát na poli sportu.  

Mistrovství světa ve fotbale 1934

Hrálo se v Itálii a Mussolini si před finálovým zápasem Itálie–ČSR pozval švédského sudího Eklinda do lóže. Oldřich Nejedlý (1909–1990) před lety na vývoj utkání vzpomínal: „Puč ležel na trávníku nakopnutý do hlavy, tahali ho na atletickou dráhu, a redaktor Petrů z ČTK přiběhl s lahvičkou čpavku… Jenže čpavek Toníkovi vstříkl do očí. Vyletěl na hřiště, já mu poslal přihrávku, on běžel a napálil balon rovnou do sítě. Vedli jsme 1:0 a netušili, že do konce finále zůstává jen osm minut. Hodiny na stadionu nebyly. A Eklind zaúřadoval. Meazza odstrčil rukama Ženíška, sudí nereagoval, a Orsi vyrovnal. V prodloužení jsme sotva pletli nohama, takže žádný div, že nám dal Schiavio druhý gól. A pak už nic. Jen smutek z toho, že jsme se museli dívat, jak Mussolini s diváky zdraví zdviženou pravicí vítěznou skvadru. Ale triumfální návrat domů nám všechno vynahradil. Jako kdybychom ten šampionát vyhráli.“

 

Jaroslav Drobný (1921–2001)

Otec pečoval o kurty na Štvanici. Syn řezal do míčku a v zimě, když je táta polil vodou, do puku. Nejdřív si myslel, že to vyhraje raketa. Jenže v roce 1939 startoval na MS v hokeji a za války objížděl exhibice na rybnících. Platilo se jitrnicemi a Drobného se zmocnil pocit, že lepší bude hokejka. V roce 1946 hrál finále French Open a rok poté pomohl doma na Štvanici týmu ČSR k titulu mistrů světa. „Plakali jsme štěstím,“ řekl. V roce 1948 získal hokejové stříbro na ZOH ve Svatém Mořici, přesto se rozhodl pro tenis. Bolševická buzerace ho však otrávila natolik, že v roce 1949 emigroval. Hádka s estébáky v Gstaadu skončila fackou, kterou vlepil pozdějšímu řediteli Československé televize Janu Zelenkovi. Obdržel občanství Egypta, v letech 1951–1952 vyhrál French Open a roku 1954 nad Kenem Rosewallem i Wimbledon. Vzal si tenistku Ritu Andersonovou a dožil v Londýně, kde si pořídil obchod se sportovním zbožím.

 

Emil Zátopek (1922–2000)

Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl 10 km pod 29 minut (28:54,2 v Bruselu roku 1954) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 ve Staré Boleslavi roku 1951). Vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Nejvíc ale šokoval svět na OH v Helsinkách 1952, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a dokonce i maraton, který běžel poprvé v životě. Tento „trojboj“ už zřejmě nikdo nezopakuje. Zátopek byl voják z povolání a komunista. V Rudém právu z 10. června 1950 například schválil rozsudek v procesu se skupinou Milady Horákové. Po srpnu 1968 naopak vystupoval proti okupaci, vyhodili ho z armády a místo našel až u podniku Stavební geologie. Šest let kopal studny. V sedmdesátých letech se proreformní orientace zřekl a nakonec podepsal Antichartu. Roku 1990 ho prezident Václav Havel rehabilitoval.

 

Emil Zátopek vítězí v maratonu na OH, Helsinky, 1952. - Foto: Reuters

Věra Čáslavská (1942–2016)

Vrcholem jejího gymnastického života byly olympijské hry v Mexico City 1968. Čtyřmi zlatými medailemi za víceboj, přeskok, bradla a prostná je zcela opanovala. (Tři další má z OH v Tokiu 1964.) V průběhu her se vdala za běžce Josefa Odložila. Na stupních vítězů odvrátila hlavu od sovětské závodnice a protestovala tak gestem proti okupaci ČSSR. V témže roce se stala nejlepší sportovkyní světa a za Jacqueline Kennedyovou druhou nejznámější ženou na planetě. Byla vyloučena z ČSTV a rozpadlo se i její manželství. Po Listopadu se stala poradkyní prezidenta Václava Havla. V roce 1993 ji potkala tragédie, když bývalý manžel zemřel po potyčce se synem Martinem. Ze čtyřletého trestu ho vysvobodila Havlova milost. Čáslavská onemocněla depresemi, vrátila se však a až do konce života nepřestala komentovat českou politiku i sport.

Věra Čáslavská, OH v Tokiu, 1964. - Foto: Reuters

 

Mistrovství Evropy ve fotbale 1976

Hrálo se v tehdejší Jugoslávii. Bylo to poslední ME, jehož závěrečného turnaje se zúčastnila jen čtyři mužstva: Jugoslávie, Nizozemsko, Spolková republika Německo a Československo. Mužstvo ČSSR porazilo v semifinále Nizozemce v prodloužení 3:1 a ve finále s SRN v Bělehradě rozhodovaly pokutové kopy. „Všetko je v rukách Antonína Panenku!“ hřímal Karol Polák z televize. A pak: „Góóól! Sme majstri Európy!“ Notoricky známý dloubák deník L´Équipe označil za fotbalovou báseň. Méně se ví, že v Barceloně vycházel v letech 2011–2012 měsíčník Panenka o fotbalové kultuře inspirovaný právě tímto kopem. Panenkovi finta také jednou nevyšla. Gólman Vodňan zůstal při přátelském utkání stát a oblouček mu slétl do náruče. Co kdyby se to stalo v Bělehradě? „Pak bych byl soustružník s pětatřicetiletou praxí,“ řekl Panenka roku 2011.

