Píšu si tu o jakémsi „rabatu“ a docela familiárně předpokládám, že všichni vědí, o co jde. Nevědí. A nevědí to často ani sami zahradníci. Zdánlivá příbuznost s ekonomickým slovníkem není vůbec náhodná. Rabat a rabato mají k sobě blízko. Válečný zahradnický slovník říká, že slovo pochází z francouzského výrazu „rabattre“ tj. srovnati, zarovnati. Také upozorňuje na to, že z francouzštiny tento výraz, jak se zdá, vymizel. Ne tak úplně. Používá se pro zavření kufru, skřípnutí prstů do dveří nebo skládání papíru. Nebo když pták složí křídla. Samozřejmě má své místo v ekonomice či matematice, ale i v kovařině.

Dokonce francouzská zahradničina ho používá i k popisu sesazení či redukce koruny stromu. Každopádně je to velmi tvárné slovíčko, v kterém je obsaženo hodně „zglajchšaltování“, jak by se dalo snadno říct.

Zatímco „rabattre“ popisuje děj či práci, rabato je přece jen už nějaký výsledek. Coby květinový žánr ho přinesli z Francie čeští zahradníci v 19. století. Tehdy jich tam pracovalo velmi mnoho, zejména v přímořské oblasti Riviéry a v okolí Paříže. V podstatě všechny slovutné zahradnické rodiny posílaly mládence do Francie, aspoň na čas. Tehdejší vandr byl ale za stravu a byt, nebyl to život jednoduchý a chyby se neodpouštěly. Každopádně se s patřičnými doporučeními navrátilec v domovině dobře uchytil a jako zahradník již měl dobrou šanci získat adekvátní služné, deputát, otop a byt kdekoli v monarchii. Český zahradník býval na trhu práce artikl.

Do dnešních dob se v obecné češtině používá zejména zdrobnělina „rabátko“, a to jednak pro menší záhonky předzahrádek a také, docela často, pro čtverec v dlažbě pro strom. To je trochu děsivý přenos z něčeho krásného do světa betonářské tortury. Stromy jsou mučeny v bídném metru čtverečním a naše společnost není schopna tyto praktiky jednou provždy opustit. Inu, se slepicemi v klecích to taky nejde, a přitom je to zjevná ohavnost.

Rabato je tedy na prvním místě záhon. Květinový záhon. Je v něm obsažen ten pořádek a shánčlivost. Vznikl totiž podle všeho ze sběratelských tužeb. Jistě všichni znáte tu chvíli, kdy dostanete nebo si opatříte nějakou kytku a ještě ji nemáte kam dát. Musíte o ní přemýšlet. U starých vil a u domů mnohých zahradníků najdete vedle hlavního vchodu takové docela malé záhonky, kam se senkovaly hrnky a zakládaly tyhle úlovky. Čekatelé. Máte je na očích, můžete se z nich těšit a také je lépe zaopatříte. Malinká školka, opatrovna. Jsou vám drahé, než se rozrostou a zevšední. To je rabato. Nebo tak aspoň vzniklo.

Náš slavný zahradník Jaroslav Machovec používal pojem „paletové rabato“. Tenhle malý shánčlivý záhonek u domu totiž vytvářel svou pestrostí neotřelé kombinace a také umožňoval i vyvolával různé pohyby a přemísťování v průběhu roku. Nikdy už se asi nedovíme, kdo první přenesl tento princip do velkých záhonů. Inspiroval se u malířů, kdy na jejich paletě není barva prostou tečkou, ale ploškou velkou akorát pro nabrání barvy. To je pro vzhled rabata velmi zásadní a charakteristické. Rostliny stejného druhu jsou tak sesazovány do skupinek po několika kusech, aby vytvořily stejnorodou plochu. To se ukázalo samozřejmě i praktickým, protože díky ploškám můžete kombinovat rostliny velmi rozdílných vlastností a životnosti. Můžete je obnovovat a obměňovat podle potřeby – a záhonu tím pádem jaksi nikdy nedojde dech. Je nesmrtelný.

Samozřejmě, rabato je mistrovská disciplína nejen barev a doby kvetení, ale udělat dobře obrubu, sladit hlavní téma a vystavět „záda“ je velké dílo.