Evropská komise vypustila na Nový rok do britského deníku The Financial Times, který funguje jako tradiční kanál řízených úniků připravovaných bruselských dokumentů, testovací balonek. Návrh, v němž zařazuje jadernou energetiku spolu s plynem dočasně mezi zelené zdroje. Podle takzvané evropské taxonomie, která kádruje různé obory na zelené a špinavé a určuje tím cenu jejich financování a pojišťování, je právě zařazení mezi zelené cestou k nejlevnějším úvěrům a pojistkám. Skupina třinácti jaderných nebo atomově ambiciózních zemí v čele s Francií tak dosáhla svého. I my jsme v tom atomovém klubu sehráli důležitou diplomatickou roli. Atom a plyn tak budou z pohledu financování považovány za stejně zelené jako obnovitelné zdroje.

Rozhodnutí by ještě mohly zablokovat země Unie v Evropské radě, pokud by proti byla takzvaná kvalifikovaná většina. To znamená aspoň dvacet členských zemí, reprezentujících nejméně 65 procent obyvatel. Nebo prostá většina v Evropském parlamentu. Jenže pohodlné většiny jsou tady na atomové straně. Proti zelenému jádru vystupují jen tři státy. Německo, Rakousko a Lucembursko. Z Německa i Rakouska, kde sedí ve vládách zelení, se ozvala velmi ostrá slova. Berlín s Vídní ale nemají šanci ozelenění jádra zastavit. Současné rozložení sil v názorech na energetiku v Evropě jim to nedovoluje. Proti nim je tvrdá přesila.

Energetika a Green New Deal přinášejí zásadní obrat do evropské politiky. Na tomto v této chvíli klíčovém tématu se rozpadá německo-francouzský motor, který dlouhá desetiletí tlačil Evropskou unii k čím dál hlubší integraci. Teď stojí Berlín a Paříž proti sobě. Mají zcela rozdílné zájmy. Francouzi stavějí energetickou budoucnost v tažení k bezuhlíkové ekonomice právě na jádru. Už dnes z atomu vyrábějí 75 procent elektřiny. Díky tomu platí francouzské domácnosti i podniky dlouhodobě za energie výrazně nižší účty než Němci. Podle posledních dat statistického úřadu Evropské unie Eurostat za rok 2021 platila francouzská domácnost za kilowatthodinu elektřiny 0,1933 eura. To je jen lehce nad českou cenou 0,1803 eura. Když vezmeme v úvahu, že Francie je celkově podstatně dražší zemí než Česko, s vyššími platy i cenami, je v paritě kupní síly pro Francouze účet za elektřinu výrazně nižší. Německá domácnost naopak za jednu kilowatthodinu platila 0,3193 eura. Vůbec nejvíc v celé EU. Podobné je to s cenami pro firmy. Francouzské platí za kilowatthodinu 0,1013 eura. Německé 0,18 eura. Skoro o osmdesát procent víc.

Proto chtějí Francouzi jádro za každou cenu do zeleného dostat. Je to priorita jejich energetické budoucnosti. Emmanuel Macron už ohlásil stavbu šesti nových jaderných bloků. Paříž tak bojuje i za naše zájmy. Ani my nejsme schopni bez jaderných zdrojů k bezuhlíkové ekonomice postupovat. Němci se naopak už v roce 2011 rozhodli, že se jádra vzdají. Letos vypnou poslední atomové bloky.

K zelenému jádru se sice otvírá cesta, ale není bez překážek. Na detaily návrhu Evropské komise si ještě musíme počkat. Už teď je ale zřejmé, že zelené budou jen ty bloky, které získají stavební povolení do roku 2045. Jak správně upozorňuje generální ředitel elektrárenské společnosti ČEZ Daniel Beneš, nový jaderný blok v Dukovanech, na který se vláda Petra Fialy chystá vypsat tendr, by podle těchto pravidel byl poslední, který bychom si jako zelený mohli dovolit postavit. Proto stojí za vážnou úvahu, jestli nevyužít příležitost a nezačít těch nových bloků stavět víc. Abychom si podobně jako Francouzi zajistili do budoucna cenově výhodnou elektřinu. Fialova vláda by měla co nejrychleji nechat udělat analýzu, kolik by jich bylo potřeba a kolik budou stát.

Konec francouzsko-německého bloku jádrem jen začíná. Dá se čekat, že rozdílné zájmy se budou projevovat i u dalších klíčových témat. Migrací počínaje a různou progresivní agendou konče. Nemůže to být jinak, Německo ostře zatáčí doleva v zelené, migrační i kulturně-civilizační agendě. Francie se téměř jistě při dubnových prezidentských volbách otočí ještě víc doprava. Ať je vyhraje kdokoli.