V době uzávěrky je docela dobře možné, že se příštím americkým prezidentem stane Joe Biden, stejně jako Donald Trump. Ale to se podle předpovědí většiny těch, kteří se tím autoritativně zabývají, vůbec nemělo stát. Joe Biden měl pohodlně směřovat k vítězství jako symbol návratu k normálu, zapuzení nevysvětlitelné aberace jménem Donald Trump. V každém případě se mění podoba koalic v americké politice. A to opět způsobem, který pomazané hlavy nepostřehly.

V tuto chvíli je stav souboje o Bílý dům otevřený a ještě nějaký čas zůstane. Poté, co Joe Biden získal stát Arizona, mu stačí jen dva ze států Michigan, Wisconsin a Pensylvánie. Volební úředníci státu Wisconsin už řekli, že dnes výsledek nestihnou, Michigan potřebuje čas na spočítání hlasů do pátku a v Pensylvánii to může být v případě těsného výsledku ještě horší.

Na to ti Američané, kteří vyznávají důvěru v experty, vědu a odbornost, nebyli připraveni.

Podívejme se na web Fivethirtyeight. Je to instituce, která udělala ze statistických metod masovou zábavu pro vzdělané Američany. Vnesla do předpovídání výsledků voleb rigoróznost a transparentnost tam, kde dřív panovala autorita vázaná na jména zkušených šíbrů.

Fivethirtyeight vám neřekne, jaký tipuje výsledek voleb, ale rafinovaně udává pravděpodobnost určitého výsledku. „Simulujeme volby čtyřicettisíckrát, abychom viděli, kdo vyhrává nejčastěji,“ píšou ke své prognóze. To zní úžasně, že? A vychází jim, že Biden vyhrává v 91 simulacích ze sta a Trump jen v 10 simulacích ze sta.

Takže nastal jeden z těch deseti případů, ne? „Desetiprocentní šance na vítězství není nulaprocentní šance,“ připomíná zakladatel webu Nate Silver. „Je to dokonce přibližně stejná pravděpodobnost, jako že prší v centru Los Angeles. A tam někdy prší. Střed Los Angeles má asi 36 deštivých dnů v roce, čili přibližně šanci na déšť jedna ku deseti.“

Jenže volby nejsou jako počasí, rozhodují se v nich lidé.

Průzkumníci musí sestavit svou předpověď z výsledků jednotlivých států. A tady už Fivethirtyeight odhadoval přímo výsledky. Státy seřadil do přehledného hada, v němž jsou na obou koncích státy jednoznačně demokratické, respektive republikánské, a směrem ke středu hada vidíme státy, kde mají být výsledky těsnější. A z dosud ohlášených výsledků Trump získal všechny státy, které mu prognóza předpověděla, a navíc ještě Floridu. A téměř jistě Georgii. A dost možná Severní Karolínu. Biden naopak žádné státy nad tuto prognózu nezískal. Ale jinak všechna čest, grafika to byla perfektní, to u nás neumíme.

A to byl Fivethirtyeight ještě celkem střízlivý, byli jiní, kteří měsíce živili naděje, že by demokraté mohli získat například Texas. Každý se může zmýlit, jsou to jen odhady závislé na mnoha okolnostech. Ale není nápadné, že se experti už při druhých prezidentských volbách mýlí stále týmž směrem?

Jedno vysvětlení se týká průzkumů samotných. Průzkumníci mají řadu vysvětlení. Před minulými volbami nezohledňovali při výběru vzorků kategorii vzdělání; to teď napravili. A sami přiznávají, že se jim dobře nedaří mapovat hispánské voliče. A různě dovozovali, proč fenomén „stydlivého voliče Trumpa“ tentokrát neexistuje. A letos je méně nerozhodnutých voličů než před čtyřmi léty. Ale je tu jedna úvaha, která bije do očí: Když lidem dnes a denně opakujete, že Trump je rasista, vyznavač nadřazenosti bílé rasy, extrémně pravicový populista a nejnebezpečnější prezident všech dob, je to takový div, že se vám část lidí nepřizná, že tuto kreaturu chce volit?

Druhé, komplementární vysvětlení zní, že Biden mohl získat víc hlasů – kdyby vedl správnou kampaň.

