V těchto dnech dosáhla Česká republika smutného prvenství, nejvyššího počtu zemřelých na covid-19 na obyvatele. Vyšší už je jen v městských státech Gibraltar a San Marino. Druhá za námi, Belgie, je dlouhodobě známá jako stát, jehož čísla jsou poznamenaná širokou definicí úmrtí na covid.

Je to milník zaznamenávaný většinou lidí spíš medializovaně než nějakým bezprostředním prožitkem. Moderní západní společnosti jsou atomizované a většině lidí je jedno, že za zdmi nemocnic umírají staří a osamělí. To, co bylo vždy tím tvrdým stropem, je dosažení kapacity nemocnic. Je to zlomový bod, kde končí všechny dosavadní diskuse a všechny dosavadní spory se stávají bezpředmětnými. Protože přeplnění nemocnic nebude mít dopady jen na nemocné covidem, kteří jsou některým z nás jedno, ale i na ostatní, na kterých jim teoreticky záleží.

Vzhledem k diametrálně odlišným dopadům pandemie v různých zemích světa by měla existovat odpověď na otázku, proč právě tady. Vysvětlení, které má relativně nejblíže k oficiálnímu stanovisku, ale zní, že za to nemůže nikdo. To je názor, který vyslovil náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý.

„Za epidemii nemůže nikdo,“ řekl doslova. „Je to biologický fenomén, který vznikl, protože je tady virus, a debata od začátku pandemie se nesla v duchu, kdo za to může. To je, jako kdybyste někomu vyčítal, že máte nádorové onemocnění, které se rovněž může šířit i přes veškerou léčbu, a hledal viníka.“

To jsou nesmírně kluzká slova, o to horší, že zaznívají od člověka v pozici politické odpovědnosti. Mezi tím, jak se šíří rakovina a jak infekční virové onemocnění, je velký rozdíl. Stejně jako mezi tím, co může člověk udělat krátkodobě, bezprostředně proti tomu, aby onemocněl rakovinou a aby se nakazil virem. Epidemie je zjevně nejen biologický, ale zároveň i sociální fenomén. Však se taky v různých zemích chová různě, a to i v zemích se srovnatelnými charakteristikami.

Politické vedení není zodpovědné jen za chaos a stupiditu, kterou vidí každý a která znemožňuje jakoukoli důvěru v restriktivní opatření a šanci, že je lidé budou dodržovat. Politické vedení je zodpovědné i za odbornou strategii. Černý jakožto specialista na intenzivní medicínu zjevně není na epidemii kvalifikován. To má své přesné projevy. Jeho přístup popsal epidemiolog Rastislav Maďar, který s ním na ministerstvu zdravotnictví spolupracoval: „Dokud to nevidím v nemocnicích, nic se neděje a nezajímá mě to.“

To je přístup, který byl vyzkoušen, a neosvědčil se. Loni v říjnu to popsal izraelský biolog Eran Segal: „Neřiďte pandemii na základě kapacity vašeho zdravotního systému. Zákonitě jí dosáhnete. V tom okamžiku nákaza dosáhne rekordní úrovně, nastane vysoký počet úmrtí a bude třeba lockdown a bude trvat velmi dlouho, než se podaří čísla srazit.“ My teď přesně touto cestou procházíme, přestože jsme se právě na izraelských lockdownech měli možnost poučit.

Černý je spolupodepsán pod mezioborovým stanoviskem několika expertů z loňského dubna doporučujícím „snižování vnímavosti populace vůči onemocnění covid-19 (tzv. přirozená imunizace)“ (dokument je dnes oficiálně označen za neplatný).

To určitě byla jedna z legitimních cest, jak vůči pandemii postupovat, a člověk by se neměl před žádnými možnostmi uzavírat. Ale to platilo v tu chvíli, kdy se ještě lidé při absenci praktických zkušeností obraceli k různým hypotézám v zásadě podle toho, jak jim napovídaly jejich instinkty. Cesta přirozené imunizace se neosvědčila. Pokud by se někde měla v Evropě projevit, tak ve Švédsku s jeho nejmírnějším režimem. Ale hlavní manažer tamní epidemiologie Anders Tegnell už na podzim připustil, že přirozená imunizace (či kolektivní imunita, jak se o ní mluví) se nedostavila. Její perspektivy dále zkomplikovaly mutace viru. Ty zlikvidovaly naději, že se kolektivní imunity podařilo dosáhnout v některých brazilských městech. Na podzim tam propukly nové vlny.

Nastoluje to otázku, zda je Černý v tak exponované roli mužem na svém místě – ne z odborných důvodů, ale z důvodů své odborné orientace.

Je nicméně otázka, jestli něco mohlo být radikálně jinak. Naprostý chaot a nihilista ve Strakovce je jen jedním faktorem. Je tu ještě druhý politický faktor, o kterém se začíná mluvit až v poslední době. A to, že celou tíhu opatření nesou jednotlivci a firmy v sektoru obchodu a služeb, zatímco průmysl zůstává tabu. A jak se ukazuje v posledních dnech, není to jen proto, že by vláda měla na zřeteli ekonomické dopady, ani jen proto, že nad ním drží ochrannou ruku prezident Zeman.

Vychází najevo, že průmyslová lobby je samostatným aktérem, který se vymkl kontrole. Má svou vlastní vůli a své vlastní zájmy, jež se nemusí nutně shodovat se zájmy země. Proti snahám zavést v průmyslu testování a karantény nakažených argumentuje tak paušálně, že je zřejmé, že si nehodlá nechat do ničeho mluvit. Výmluvný je třeba rozhovor, který server iRozhlas udělal s majitelem Brano Group a zároveň poslancem ANO Pavlem Juříčkem. To, že odmítá zvýšení nemocenské v karanténě, testování i kontrolu, není překvapivé. Podstatná je jeho argumentace, s níž zachází s lidmi výhradně jako se zaměstnanci. Jako by nežili ve společnosti, ale jenom ve firmě a neorientovali se podle ničeho jiného než práce a příjmu.

Šokující je jeho závěrečná věta: „Nezapomeňte, že musíme taky vyrábět, máme povinnost dodávek v automobilovém průmyslu.“ Je to asi jediná povinnost, kterou zná, nikde jinde v rozhovoru to slovo nepadne. Zatímco v zemi porůznu demonstrují víceméně bezmocné hloučky terorizovaných živnostníků pod hlavičkou „Jsme lidi, nás nevypnete“, iniciativa „Jsme průmysl, nás nevypnete“ má mnohem lepší výsledky.