Chaos neskončil, chaos trvá. Kdo si myslel, že vláda Andreje Babiše konečně v krizi čínského koronaviru začíná jednat předvídatelně a systematicky, ošklivě se spletl. Ničivá nejistota se natahuje až na hranu. Do nedělního poledne nikdo nebude tušit, co může od pondělí očekávat. Obchodníci a restauratéři nevědí, jestli budou po dlouhých týdnech moci otevřít. Totéž platí například pro služby a sportoviště. Ta nejistota je destruktivní. Risknout to a nakupovat zásoby, které dost možná budu muset vyhodit? Nebo spíš počítat s tím horším a narychlo je v pondělí ráno shánět, když bude všude chaos a zácpy, protože to takhle budou dělat všichni? Jedna možnost horší než druhá. Je to jako loterie.

Nový ministr zdravotnictví Jan Blatný po svém překotném nástupu do úřadu sliboval, že představí jasný systém, podle něhož se bude předvídatelně rozhodovat. Tak se zrodil PES (Protiepidemiologický systém). I se svými regionálními verzemi.

Je to systém velmi restriktivní. Stavěli ho fanoušci tvrdých lockdownů, matematici René Levinský a Jakub Steiner z CERGE nebo Jan Kulveit z Oxfordu. Ideologové teorie omezení sociálních kontaktů. Ta stojí na tom, že není důležité identifikovat místa, kde se lidé nejčastěji nakazí. A když už se musí zavírat, tak začít tady. Její podstatou je, že se prostě musí omezit setkávání ve společnosti o jisté procento. Takže se pak dá měnit fakticky kus za kus. René Levinský třeba tvrdí, že kdyby šlo víc lidí na home office, může jít víc dětí do školy. Vůbec neřeší, kolik lidí se nakazí běžným provozem v kanceláři a kolik ve škole.

Na této ideologii omezení sociálních kontaktů se zrodil PES. Na různých úrovních je různá míra zavírání. Přestože je už tak dost restriktivní, vláda ho okamžitě při první příležitosti porušila při otevírání škol. Hned po zlepšení situace do fáze PES čtyři tam neposlala hned všechny děti a studenty, kteří měli v této fázi jít. Otevření oddálila, a ještě rozdělila do dvou vln, na 25. a 30. listopadu. Ministr Blatný to nejdřív vysvětlil slovy, že vláda není robot, aby rozhodovala přesně podle PES. Ministr školství Robert Plaga to ještě zdůvodňoval tím, že prý školy nejsou na rychlé otevření připraveny a potřebují čas. Děti trčely zbytečně další týden doma před počítači.

PES teď ukazuje, že země se nachází v průměru už v dostatečném počtu dnů ve fázi tři. Ta znamená otevření všech obchodů, restaurací, služeb. Ukončení zákazu vycházení po jedenácté večer. Babišova vláda ale začala s otvíráním lavírovat. Mlží, vypouští zmatečné signály, přestože PES jasně říká, že všechno, co má být ve třetí fázi otevřeno, se má otevřít.

Babiš a jeho ministři proto začínají svůj vlastní PES zpochybňovat tím, že mezi regiony jsou velké rozdíly. Některé jsou v pátém nejvyšším stupni rizika. A celé skóre prý sráží a zkresluje Praha, která je na tom příliš dobře. Je zralá na přesun do nižšího, druhého stupně rizika. „Praha je příliš dobrá. Z republikového průměru ji smažeme,“ prohlásil ministr Blatný.

Takže když je něco příliš dobré, prostě to smažeme. Bez Prahy se průměr země udrží ve čtvrtém, restriktivnějším stupni, takže by se nic neotvíralo. Kromě toho, že v pondělí jdou do škol všichni žáci prvního stupně základních škol a po týdnu se bude střídat i druhý stupeň a nižší ročníky víceletých gymnázií.

Je to neuvěřitelný přístup. Dobrý výsledek se nám nehodí a nelíbí. Tak ho prostě vyškrtneme. Celý PES už je teď naprosto nevěrohodný. Nikdo se podle něj neřídí. Pánové Levinský a Kulveit si mohli ušetřit práci na své vědecké publikace o teoriích omezení sociálních kontaktů.

A už vůbec se nikdo neřídí podle jeho regionálních úrovní. Na konci první jarní vlny epidemie Babišova vláda slibovala, že už nikdy nebudou žádné restrikce plošné. Porušuje to úplně flagrantně. Nezmůže se na nic jiného než plošné restrikce. Ministr Blatný to vysvětluje tím, že to prý prostě nejde. „V současné době není vhodné cokoliv dělat regionálně, natož rozvolňování. Naopak kdyby se stalo, že ty okresy, ve kterých je situace nepříznivá, se budou dále zhoršovat, tak budeme spíše uvažovat o návratu do vyšších stupňů,“ varoval navíc ministr.

Aha, takže na co ten regionální PES je? Může to pan Blatný nebo pan Levinský lidem vysvětlit? Jak to jde dohromady se sliby, že už se nikdy nic nebude dělat plošně.

Vláda a její matematičtí experti tady vytvářejí úplně falešný dojem, že více zavírání znamená více zachráněných lidských životů. Opak je pravdou. Podle aktuálního žebříčku sestaveného agenturou Bloomberg zvládáme krizi jako pátí nejhorší z třiapadesáti sledovaných zemí světa. Z celé Evropy je na tom hůř jen Belgie. Máme jeden z nejvíc restriktivních režimů s největším omezením mobility ve společnosti. Nadprůměrný zásah do ekonomiky, vysoké procento pozitivních testů a mnohem víc obětí než země s nesrovnatelně mírnějšími restrikcemi. Žebříček je užitečný právě v tom, že je plasticky postavený na řadě měřítek. Má trefný název The Best and Worst Places to Be During the Covid Pandemic (Nejlepší a nejhorší místa, kde prožít pandemii). Nemilosrdně nám ukazuje, že žijeme v pátém nejhorším místě. Kvůli selhání vlády Andreje Babiše, která nedokázala udržet čínský koronavirus pod kontrolou, chránit ohrožené, a rozkládá proto společnost tvrdými restrikcemi včetně zavřených škol. Teď Andrej Babiš znovu zaspává při přípravě scénářů očkování ve chvíli, kdy už jsou schvalovány vakcíny. Američané a Němci už mají detailní plány a chystají se začít očkovat v půli prosince.