V době uzávěrky byly zveřejněny první výsledky z exit pollu pro CNN. Je ho letos třeba brát s ještě větší rezervou než obvykle, vzhledem k tomu, jak velké množství lidí (přes 90 milionů) odvolilo ještě před datem voleb, zejména poštou. Tyto voliče tazatelé nemohou zastihnout u volebních místností, a musí je tudíž nějak modelovat. Ale aspoň něco z dostupných výsledků dobře koresponduje s tím, co se stalo, s výsledky v jednotlivých okresech a s dojmy zkušených pozorovatelů na místě.

Podle tohoto exit pollu jediná etnická či rasová skupina, u níž si Trump oproti roku 2016 pohoršil, byli bílí muži. U bílých žen, u Afroameričanů i Hispánců obou pohlaví i u „ostatních“ si polepšil. Jistěže u menšin stále vede Biden. Ale těch pár procent, které Trump ukrojil, je právě ten rozdíl, který mu umožnil si udržet třeba tu Floridu. Generalizaci exit pollu potvrzuje třeba výsledek okresu Starr v Texasu s největší koncentrací Hispánců v USA – 96 procent. Hillary Clintonová v něm v roce 2016 porazila Trumpa rozdílem 60 procent hlasů. Biden letos pěti procenty.

Je to výsledek, který se částečně vzpírá průzkumům – experti před volbami hovořili o tom, že Trump naprosto odpudil ženy a že „gender gap“ bude největší v historii – a hlavně se vzpírá veškeré logice toho, co se podle velkých médií a expertů v Americe dělo. Jak může pro údajně rasistického prezidenta, který o přistěhovalcích latinskoamerického původu mluvil občas dost urážlivě, hlasovat vůbec nějaký příslušník rasové menšiny? A jak to, že po všech článcích na téma, že „bílá maskulinita“ je ten největší problém, mohli právě bílí muži posílit Bidena?

Protože mnozí tito experti skutečné Hispánce špatně chápou. A může za to ideologie. Někteří čtenáři mohou mít pocit, že pravicoví komentátoři v hysterii omílají pojmy jako „progresivismus“, „intersekcionalita“, „kulturní marxismus“ a podobně. Jenže ony opravdu hrají roli – v neposlední řadě v tom, jak oslepují samotné jejich vyznavače.

Hispánci jsou různorodá skupina. Někteří nestojí o to, být zaškatulkovaní jako Hispánci. Chtějí být Američané – proto do Ameriky přišli. Někteří, jako třeba Kubánci i po generacích nebo čerstvější imigranti z Venezuely, dokážou zavětřit socialismus na sto honů. Někteří nestojí o neomezenou imigraci, protože jejich postavení nekvalifikovaných zaměstnanců, kteří by museli s novými imigranty soutěžit, je pro ně důležitější než etnická solidarita.

Před několika měsíci zveřejnil New York Times článek dvou levicových akademiků-aktivistů hispánského původu, kteří se snažili svým kolegům opatrně vysvětlit, že většina Hispánců nesmýšlí tak progresivně jako oni. Na základě průzkumů a fokusových skupin zjistili, že zhruba na tři pětiny Američanů – Hispánců i černochů stejně jako bělochů – Trumpova „rasistická, rozdělující rétorika“ funguje.

„Progresivisté obvykle kategorizují Latinos jako barevné (people of color), bezpochyby proto, že progresivní Latinos tuto skupinu tak vidí a vyzývají ostatní, aby ji tak viděli taky. My dva jsme považovali tuto perspektivu za samozřejmost. Ale v našem průzkumu jen jeden Hispánec ze čtyř vnímal tuto skupinu jako barevné lidi. Většina toto označení naopak odmítala. Raději chápali Hispánce jako skupinu integrující se do amerického mainstreamu, jež není přehnaně vázaná rasovými omezeními, ale dokáže si polepšit tvrdou prací,“ uváděli autoři.

A navrhovali politikům různé postupy, jak komunikaci demokratické strany této realitě přizpůsobit. A co udělala většina demokratických politiků a aktivistů? Hlídali, aby každý demokrat používal politicky korektní novotvar „Latinx“, se kterým se ztotožňují asi tři procenta Hispánců a většina o něm nikdy neslyšela. Takhle se chová politická síla, jež se pyšní tím, že umí pracovat s daty.

Naznačuje to do budoucna jednu z velkých přestaveb, jaké se v americké politice každých pár desítek let odehrávají. Republikáni směřují k multirasové straně pracujících. A demokraté ke koalici bohatých, mocných a „nového kléru“ s jeho studenty. A to bez ohledu na to, kdo vyhraje souboj o Bílý dům. Paradoxně možná právě kdyby Trump prohrál, ukázalo by se, že republikáni lépe vědí, co chtějí.