 

Martina Navrátilová (* 1956)

Tenistka Billie Jean Kingová o ní prohlásila: „Je nejlepší hráčkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Ve všech třech disciplínách Navrátilová získala 59 grandslamových titulů. Wimbledon vyhrála devětkrát v singlu, sedmkrát v deblu a čtyřikrát v mixu. První wimbledonský titul v singlu roku 1978 a poslední v mixu v roce 2003 dělí čtvrtstoletí, přičemž při triumfu s Indem Leanderem Paesem jí bylo 46 let. V síni slávy All England Clubu ve Wimbledonu o ní běží nekonečná filmová smyčka připomínající její vítězství. K tenisu ji přivedl nevlastní otec Miroslav Navrátil, roku 1975 emigrovala do USA. Přiznala lesbickou orientaci a v roce 2014 při US Open veřejně požádala o ruku poslední Miss Sovětského svazu Julii Lemigovou. Navrátilová komentuje pro CNN a občas i trénuje, naposledy Polku Agnieszku Radwańskou.

 

Jan Železný (* 1966)

Existují jen dva atleti, kteří vybojovali zlaté medaile na čtyřech olympijských hrách za sebou: americký diskař Al Oerter (1956, 1960, 1964, 1968) a americký sprinter Carl Lewis ve skoku do dálky (1984, 1988, 1992, 1996). Oštěpař Jan Železný byl málem třetí. Vyhrál tři olympiády: v Barceloně 1992, Atlantě 1996 a Sydney 2000. Jen při svém prvním olympijském startu – v Soulu 1988 – skončil o 16 centimetrů druhý. Fin Korjus ho přehodil posledním pokusem. Byl jsem u všech jeho vítězství jako sportovní novinář. Také v Sydney Železný kývl na rozhovor. Házelo se ve večerním vlhkém oceánském vedru. Český oštěpař a Brit Backley se trumfovali. Železný: 89,41 m, Backley: 89,85 m, olympijský rekord. Železný: 90,17 m, nový rekord. Po závodě trčel na dopingové kontrole. Slovo však dodržel a já si nahrál až o půlnoci, jak drama vypadalo zevnitř. Se spoustou detailů.

 

Olympijské hry v Naganu 1998

„Turnaj století“, tak se říkalo hokejové účasti v Naganu. Na olympiádě totiž poprvé startovali všichni profesionálové. Češi vyhráli ze tří důvodů: nikdo jim nevěřil, v brance měli Haška a znamenitě vyšla sestava. Trenér Ivan Hlinka nominoval osm hráčů z české ligy, čtyři ze Skandinávie a jedenáct ze zámoří. Hvězdy nechal tvořit. Jágr prolínal více formací, to mu vyhovovalo. Diváci v semifinále s Kanadou čekali, kdy začne masakr českých outsiderů. Místo toho dal Šlégr gól. Každý fanoušek nad třicet si pamatuje, kde se v časech Nagana díval na hokej. Já tam byl akreditován. Hlinka hráčům slíbil, že po každém vítězném zápase zazpívá písničku. Oblíbil si Šaty z šátků Leška Semelky. Když jsme ve finále porazili Rusy 1:0, pronikl jsem do útrob stadionu k zábraně kousek od české kabiny. Nezpívalo se. Zevnitř zněl nepopsatelný řev.

 

Martina Sáblíková (* 1987)

Hovořil jsem s rychlobruslařkou Sáblíkovou na ZOH v Turíně 2006 po závodě na 5 km. Nejdřív nereagovala. Plakala. Skončila čtvrtá. Po této předehře strhla lavinu medailí. Na trojích ZOH (Vancouver 2010, Soči 2014 a Pchjongčchang 2018) jich bylo šest, z toho tři zlaté a dvě stříbrné, a na mistrovství Evropy a světa dalších třiatřicet. Trenér Petr Novák z hyperaktivní dívky se zřejmě nekonečnou plicní kapacitou a bez prahu bolesti stvořil šampionku – z ničeho. Česko nemá halu. Sáblíková začínala na škváře polévané vodou. Bydlela v paneláku ve Žďáru nad Sázavou a bruslila i doma. V ponožkách na laminátové desce. Trenér jí ušil na tělo novou techniku odrazu. A vyšlo to. Plánovaná stavba haly ve Velkém Oseku naopak nevyšla. Je to jen periodicky oprašovaná vize. Sáblíková přesto připustila start na ZOH v Pekingu 2022.

Martina Sáblíková, ZOH v Pchjongčchangu, 2018. - Foto: Profimedia.cz

Ester Ledecká (* 1995)

Na ZOH v Pchjongčchangu 2018 vyhrála superobří slalom ve sjezdovém lyžování a o týden později také paralelní obří slalom na snowboardu. Zlato na prkně se čekalo, ale na lyžích (o setinu sekundy před Rakušankou Veithovou) nikoli. Ledecká jako první z českých sjezdařů zvítězila na ZOH. Nikdo na světě před ní nevyhrál na jedné zimní olympiádě dvě disciplíny s různým technickým vybavením. Podle BBC byl její double „jeden z nejsilnějších olympijských příběhů všech dob“. Také rodinné zázemí je podivuhodné. Otec Janek je zpěvák a skladatel, bratr Jonáš komiksový kreslíř a dědeček Jan Klapáč bývalý hokejista. Ester nechodila do školy, učila se doma s rodiči. Navštěvuje Vysokou školu finanční a správní. V roce 2017 obdržela Cenu Mattea Baumgartnera pro sportovce, kteří úspěšně kombinují vrcholový sport se studiem na vysoké škole.

Tomáš Čechtický

27. října 2018